Dalo to dost práce, ale v tu chvíli to byl i můj oblíbený koníček. Konec konců co má důchodce na práci. Výsledný strom života obsahoval asi 700 lidí.
Díky Marii Terezii, mému tátovi (jenž také prožil radosti tohoto bádání), rodokmenům z jiných větví rodiny, jsem zjistil místo, kde byly kořeny příjmení, které nosím (malá obec jménem Vatín poblíž Žďáru – myslím, že tam bych ještě našel nějakého příbuzného) a nejstaršího zjistitelného předka s datem narození r. 1630 (ten byl původcem jedné z mých prababiček).
Když jsem se na ten rodokmen díval, na ty zástupy lidí, kteří proto, abych vznikl, se museli milovat, pracovat a nakonec umřít v dnešním zapomnění, bylo mě úzko.
Můj táta dal také dohromady paměti všech dosažitelných stařešinek rodu, jejímž výsledkem byla něco jako kronika (vyprávění babiček, co se dozvěděli od svých babiček). Źivot našich předků nebyl lehký, byly v něm i tragédie (např. jedna z mých příbuzných zemřela pár dní po svatbě a její manžel – c.k. důstojník – se po jejím pohřbu zastřelil), ale byl jednodušší a pomalejší (kdepak byla dnešní výměna informací na internetu a doprava – cesta z Vysočiny do Prahy to byla i více denní anabáze). Dnes žijeme rychle, máme mnoho podnětů a prožitků, ale také se díky tomu míjíme hloubce prožitků a jejich vychutnání.
Zastav se, dívej se kolem a přemýšlej.
Bohužel, ač jsem se snažil, nikde ani náznak šlechtického původu, nejvyšší úroveň snad měli svobodní mlynáři (v té době významný třídní původ). Ti hospodařili po několik generací na mlýně ve Šlakhamrech, taky poblíž Žďáru. Dnes je z něj technická památka. Můj děda z tátovy strany se odrodil tomu mlynářství a už byl pan Někdo – řídící učitel ve Větrném Jeníkově (řídil sám sebe, víc jich tam nebylo, ale byl). Jeho dostihla brzo po první válce španělská chřipka.
A také jsem začal počítat (můj otec měl dva rodiče, má matka taky, o generaci výš se to zdvojnásobilo).
Takže: kolik jsem měl předků dvacet generací zpět? Vyšlo mně neuvěřitelné číslo: přes 1 mil. prarodičů. Ono to bude o dost méně kvůli malé migraci obyvatelstva, ale přesto je to ohromující. Pokud na generaci počítám 30 let, jde o dobu 600 let vzdálenou, tedy asi rok 1500. V té době myslím víc lidí asi v Kotlince nežilo.
Závěr: všichni jsme více nebo méně příbuzní, a přesto se k sobě chováme jako k cizím.
Když jsem se vyřádil na rodině, zbylo mě ještě dost elánu na projekt poskládat z různých pramenů genealogii českých knížat, králů a prezidentů. Ani jsem nezkoumal, jestli už někde existuje a nestaral se, že mně ji nějaký kovaný historik otluče o hlavu; tahleta je moje a to mě hřálo a hřeje u srdce.
Bohužel se mně nepodařilo ji sem vložit jako jedno foto. Ale kdo má zájem, může si ji stáhnout z Dropboxu jako celek.
Žádné komentáře:
Okomentovat