O zážitcích blízkých smrti jsem četl mnohokrát. Existují stovky, možná tisíce lidí, kteří po klinické smrti a následném návratu k vědomí vyprávějí překvapivě podobné příběhy. Tentokrát se však něco podobného odehrálo v mém blízkém okolí. Vyprávěl mi to můj spolužák ze střední školy, Karel.
Petr Trmač
Když mě vezli na sál, byl jsem už jen napůl přítomný. Hlasy kolem mě zněly, ale jako by nepatřily ke mně. Pípání monitoru se mi zařezávalo do hlavy, dokud se náhle nezlomilo. Ten zvuk znám – a vím, co znamená. Jenže místo strachu přišlo něco úplně jiného. Tiché, hluboké „cvaknutí“, jako když se otevřou staré dveře. A v dalším okamžiku jsem se díval na své tělo shora.












































