 |
| Harry P. |
Po dlouhé době udělám výjimku a uvedu článek nikoliv satirické, ale skutečně vážné povahy. Je to rozbor vztahů mezi USA, EU a zbytkem světa podle Israela Shamira.
Tzv. deindustrializace probíhá již téměř 2 desítky let, aniž by to většina populace registrovala. Stačí se podívat na situaci v produkci energií. Velmi pěkné vysvětlení k tomu poskytuje rozhovor ISRAELA SHAMIRA zde. Na pozadí boje USA proti Evropě (a vysvětluje proč) se mimochodem dočtete:
Otázka: „Znamená to nutně, že se EU stane nepřítelem USA? Mohli by být jen přátelskými konkurenty, které spojovaly společné politické a vojenské cíle?“
„Mohli a skutečně byli. V minulosti EU a USA spolupracovali. V prosinci 1999, kdy bylo zavedeno euro, měla EU silnou podporu ze strany USA. Bill Clinton byl prezidentem a USA hospodařily s přebytkem rozpočtu a těžily z růstu EU. Nová transatlantická agenda slibující užší spolupráci byla podepsána v Madridu v roce 1995. NATO se rozšiřovalo a USA k tomu potřebovaly podporu EU.
Zpočátku se euro nezdálo jako vážný vyzyvatel dolaru. Začalo na 1,17 dolaru, ale brzy klesla pod paritu a během několika let pomalu rostla. Věci se však změnily, protože EU rostla rychleji než USA a v roce 2007 ekonomika EU poprvé nominálně překonala USA. Tehdy byla populace EU téměř 500 milionů ve srovnání s přibližně 300 miliony v USA. Krize rizikových hypoték zasáhla americkou ekonomiku a posílila ekonomické prvenství EU. 18. července 2008 euro dosáhlo 1,60 USD.
Američtí bankéři na ten den nikdy nezapomenou a neprominou. Pocit nadřazenosti přiměl evropské vůdce k diskusi o nahrazení dolaru zvláštními právy čerpání (SDR), složenými ze 44 % dolaru, 34 % eura a dalších měn. Dominique Strauss-Kahn, ředitel MMF a potenciální kandidát na francouzského prezidenta, byl klíčovým zastáncem.“
Otázka: „Dělá to nutně z EU nepřítele USA? Mohli by být jen přátelskými konkurenty, které spojovaly společné politické a vojenské cíle?“
„Mohli a byli. Když došlo k Brexitu, EU výrazně oslabila. EU ztratila 80 milionů lidí. Ještě důležitější je, že jeho ekonomika klesla o 17 %, čímž se opět stala výrazně menší než ekonomika USA. Euro vůči dolaru kleslo na předchozí úrovně. Jednání o TTIP se zastavila, a když se Trump v roce 2016 dostal k moci, fakticky zemřela. TTIP bylo koncipováno jako manželství rovných, ale USA byly opět větší.“
Otázka: „Od té doby se propast mezi ekonomikami EU a USA jen zvětšuje. Znamená to, že USA konečně vyhrály a EU už není nepřítel?“
„Není to tak jednoduché. Na první pohled se nominální HDP USA od roku 2008 zdvojnásobil, zatímco HDP EU vzrostl pouze o 30 %. Podle parity kupní síly (PPP) jsou však obě ekonomiky stále zhruba stejně velké. Takže hrozba EU vůči USA stále existuje.
A pak je tu ještě jedna věc, která mě vážně trápí.“
Otázka: „Co je to?“
„Elektřina. Obecně je spotřeba elektřiny považována za dobrý ukazatel produktivního HDP země. V USA se tyto dva parametry těsně před rokem 2008 na sebe navazovaly. Od té doby ale výroba elektřiny v USA na hlavu klesla o 8 %. Jak se to slučuje s deklarovaným zdvojnásobením HDP za stejnou dobu? Nebo s tím, že dnes existuje mnoho oblastí spotřebovávajících elektřinu, které tehdy neexistovaly (nebo byly v plenkách)? Patří sem elektromobily, tepelná čerpadla, těžba kryptoměn a umělá inteligence mající vysoké nároky na energii, abychom jmenovali jen některé.
Kromě toho výrobní zařízení elektřiny v roce 2008 nezahrnovala miliony solárních panelů instalovaných na domech lidí a na solárních farmách a obrovská pobřežní pole větrných turbín ještě nebyly postaveny. Jak by tedy mohla celková výroba elektřiny stagnovat a klesat na hlavu, kdyby se HDP skutečně zdvojnásobil? Tyto výpočty dokonce nezahrnovaly 11 milionů nebo tak nějak nelegálních přistěhovalců do USA, kteří musí také spotřebovávat elektřinu.
Podívejme se blíže na ekonomický růst USA. Dnes se dozvídáme, že polovina všech obchodních investic za posledních 15 let šla do nástrojů zvyšujících produktivitu, jako je software a zařízení pro zpracování informací. Mezi další důležité oblasti růstu patřila výstavba datových center a výrobních zařízení pro baterie pro elektromobily a křemíkové mikročipy. A nikdo z nich nespotřeboval další elektřinu? Tomu uvěří opravdu jen trouba. Jediným přijatelným vysvětlením se zdá být, že americká deindustrializace, která začala kolem roku 2008, pokračuje dodnes. Mimochodem, Trumpovo první prezidentství klesající trend nezměnilo.
Podívejme se, jak to chodí v Evropě. I zde došlo k poklesu výroby elektřiny na obyvatele, i když mírnějšímu – asi o 3 %. Bližší pohled však poskytuje jemnější obraz. V Německu, hybné síle evropské ekonomiky, se výroba elektřiny na hlavu od roku 2008 snížila o závratných 34 %. Mírný pokles je tedy způsoben růstem v méně rozvinutých zemích EU.
Možná byl německý úpadek způsoben tím, že země vyřadila z provozu své jaderné elektrárny a nyní dováží elektřinu ze zahraničí? Spotřeba elektřiny na hlavu se však také dramaticky snížila – o 19 %.
V sousední Francii, druhé největší ekonomice EU, se spotřeba na hlavu snížila o více než 20 %, zatímco produkce zůstala na stejné úrovni. I v Polsku se výroba elektřiny na hlavu od roku 2008 snížila o 3 %. Takový středoevropský ekonomický tygr!
Zároveň se v Rusku výroba elektřiny na hlavu zvýšila o 35–40 %, v Číně o celých 135 %, bez známek saturace v její růstové křivce.
Proto, zatímco americká politika dokázala zastavit, a dokonce zmenšit reálnou ekonomiku EU, kontrakce v USA je ještě větší. Dopředu přitom vystřelil druhý nejvýznamnější konkurent USA, Čína. Zatímco Čína deklaruje, že nemá v úmyslu zpochybnit dolar, v geopolitice nezáleží na záměru, ale na schopnosti. Pokud by Čína byla v pozici, kdy by zničila americký dolar a tím i americkou ekonomiku, nemusela by to dělat, aby získala globální převahu. Pouhá hrozba takové akce by USA učinila poslušnými.
Tato situace musela vést k vážnému zamyšlení mezi americkou elitou, která hledá řešení této krize. V opačném případě se USA ocitnou ve smrtelné ekonomické spirále a budou muset vytvářet stále více dluhů (téměř tři biliony USD pro rok 2024), jen aby udržely ekonomiku nad vodou a zároveň promítaly falešný optimismus do vnějšího světa.“
Já myslím, že je to dostatečně osvětlující k tomu, co nazýváme „DEINDUSTRIALIZACÍ ZÁPADU“. Nyní nastoupil Donald Trump. Kdo dostal Donalda do Bílého domu? Hlasy zejména američtí dělníci, kterým slíbil hromadu práce a světlé zítřky, mediálně a finančně pak Eon Musk. Co dělá nyní Eon Musk? Podporuje AfD, říká Němcům, že to je jediná volba k „záchraně Německa“. On i Trump vědí velice dobře, že má-li dojít k rozpadu EU a tím likvidaci EURA, pak nejrelevantnějším hráčem je Německo. My sami jsme přistoupili na tuto hru, odstřihli se od ruských surovin a nyní jsme naprosto vydáni na pospas USA. Evropa zaplatí USA „zlatý věk“, který Trump slibuje a Evropa bude financovat boj o zachování americké hegemonie, bude financovat americký zbrojní průmysl, bude financovat americkou ekonomickou (a s ní nevyhnutelně spjatou vojenskou) sílu v boji proti Číně. A já za to Trumpa kritizovat nebudu. Proč? Trump je americký prezident a jako takový by se měl starat o dobro Ameriky. Co bych dal za to, kdyby i my jsme měli nejvyšší představitele země, kteří by se starali o blaho naší země a nelezli do zadku USA, Rusku, Číně, Německu nebo EU.
Evropa (respektive EU, abychom byli přesnější) je pod současným establishmentem naprosto irelevantní hráč světové geopolitiky. Nemá v podstatě nic, co by mohla nabídnout. Její vzdělávací systém je naprosto v rozkladu, průmysl už 6 let těžce tápe, zemědělství je v troskách, bez americké vojenské přítomnosti se nemá čím bránit, nedisponuje žádnými významnějšími surovinami (snad s výjimkou uhlí, které si zakázala těžit), zaostává světelné roky ve vědě a výzkumu. Když Zelenský jmenoval 4 subjekty, které by měly být u jednání o ukončení konfliktu (EU, Ukrajina, USA a Rusko), Rusko okamžitě reagovalo mluvčím Peskovem, že EU je naprosto irelevantní, protože jednat se satelity USA nedává žádný smysl. S nějakou Uršulou von Pfizer nebo Kalasovou se prostě není o čem bavit.
Řešení je nasnadě. Opustit ideologie, změnit establishment, deklarovat realistickou zahraniční politiku, vypráskat neziskovky, zahájit a postupně rozvíjet vztahy s Euroasijským blokem, opustit politiku naprosté závislosti na USA a efektivně se bránit nelegální migraci. Je toho dnes Evropa schopna? Nevím, zatím to nevidím příliš reálně. Je to 27 střípků s mnoha (často malichernými) zájmy, které není schopen nikdo slepit do jednoho celku. Dokud se bude jednat o politický projekt bez vzájemné ekonomicky výhodné spolupráce a realistické zahraniční politiky, je to mrtvý projekt. Jistě, může ještě nějakou dobu živořit, nemůže však vést k rozvoji. V celé EU dnes 60 miliónů obyvatel (tedy asi čtvrtina ekonomicky činné populace) funguje v neproduktivní sféře!!!
Po víkendových volbách v Bělorusku už veškeré progresivistické „vepřové“ chrochtá o frašce. Větší frašku dnes představují jakékoliv volby v Evropě – viz Moldavsko nebo Rumunsko. Bělorusové velice dobře vidí, co se děje v postsovětském prostoru. Západní Evropa (řekněme staré státy EU) naprosto pohrdají čímkoliv a kýmkoliv z východu. Tyto země a jejich obyvatelstvo jsou pro ně jen prostředkem k zaplacení životní úrovně Západoevropanů. Jistě, naši představitelé vám budou donekonečna opakovat kecy o tom, jak patříme na Západ. Ne, Západ o nás stojí jen potud, pokud zde nachází levnou pracovní sílu a může drancovat vše, co naši předkové vybudovali. Vidíte to na platech, vidíte to na kvalitě potravin, vidíte to na chování vůči nám. Neustále se zde vytváří Iluze o „čistých příjemcích“ z evropských fondů. Opak je pravdou. Je to stejný podvod jako tzv. Marshallův plán po skončení války. My vám dáme prachy a vy si za ně koupíte jen naše zboží. Důsledkem byly dluhy Evropy a bohatství USA. Dnes je to obdobné. Pokud dluh ČSSR v roce 1989 činil 32 miliónů USD (cca 1,7 % HDP), dnes činí dluh jen ČR 140 miliard USD (blíží se 50 % HDP)!!! Z unijních fondů obdržíme ročně cca 4 miliardy EUR, které jsou tak svázány podmínkami, že je nelze použít na nic smysluplného. Oproti tomu západní oligarchie dnes z ČR ročně vyvede 40 miliard USD!!! Jsem přesvědčen, že pokud by středoevropské státy vytvořili spolek na bázi původního Rakousko-Uherska se zeměmi Balkánu, byli by schopni daleko většího rozvoje než v současné EU. Mnozí mi budou namítat, kterak jsme zaostávali úplně ve všem. Není to pravda. RVHP byla – stejně jako EU – založena na bloku zemí s naprosto nesrovnatelnou ekonomickou základnou. To ji činilo neproduktivní. Ovšem ČR měla 3. nejvyspělejší zemědělství na světě, měla nejlepší školství v Evropě, měla i velmi slušnou průmyslovou základnu. Ano, zaostávali jsme ve vývoji výpočetní techniky, elektroniky, v některých špičkových technologiích. Položím však dost podstatnou otázku. Při jakékoliv krizi je pro vás důležitější špičkový smartphone nebo dostatek potravin a věcí denní potřeby? A stejně tak si tuto otázku pokládají Bělorusové. Máme chtít Západ s jeho pochybnými hodnotami, zaplatit za to chudobou a koloniální podřízeností, nebo si zachovat co nejlepší vztahy s Ruskem, získat za to potravinovou soběstačnost, levné suroviny, ochranu ruské armády a neomezený přístup na ruský trh? Ano Lukašenko je autokrat, ale autokrat vytvářející slušné životní podmínky pro život v zemi. A co hůř, jakákoliv „opozice“ je proti němu vždy schopna postavit jen naprosto zprofanované loutky Západu, které nemají šanci oslovit běloruskou populaci. Západ – včetně nás – neustále kouká na Rusy skrz prsty, pohrdají jimi. Proč? Protože jejich mentalita je jiná. Oni zatím zcela nepodlehly západnímu stylu života, kde osobní prospěch je nade vše. Ve jménu osobního prospěchu se neštítíme jakékoliv špinavosti, bezohlednost a mamon jsou nejvyšší hodnoty současného západního světa. U nás je rodina téměř sprosté slovo, v Rusku nebo Bělorusku je na ní společnost založena. Na rozdíl od nás jsou hrdí na svou zemi, protože za to zaplatili obrovskou daň během válek. To je stmeluje. Nevedli výbojné války, ale když jim byla konfrontace vnucena, vždy dokázali odolat a vlast byla nejvyšší prioritou, která stojí nad jakoukoliv osobní potřebou. Já jsem ve svém životě nepocítil jakékoli ovlivňování z Ruska, zato jsem neustále bombardován ideologickými, silovými a kolaborantskými zásahy ze strany západního světa a jejich domácích přisluhovačů.
Pojďme k Ukrajině. Objevila se řada nových informací z ukrajinských i západních zdrojů o narůstajícím trendu počtu dezercí, zejména po oznámení Trumpova stodenního plánu na ukončení konfliktu. Nejhorší situace je v nových 150kových brigádách (třeba zde), které vznikají od loňského roku, velmi často z násilně mobilizovaných odvedenců.
„Situace ve 157. mechanizované brigádě odráží situaci v ostatních brigádách 150. série Vojáci byli sebráni během formování jednotky, narychlo převedeni na frontu a bez řádného výcviku odesláni, což vedlo k velkým ztrátám,“ píše armádní portál Militaryland.
Pokud vám dojdou dobře motivovaní vojáci, počty jsou irelevantní. A Ukrajině dobře motivovaní vojáci docházejí až moc rychle, i díky dobrodružství v Kursku. Ruská armáda zlikvidovala první – a nejsilněji opevněnou – obrannou linii, která se budovala od roku 2014. Prodírá se druhou, která byla ještě poměrně silná, místy vyztužená betonovými pevnostmi. Nyní už se bojuje na třetí linii, kde se jedná převážně o polní opevnění – tedy převážně zákopy s využitím urbanistické zástavby. Pro tuto linii už Ukrajině chybí vojáci. Podle Ukrajinské pravdy dnes připadá na 1 km fronty 100 vojáků, a to je zoufale málo. Nemnohé zálohy mechanizovaných jednotek jsou jako hasičské jednotky neustále přesouvány k požárům na frontě. Těžce trpí neustálým přesouváním z jednoho místa na druhé pod útoky ruských dronů, letectva a dělostřelectva, nedostatečným odpočinkem a doplňováním stavů. Podle posledních údajů jsou stavy jednotek naplněny na 40–50 %. Svědčí o tom i soud s majorem Konstyantynem K., velitelem jednoho ze tří praporů 110. mechanizované brigády. Byl souzen za odmítnutí splnění úkolu. Jeho obhajobou bylo tvrzení, že v jednotce mu zůstalo pouhých 40 % početního stavu a úkol prostě nešlo splnit. Soud mu dal za pravdu a osvobodil ho.
Na závěr jsem si nechal další důkaz toho, kterak v Evropě bují fašistická až nacistická ideologie. Na oslavy 80. výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou nebyli pozváni zástupci Ruska, ale naopak se jí zúčastnil představitel země, která adoruje nacistické válečné zločince, staví jim pomníky, toleruje a finančně podporuje neonacistické organizace. Právě ukrajinští dozorci v nacistických táborech smrti tvořili nejhorší sortu sadistických zvířat, z nichž se dokonce i německým dozorcům dělalo zle.
Zakončím to výstižnými slovy srbského vicepremiéra Alexandra Vulina: „V tento den roku 1945 vojska Rudé armády osvobodila Osvětim. Nemyslitelné zločiny německého národa a státu byly “odměněny” sjednocením Německa. O 80 let později se slaví osvobození Osvětimi za účasti zemí, které organizovaly holocaust, jako je Německo a jeho spojenci, nebo zemí, které zajišťovaly ostrahu, jako Polsko nebo Chorvatsko. Ale bez zástupců Ruska – země, která porazila Třetí říši a osvobodila Osvětim. Každé nové zlo začíná zapomněním starého zla. Odmítnutí pozvat představitele Ruské federace na ceremoniál spojený s 80. výročím osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim) má za cíl vytvořit „nové zlo“. Vnuci dozorců a organizátorů Osvětimi se nestydí za zločiny svých dědů, stydí se za svou porážku, proto je Rusku zakázáno být tam, kde byli jeho dědové – na správné straně dějin, kde je svoboda. Pokud jsou mezi námi ještě žijící vězni z Osvětimi, zeptejte se jich, komu vděčí za život – vnukům Rudoarmějců nebo vnukům vojáků SS a Wehrmachtu. Kdybyste v EU měli svědomí, věděli byste na co se ptám.“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.