![]() |
| Jiří Jurčák |
Přemýšlel jsem, proč si vlastně věčně připomínat události dávno uplynulé, kdy byli při protestech 28. října, v centru Prahy, smrtelně postřeleni pouze dva lidé, jeden z nich byl dokonce dělník a na organizaci těchto protestů participovala i nenáviděná komunistická strana.
Proč stále dokola vzpomínat na těch dalších devět představitelů studentských spolků, kteří pak byli 17. listopadu popraveni bez soudu a pětatřicet obětí, kteří nepřežili útrapy v koncentračním táboře. Tam jich bylo odvlečeno více než tisíc. To, že byly německými úřady uzavřeny všechny české vysoké školy, bylo jen takovou „třešničkou na dortu“... Tyto navýsost barbarské činy, které vyvrcholily masakrem 17. listopadu, otřásly světovou veřejností natolik, že byl o dva roky později, 17. listopadu 1941, vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. O tom se ale ve dnech nedávno minulých moc nemluvilo ani nepsalo.
Dnes je třeba hlavně zapálit na Národní co nejvíce svíček u vítězných „véček“, zapískat na píšťalky vždy, když je třeba a odstranit květiny položené těmi nesprávnými osobami. Měli bychom však, se slzou v oku, vzpomenout i na nebohého studenta Šmída, který tam, na Národní, zemřel za nás za všechny. A nic na tom nemění ani to, že jeho smrt byla pouze „virtuální“ a domnělý študent byl zřejmě agentem STB. Protože není dezinformace, jako dezinformace. Martin Šmíd se tak symbolicky stal poslední obětí nenáviděného komunistického režimu a posunul nás tak mílovým krokem k dnešní liberální demokracii a prosperitě.
Nicméně je možná dobře, že jsme se v době, kdy nás zanedlouho čeká přelomová událost našich poválečných dějin, zdrželi přehnaných připomínek věcí, které pomalu odvívá čas a můžeme tak dychtivě a v klidu očekávat nacházející Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Který se uskuteční již nedlouho po Novém roce.
Ve stejném měsíci, kdy naši společnou vlast okupovala sovětská vojska, skončil protektorát, aby pak zločinec Beneš vyhnal většinu našich loajálních, německých spoluobčanů, kterým vždy ze všeho nevíce ležela na srdci budoucnost Československé republiky, za hranice naší vlasti a společně se sovětskými okupanty a americkými osvoboditeli, za nimi zatáhl železnou oponu. Vlasti, kterou oni tak srdečně milovali a byli jí po celou dobu, od jejího vzniku, až po protektorát, věrni až za hroby a koncentrační tábory. Nu a nyní se pomalu vracejí zpět.
Ve stejném měsíci, kdy naši společnou vlast okupovala sovětská vojska, skončil protektorát, aby pak zločinec Beneš vyhnal většinu našich loajálních, německých spoluobčanů, kterým vždy ze všeho nevíce ležela na srdci budoucnost Československé republiky, za hranice naší vlasti a společně se sovětskými okupanty a americkými osvoboditeli, za nimi zatáhl železnou oponu. Vlasti, kterou oni tak srdečně milovali a byli jí po celou dobu, od jejího vzniku, až po protektorát, věrni až za hroby a koncentrační tábory. Nu a nyní se pomalu vracejí zpět.
„Život je setkávání“. S tím nelze než souhlasit. Poněkud mne však znepokojuje, že se v Brně setkával spolek, který má ve svých stanovách výslovně uvedeno, že jedním z hlavních cílů je „ zrušení dekretů, zákonů a nařízení vydaných v letech 1945/1946 prezidentem, vládou nebo parlamentem tehdejšího Československa“, které nařizují nebo legalizují křivdy – kolektivní zbavení práv, vyvlastnění, nucené práce, vyhoštění a vraždy – které stále platí. Za tímto účelem vyzývá k přímým jednáním mezi zástupci českého lidu a zástupci sudetoněmeckého etnika s cílem nalézt řešení, na kterých se obě strany mohou svobodně dohodnout. V tomto úsilí očekává podporu německých politiků.“ Dle mého názoru jde o přímé zasahování spolku do zákonů jiného státu s využitím tlaku představitelů státu jiného.
Ani vágní formulace „ ... aby všechny zůčastněné strany uznaly vzájemně páchané křivdy a v maximální možné míře je napravily...“ mi také není tak úplně srozumitelná. Protože, pokud vím, udělali představitelé obou zemí za touto dobou „tlustou čáru“, za páchání vzájemných bezpráví se vzájemně omluvili a dohodli se na tom, že byly vypořádány i vzájemné majetkové i finanční náhrady za utrpěná příkoří.
Možná, že budu příjemně překvapen a bude se jednat o tom, že tyto body budou ze stanov odstraněny a našim německým přátelům jde od nynějška pouze o to vzájemné setkávání a rozvíjení kulturních vztahů. a to bude dobře.
Možná, že budu příjemně překvapen a bude se jednat o tom, že tyto body budou ze stanov odstraněny a našim německým přátelům jde od nynějška pouze o to vzájemné setkávání a rozvíjení kulturních vztahů. a to bude dobře.
Stanovy Sudetoněmeckého landsmannschaftu, kde jsou cíle i program deklarovány, jsou zde.

Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.