Psychopaté a paraziti

Antivirus

Většina lidí si myslí, že světu vládnou kompetentní, relativně „normální“ lidi, který si ta většina zvolila ve volbách, který vůbec nebyly zfalšovaný.

Většina lidí si myslí, že tihle vládci se snaží dělat to nejlepší pro lidi, i když jim to někdy nejde. Jinými slovy, většina lidí je „trošku“ hloupá.
Světu vládnou psychopatičtí paraziti, kterým je dobro kohokoliv jiného než jejich vlastní u prdele, a celý systém je dávno uspořádaný tak, aby se ty nejhorší zrůdy mohly lehko držet u moci a prakticky nic nemohlo jejich pozice ohrozit.

Vše, co vlády dělají, je za účelem posílení vlastní moci a bohatství, což s sebou nese omezení moci a bohatství nás ostatních. To je celá podstata současného systému. Vláda, hlavně ta skrytá („Deep State“) usiluje o to, aby byla všemocná, k čemuž jí dopomáhá to, že omezuje práva a svobodu obyvatelstva, jak jen to jde. Snem vládnoucí vrstvy je zajistit, abychom my ostatní nemohli udělat absolutně nic bez jejich vědomí a svolení. Neboli totální kontrola.

Většina lidí ale nejen že nechápe, že tak to je, ale ani si nedokáže představit, že by to vůbec bylo možný, a proto kdykoliv se jim někdo pokouší vysvětlit, jak věci opravdu funguji, okamžitě reagují výsměchem a nekoherentním blábolením o „konspiračních teoriích„.

Proč je tak těžký si to představit? Je to jen díky propagandě a vymývání mozků 24/7.
Nejdřív je ale třeba chápat, jak fungují paraziti/psychopati.

Psychoparaziti

Parazit je někdo, kdo prosperuje na úkor někoho jiného. Je to někdo, kdo žije z energie (ať už je to krev, peníze, nebo cokoliv jiného) ostatních a nedává nic zpátky. Chytřejší parazit si aspoň dává pozor, aby nezničil svého hostitele, protože tím se připraví o přísun energie, ale většina parazitů moc chytrá není a o tohle se nestará. Prostě vysává a vysává, dokud to jde.

Psychopat je někdo, kdo postrádá schopnost empatie. Nezná soucit, pocit viny nebo studu, nemá smysl pro spravedlnost, nemá zábrany, nemá žádný morální zásady. Stará se o vlastní „dobro“, a vaše dobro ho zajímá asi tolik, jako dobro žížaly v zemi. Chybí mu spousta emocí a figuruje u něj převážně jen strach a vztek, což se úzce váže k egu. Pokud vám chybí empatie, není nic, co by bránilo vašemu egu se rozpínat do nezdravých rozměrů.

Psychopat touží po moci nad ostatníma. Čím víc, tím líp. Začíná to třeba šikanováním ve škole, končí to podrobováním celých národů. Psychopat použije k dosažení svých cílů čehokoliv, o čem si myslí, že mu to projde. Nemá problém krást a dokonce ani vraždit – vnitřně ho to nijak neznepokojuje. Hlavně když mu to přinese nějakou výhodu. Proto ale žije ve věčném strachu – strachu z toho, že ho někdo odhalí, přijde na to, co je zač, a zatrhne mu jeho praktiky (ať už mu hrozí vyhazov z práce, ztráta reputace, vězení, nebo smrt).

Ačkoliv parazit nemusí být psychopat, prakticky každý psychopat je ve svojí podstatě parazit. Dává jen a pouze v případě, že v tom následně vidí nějaký zisk pro sebe. Dává ale nerad a ideálně jen bere. Jelikož se tu zabývám parazity lidského typu, tj. psychopaty, budu oba termíny používat víceméně zaměnitelně.

Podle psychologů psychopati tvoří asi 6% populace. Nevyskytují se ale v terénu rovnoměrně, neboť je logicky přitahují určitý místa a zaměstnání. Obvykle se nehrnou na místa zdravotních sester (ale najdou se i tam, a pak se vyžívají v trápení a zabíjení pacientů – což se v posledních letech jaksi rozšířilo i mezi ne-psychopaty v medicíně), zato se hrnou kamkoliv, kde mají nějakou moc.

Údajně se často nachází například na pozici řidiče autobusu (když nemají vzdělání na nic lepšího), což, když si vzpomenu na doby, kdy jsem autobusy denně jezdil, mi objasňuje spoustu zážitků z té doby. („Poběž, bábo. Ještě ti zbývá asi 20 metrů, než ti zavřu před nosem a ujedu.“) Nejvíc žádoucí jsou ale samozřejmě místa s tou největší mocí, tj. politici, bankéři, ředitelé korporací, atd. To jsou místa, kam se psychopat chce dostat.

Normální lidé si obvykle myslí, že psychopati jsou nějací sérioví vrazi, kteří sedí ve vězení. To je sice část pravdy, ale to jsou jen ti neúspěšní, kterým to moc nemyslí a nechali se hloupě chytit. Ti úspěšní jsou na svobodě, páchají zločiny beztrestně, protože jsou opatrnější a nenechají se chytit, a jejich okolí si o nich ještě myslí, že jsou to dobří lidé. (Což ostatně není nijak překvapivý, protože jejich okolí se skládá převážně z lehko oblbnutých lidí.) Namátkou můžeme zmínit třeba ty pedofilní kněze.

Každý z nás pravděpodobně zná pár řádových parazitů. Narazíte na ně běžně v práci a obvykle o nich neuvažujete vyloženě jako o psychopatech. Je to ten člověk, co je línej jak veš, práce nikdy moc neudělá a nějak se z ní vždycky dokáže vyvlíknout a hodit jí na někoho jiného, ošidí, co se dá, pokud mu to projde, kamarádí se se šéfem (když to jde) a podlézá jim, protože ho pak kryjí a má z toho další výhody, věčně lže, pomlouvá, práská na ostatní, často bez sebemenších výčitek krade, a jakmile získá nějaký vyšší postavení, buzeruje, koho může. Takoví lidi jsou v  práci celkem k ničemu, protože skutečnou práci skoro žádnou neudělají a jen škodí. Jak se o nich říká – zadarmo drahý.

Psychopati obvykle nejsou obzvlášť inteligentní, ale v případech, kdy jsou, má jejich inteligence tu „výhodu“, že není omezovaná tím typem zábran, co máme my ostatní. Když se normální člověk uchází o vedoucí pozici a někdo jiný mu konkuruje, tak se snaží, aby byl lepší. S tím se psychopat neobtěžuje. Naopak se zaměřuje na to, aby ten druhý byl „horší“, takže sabotuje jeho práci, hází mu klacky pod nohy, pomlouvá ho, a když usoudí, že bude dobrý mu přisypat nějaký jed do oběda, tak to udělá. Morálně s tím nemá problém. Zábrany pramení jen a pouze ze strachu, aby ho při tom někdo nechytil, protože to by (alespoň dočasně) zničilo jeho šance na postup.

Jak ovládnout svět, pomalu ale jistě

Takže teď chápeme, jak operuje psychopat a o co mu jde. Otázka je, jak se může stát, že takoví magoři ovládnou celou vládu. Bohužel lidi se na to dívají z toho výsledného konce. Zamyslí se nad tím, jestli je možný, že je vláda plná psychopatů (když je k tomu teda někdo podnítí, protože sami od sebe nemyslí), usoudí, že to vypadá nepravděpodobně (a zároveň mají velký zájem nedojít k opačnému závěru, protože to by bylo děsivý a mohlo by to vyžadovat nějakou činnost vedoucí k nápravě situace, což smrdí prací a zodpovědností), a celou myšlenku zahodí jako blbost.

Užitečnější je podívat se na problém z toho druhého konce – odspodu. Tady musíme vzít v úvahu, že k dosažení úspěchů je třeba těch chytřejších psychopatů. Ti vydláždí tu cestu, po níž se pak dostanou nahoru i ti hloupější. Jakmile se ten chytřejší psychopat dostane někam nahoru, začne si pod sebe tahat další psychopaty, protože ti ochotně hrají podle jeho pravidel a jeho zákeřnou hru mu nijak nekazí, snad kromě toho, že se snaží vyšplhat výš. Tady ale hierarchii zaručuje ta inteligence. Ten chytrý si pod sebe dá hloupého psychopata, protože ten bude hrát jeho špinavou hru, ale s nedostatečnou inteligencí moc neohrožuje jeho vlastní pozici.

Pokud by na těch nižších místech byli normální lidi se svědomím, nastal by problém ve chvíli, kdy by zjistili, že se tu hraje špinavá hra. Nižší psychopat si maximálně řekne vyššímu o úplatek za to, že bude držet hubu, ale v principu mu špinavá hra vůbec nevadí. Spíš naopak.

Kdokoliv trochu chytřejší než úplný blb si lehko spočítá, že tady tak nějak všemu vládnou prachy. Kdo jich má hodně, má mnohem větší možnosti, než někdo, kdo je nemá. Jednak se dá legálně koupit spousta užitečných věcí, a když to nejde legálně, tak s penězi se toho dá hodně dělat i nelegálně (od úplatků až po zaplacení nájemných vrahů za účelem odstranění „překážek“ v cestě nahoru). Takže psychopat, toužící po maximální moci, potřebuje prachy.

Prachy se dají získat všelijak, v nejhorším případě i prací. To je ale ta nejpomalejší a psychopatovi nejodpornější cesta. Lepší je na to jít přes něco nelegálního, protože to vynáší mnohem víc. Když je člověk trochu chytrý a nemá morální zábrany, prachy se sypou mnohem víc, než když je jen trochu chytrý.

Ale můžeme se na to podívat i z jiného pohledu. Řekněme, že všichni se snaží si co nejvíc vydělat. Někomu se to povede, někomu ne. Takže se to povede nějakému procentu normálů a dejme tomu stejnému procentu psychopatů. Rozdíl je v tom, že když si normál nahrabe prachy, tak si zařídí vyšší životní úroveň, možná utratí hromadu za děvky a jiný kraviny, ale nepokouší se financovat zrod nějaký čtvrtý říše. Normální člověk chce prachy, ale nemá žádný velký cíl, co s nimi udělat. Jen si nakoupí víc toho, co se mu líbí. Psychopat má od začátku svůj cíl – co největší moc. A čím víc jí má, tím víc jí chce.

Jakmile se nahromadí nějaký prachy, dalším cílem je ty prachy co nejvíc namnožit a investovat do čehokoliv, co přinese moc. K tomu je třeba se podívat na to, jak ta společnost opravdu funguje. Ne jak si lidi myslí, že by měla fungovat, ale jak opravdu funguje. Kde se nejvíc vydělává? Kde je ta skutečná moc?

Náš zbohatlý psychopat snadno zjistí (pokud už to dávno neví), že moc je u politiků, bankéřů a šéfů čehokoliv, co fakt hodně vydělává – ropný byznys, léková mafie, atd. Takže se investuje, kam je třeba, a hledají se uličky do kruhů lidí, kteří už nějakou moc mají.

Když je člověk zazobaný jak prase, tak se lehko dostane do kruhu dalších zazobanců, kde si začne dělat kámoše. Ideálně si najde takový, kteří se dají lehko ovládat, jsou taky paraziti a nezajímá je fair play, a nebo naopak jsou naivní a důvěřiví. Potřebujete něco od politiků? Skamaraďte se nimi. Pokud máte víc prachů než oni, budete tomu vztahu dominovat vy. (Důležitý poznatek.)

Politici mají vždycky konkurenci a potřebují prachy na kampaně a podobný kraviny. Zazobaný psychopat si buď vybere politika, který se mu nějak líbí, a uplatí ho ke „spolupráci“, nebo udělá něco ještě jednoduššího: aby nemusel nikoho přesvědčovat, vybere si ze soupeřících politiků toho, který je už od začátku nakloněný jeho zájmům, a toho sponzoruje. Případně opět použije prachy na sabotáž toho druhého, včetně třeba placení lidí, který na něj hledají špínu.

Jak se říká, nejvíc práce dá první milión. Pak už se ty prachy množí celkem snadno (obzvlášť když se nezdržujete tím, co je legální nebo morální) a čím víc jich je, tím je snazší si kupovat „kooperaci“ lidí. Koupený politik (a případně celá jeho strana) pak bude zaručeně vždycky o všem hlasovat tak, jak si přeje jeho bohatý parazitický sponzor. A takhle to všechno funguje.

Komu to připadá jako nějaký konspirační sci-fi, ať se probere a přečte si něco o historii Rothschildů nebo Rockefellerů, protože z toho v podstatě vychází to, co jsem tady napsal – ne z nějaký mojí fantazie. A zároveň je to naprosto logický – pokud pochopíme, že tu máme psychopaty, kteří jdou po moci, tak tohle je logicky to, co se dá čekat, že budou dělat.

Politiku jsme probrali. Pak jsou tu banky. Podívejte se na historii FEDu pro další historický příklad toho, jak „hacknout“ systém a vytvořit si prakticky neomezený přísun peněz. Amerika to značně zmršila v roce 1913. Parazitům se podařilo zavést systém, kde banky (který vlastní oni) vyrábí peníze z ničeho, půjčují je na úrok vládám, a vlády ten úrok musí splácet penězi, který si nemůžou vyrobit z ničeho – to smí jen bankéři. Podle jakýkoliv jiný než bankéřský definice je to podvod. Ale psychopatům se ho podařilo zlegalizovat.

Tenhle systém zaručuje, že majitelům bank se prachy donekonečna množí, a protože půjčky je nemožný splatit (Protože jak můžete bance vrátit víc peněz, než bylo fakticky vyrobeno? Kde je vezmete?), všichni ostatní jsou permanentně dlužníci bank, což z nich dělá otroky. Komu dlužíte, ten vám diktuje pravidla. Pokud někdo náhodou svoje dluhy dokáže splatit, znamená to, že všem ostatním jejich schopnost splácet dluhy klesla. Všichni je v tomhle systému nikdy splatit nemůžou, i kdyby se snažili sebevíc. Tolik peněz prostě není.

Nechci zacházet do detailů, ale každý by si měl být vědom toho, že v současným systému můžou banky disponovat 10-krát větším množstvím peněz, než skutečně fyzicky vlastní (tj. 90% existuje pouze digitálně). A tyhle prachy půjčují na úrok. Neboli vy jim fyzicky splácíte úrok z peněz, který fyzicky nikdy neexistovaly. Bankéři si je vycucali z prstu. Celý je to podvod jako hrom. Nemělo by být příliš těžký si spočítat, že totální ekonomický kolaps je jediný možný výsledek, který tenhle systém může nakonec mít.

Ale zpátky k psychopatům. Takže vydělají/nakradou nějaký počáteční prachy, zajistí si jejich stálý a prakticky nekonečný přísun, a koupí si jimi politiky, aby schvalovali zákony potřebný pro další operace psychopatů. Je tu ale jeden menší problém – lidi o tom nesmí vědět. Tenhle problém ale má jednoduchý řešení – psychopati skoupí masmédia. Jak dobře to funguje, vidíme poslední 2 roky celkem jasně. Když vlastníte banky, média, nejbohatší korporace, a prakticky všechny politiky, moc vám toho v cestě nestojí.

Je už třeba jen dávat pozor na to, aby někdo z vašich poskoků nevybočoval z řady. K tomu slouží dobře zaběhaný praktiky jako úplatky, vydírání a podobně. Psychopatický politik se koupí lehko. Co politik se svědomím? Nebojte, taky to jde. Pozvete ho na nějakou tu párty zazobaných zazobanců (tam obvykle lidi rádi chodí, protože si pak připadají hrozně důležití), trochu ho tam opijete nebo zfetujete, dostanete ho do nějaký situace, do který by za střízliva nešel, nafotíte, nahrajete, a máte vystaráno.

Můžete si být jistí, že opravdoví vládci mají téměř na každého politika nějakou takovouto špínu. A jeden takový „skandál“ stačí na zničení kariéry. Skandály se neprovalí náhodně, ale přesně ty a v tu dobu, kdy to někdo potřebuje – někdo, kdo (že by úplně čirou náhodou?) vlastní ty média, který s tím skandálem přijdou.

Je to všechno v principu jednoduchý. Psychopati si nahrabou prachy, a jakmile se jim podaří tenhle první cíl, už to jede – zajistit si další přísun peněz správnými (často nelegálníma) „investicemi“, zajistit si podporu lidí na klíčových pozicích, skoupit média, a vládnete skoro všemu. Ta hrstka těch nejbohatších psychopatů má jednu dobrou vlastnost, se kterou my jsme trochu pozadu – umí spolupracovat. Pro ně je to čistě pragmatická záležitost. Když si můžu sám nahrabat 10 miliard a ve spolupráci s dalšíma třemi hajzly 20 miliard, tak je to jasný. Bude spolupráce – alespoň do chvíle, kdy vymyslím, jak je o všechno obrat a zbavit se jich. (Jenže takhle oni myslí taky, takže to není tak jednoduchý.)

Je teda zvláštní, že něco takhle očividného se většině lidí zdá jako nějaká nemožná fantazie. Je to přitom jen logický výsledek toho, že je v populaci 6% psychopatů. Pravda, chvíli to trvá to takhle všechno zařídit, ale vrcholným parazitům evidentně nedělá problémy pracovat na tom v rozsahu staletí, generaci za generací (další, v čem mají před námi náskok). No a samozřejmě jedna věc je, že to dává smysl, a druhá věc je, že máme nekonečný množství důkazů o tom, že přesně takhle to funguje. K lidem se o tom všem ale dostává málo informací, protože… hmm… tu jaksi někdo vlastní všechny masmédia, že?

Parazitická společnost

Tragédie je, že ten parazitismus, když se zabydlí na nejvyšších místech, se pak přenáší na celou společnost. Ten přístup je do značný míry zavedený jako standard, který se lidem prezentuje jako norma. Příkladem je kapitalismus. Je to filosofie typu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, nebo „vytřískej ze všeho, co se dá, než to udělá někdo jiný“, založená na kompetici místo kooperace a zaměřená na vlastní zisk – ne na prosperitu celý společnosti. Většina lidí ale nemá pocit, že je na tom něco špatně, protože média vytváří dojem, že je to „normální“.

Komu to trochu myslí, ten chápe, že normální je navzájem si pomáhat, abychom se všichni měli tak nějak dobře. Normální je pomáhat těm, co jsou na tom špatně, aby na tom nebyli tak špatně. Prostředky na to máme. Naše společnost je ale nastavená tak, aby ti, co mají nejvíc, získali ještě víc, a ti, co mají nejmíň, dál trpěli a chudli. Celá společnost je tak parazitická. Všichni vysávají ty o stupeň pod sebou a všichni se tváří, jako že je to „normální“. Není.

Stojí za zmínku i to, že paraziti v podstatě neprodukují nic, co by pro tu společnost mělo nějakou hodnotu. Neprodukují žádný jídlo (v poslední době ho naopak aktivně ničí), neprodukují žádnou energii (v poslední době naopak zamezují tomu, aby někdo nějakou měl), neprodukují žádný suroviny (v poslední době naopak zajišťují jejich globální nedostatek), prostě nic. Starají se jen o svojí moc a o to, aby měli víc peněz, ačkoliv už mají všechno, co by si za peníze mohli koupit. Nejhorší jsou lidi jako Klaus Schwab, kteří produkují jenom úchylný ideologie. Schwab by měl být na obálkách učebnic o parazitech.

Ve stádiu, kdy paraziti téměř kompletně ovládli úplně všechno, se nastalá situace těžko napravuje. Bylo by dobrý vysvětlit lidem, jak věci fungují. Jenže to je ta Hlava 22. Jak vysvětlit lidem, že všechno včetně jejich myšlenek ovládají paraziti, když všechno včetně jejich myšlenek ovládají paraziti? Jak k nim dostat informace o tom, že masmédia jsou koupený parazity, když lidé sledují výhradně ty masmédia koupený parazity?

Vzdělat lidi jde těžko, protože vzdělávací systém už samozřejmě taky dávno obsadili paraziti a přetvořili ho na indoktrinační systém. Stejně tak obsadili farmakologii, vytvořili lékovou mafii, a udržuji lidi v permanentním stavu nezdraví, k čemuž pomáhá i (p)otravinový průmysl, v němž se značná část produktů dá jen těžko považovat za vhodnou pro lidskou konzumaci. Slabý a nemocný člověk neklade takový odpor, takže oslabování lidí všema možnými způsoby je vždy součástí agendy.

Parazitická společnost má ale jednu slabost. Psychopati nikdy nemají dost a neví, kdy přestat. Postupně zničí všechno, co má nějakou skutečnou hodnotu, a svojí touhou po totální kontrole vytvoří společnost, která nedokáže udržet při životě sama sebe. Nejvíc útočí právě na ty lidi, kteří mají skutečný tvořivý schopnosti. Nakonec zůstanou jen líní paraziti na vrcholu, hordy tupých a poslušných lidí, kteří sami nic nevymyslí, protože dokážou jen plnit rozkazy, a hrstka přežívajících normálních lidí, kteří už s tím vším nemůžou nic dělat, protože nic nefunguje, jak má.

Pak je všechno v rozkladu a psychopati jen zoufale přilévat olej do ohně v marné naději, že to nějak pomůže. To vidíme dnes kolem sebe. Paraziti likvidují všechno a odmítají pochopit, že to zabije i je. Nějaký ten velký reset je v parazitické společnosti nevyhnutelný, protože parazitovat a vysávat se dá jen tak dlouho, dokud je co a koho vysávat.

Připadá mi jako docela zajímavá ironie, že jejich nejnovější superzbraň – vražedný fuckcíny – vybíjí a mrzačí právě ty poslušný lidi, co psychopatům zobou z ruky, zatímco myslící lidi si do sebe ty sračky píchnout nenechají. Pokud by tak opravdu došlo k nějaké závažnější redukci populace (čemuž osobně moc nevěřím, protože pár miliónů mrtvých se statisticky nikde neprojeví a miliardu to podle mě neskolí), bude to redukce těch poslušných a procento antivirů v populaci vzroste. Což by se asi parazitům moc nehodilo. Uvidíme, co se stane.

Nová fáze začíná

Že je všechno v rozkladu a současný systém se rozsype, je evidentní. Paraziti si myslí, že ho pak přetvoří na ještě psychopatičtější. Může to ale dopadnout úplně jinak. Totální kontrola je nemožná a vždycky se vymkne z ruky. Sebelepší modely nikdy nedokážou předvídat všechno. A představa, že nebudeme nic vlastnit, budeme otroci švábů, a nějak záhadně budeme šťastní, je po pravdě řečeno tak infantilní a dementní, že je s podivem, že to někdo bere vážně.

Všimněte si ale, že ačkoliv paraziti momentálně ovládají prakticky všechno, zoufale tlačí na pilu a evidentně to přehání. Proč? Kdyby postupovali pomaleji, jako dřív, mělo by to všechno větší šanci na úspěch. Proč tolik riskují tím, že řádí jak utržení ze řetězu a nasíraji skoro všechny?

Skutečnost je taková, že vědí, že jim dochází čas. Snaží se všechno dokončit, než bude pozdě. Vědí, že přijde něco, co jim nehraje do karet. Něčeho se bojí. A měli by. Ačkoliv si myslí, že to pořád nějak dokážou uhrát k vlastnímu prospěchu, proti tomu všemu, co přijde, budou bezmocní.

Myslím si, že třídící fáze apokalypsy se blíží ke konci. Většina lidí si jasně vybrala, na jaké straně chce stát. Kdo se neprobudil doteď, s tím už asi nic nehne a probudí se maximálně tak ve chvíli, kdy se pod nim prolomí podlaha, ale to už bude pozdě na to s tím něco dělat.

Pomalu přichází fáze chaosu. Ta opravdová „legrace“ teprve začne. Samozřejmě tomu, kdo se v posledních letech nijak nepřipravil a nechápe, co se děje, moc do smíchu nebude. Ale paraziti se taky už dlouho smát nebudou. Brzo uslyší, jak jim podlaha praská pod nohama.

Pokud máte pocit, že fáze chaosu už je tu poslední dva-tři roky, vězte, že jste ještě nic neviděli. Držte si klobouky. Pojedeme z kopce.

Antivirus (Zdroj)