Zachovej nám Hospodine, tohoto velikána

Jiří Jurčák

Konečně máme prezidenta, za kterého se (prý) nemusíme stydět. Od dob Masaryka a Havla. I když ten Masaryk se nám, poslední dobou, také vybarvuje...

Nedávno byl slavnostně otevřen dopis s dlouho utajovaným obsahem, na jehož tajemství čekali všichni správní demokraté se zatajeným dechem dlouhých dvacet let. Na úvod nám, většinou ze čtecího zařízení, téměř bezchybně, přednesl pan současný prezident své moudré myšlénky a celou tu velkou show nás provázel pan Pokorný.

Samozřejmě, že ne ten „náš“, zdejší nedovzdělaný, křečovitý rádobysatirik, ale ikona a bývalý šéfredaktor našeho nejposlouchanějšího rádia. Bohužel, vše to málem skončilo mezinárodním trapasem, protože se „Tatíček“, ve svých posledních chvílích, poněkud nelichotivě zmínil o našich dnešních přátelích nejvěrnějších.

Ale naštěstí ještě stačil nakydat i na národního hrdinu našich dnešních zbloudilých sousedů východních a vše bylo zachráněno, když naprosto vizionářsky odhalil ten největší problém napříč staletími. Nekonečný boj (nejen) s našimi nevzdělanými hlupáky. Jako by už tehdy věděl, kam jsme to s tou naší demokracií dneska dopracovali. Víc než polovina národa nevzdělaných hlupáků! V době, kdy jde Česku i Slovensku opravdu o všechno.

Přes všechnu tu snahu všech dobrých, slušných a inteligentních politiků, uvědomělých občanů a v neposlední řadě i našeho moudrého a vzdělaného pana prezidenta. Je totiž vzdělán, stejně jako svého času pan Masaryk, ve vědách filozofických, společenských i politických. Oproti Masarykovi navíc v marxismu-leninismu, vojenských dovednostech a lásce k Sovětskému svazu. Samozřejmě, že měl po celou dobu i stejně vřelý vztah k mocnostem západním. Proto se také přihlásil do zpravodajského kurzu ČSLA. Aby se mohl přiučit cizím jazykům, zejména francouzštině a pracovat tak pro demokracii. Tedy tehdy to byla, v rámci ČSLA, ta demokracie „lidová“.

Jsou ale věci, ve kterých jsou tito naši dva velikáni naprosto odlišní. Nacionalista Masaryk podle zneužíval spřátelené západní mocnosti k rozboření státního útvaru, tak trochu předchůdce dnešního evropského společenství, Rakousko- Uherské říše. Která to s českým národem myslela vždy nejlépe v celé naší historii minimálně od příchodu praotce Čecha, až do doby kdy ji, bohužel jen krátce, nahradil protektorát ryze německý. Byl za to také, po právu i s ostatními rozbíječi, odsouzen k trestu smrti. Neštítil se při tom ani lží o Československém národu a německém nebezpečí.

Náš nynější hrdina však vždy věděl, že naší malé, zaostalé zemičce je vždy nejlépe pod křídly nějakých mocných přátel. Nejprve to byl Svaz sovětských socialistických republik. Tomu byl, mladý Petr, ochoten sloužit a přísahat věrnost na věčné časy a nikdy jinak.

Později pak, když historie trhla oponou a ukázalo se, že z východu přichází temnota a slunce pravdy a lásky vychází pouze na západě, okamžitě ve své jasnozřivosti pochopil, kde je jeho místo. Že domnělí přátelé jsou vlastně nepřátelé a nepřátelé přáteli nejvěrnějšími a opět se neomylně zařadil na tu správnou stranu.

Nicméně ho s Masarykem pojí nejen stejná statečnost, nebojácnost a ochota nasadit i vlastní život pro dobro naší vlasti, ale i sošný zjev a samozřejmě i ten věčný boj s nevzdělanými hlupáky.

Ovšem zatímco Masaryk vyklusával na svém čtyřnohém hnědákovi kolem Lán, ovládá náš dnešní hrdina koní desítky a prohání se s nimi nejen v té naší malé, zaprděné kotlince. Vždy za doprovodu ochranky a fotografů, abychom na něj měli památku nejen v archivech hradní kanceláře.

Jeho přemnohé fotografie pak našim občanům dávají naději, že nezbloudíme na cestě za lepšími zítřky. Budeme se vždy pevně přidržovat stejného a správného kurzu, jako náš nynější, statečný pan prezident. Svou statečnost také mnohokrát veřejně prezentoval. Protože kdo z vás by se, ve prospěch naší vlasti, pověsil na laně v katedrále, usedl do tryskáče, řídil NASCAR, navštívil Dakar atd atp...

Jsou škarohlídi, kteří nám takového akčního hrdinu závidí a trousí kolem sebe jízlivé poznámky, jakože kdy se potopí pro amforu, objeví štěchovický poklad, či podá ruku medvědici a srovnávají ho s Putinem.

Že prý si pořídil nejlevnější soukromou cestovku a nemá čas na vládnutí. Ovšem každý, kdo má zrak jasný a nezkalený russkými narativy vidí, že podobnost mezi těmi dvěma státníky není vůbec žádná.

Vždyť náš pan prezident je téměř o hlavu vyšší(!) a zatím co Putin je v těžké izolaci a bez jakéhokoli mezinárodního vlivu, náš pan prezident přednáší na univerzitách a setkává se s nejvlivnějšími politiky.

V Sýrii, Africe, ale nedávno dokonce SEDĚL, u jednoho stolu, vedle nizozemského krále a prezidenta Trumpa! A Putin?! Je rád, že se projde po červeném koberci někde na Aljašce, nebo v zaostalé Číně!

Na závěr nezbývá než konstatovat, že ze všech výše jmenovaných státníků se své prezidentské role zhošťuje náš pan prezident Petr Pavel!

Který ční nad ostatními politiky nejen svými bohatými zkušenostmi, ale i pevným charakterem, fyzickými dispozicemi, inteligencí a politickým přehledem.

Zachovej nám Hospodine, tohoto velikána, až na věky věků! Amen.