Naděje má své jméno: Otakar Foltýn

Ladislav  Pokorný

Hledají se nové narativy. Lidé tápou, spěchá to...

Veliké zmatení nastalo v EU i v Čechách poté, co do Bílého domu vtrhla horda proruských kolaborantů v čele s Trumpem. Dosavadní hodnoty byly pošlapány, jistoty zpochybněny. Lidé tápou, je třeba nových narativů, a pokud možno hned.

Ještě před několika měsíci bylo vše jasné a čitelné. Putin byl absolutním zlem, Russko bylo určeno k porážce, od níž ho dělily jen poslední funkční čipy vyrabované z ukrajinských praček, zároveň byla stále v platnosti hrozba, že mongoloidní mužici se zastaví zase až v Berlíně. USA byly druhem ve zbrani a spojencem nejvěrnějším, Zelenský nebyl diktátor a vláda Petra Fialy směřovala k dalšímu volebnímu vítězství.

Svět byl pestrý, barevný a plný různých pohlaví, že až oči přecházely, Green deal slavil jeden úspěch za druhým a ceny energií odpovídaly výzvám, které před naši společnost moderní progresivní doba klade. Proruský dezolát byl proruský dezolát a svině byla sviní, příkopy byly vyhloubeny a drobné nejasnosti či rozpory se skutečností spolehlivě vyřešily komunikační karty plukovníka Foltýna, a ne-li, pak je vyřešil pohovor v KRITU.

Čitelno bylo, jasno bylo i hodnot bylo dost a vůbec se dobře žilo.

Doba je však turbulentní a staví před nás stále nové a nové výzvy. Ani jsme si zmíněné liberálně demokratické výdobytky nestačili pořádně užít a drahou vlast už zase vovinuly nějaký mraky. Nejenže nový americký prezident seškrtal počet pohlaví na zastaralá dvě, nejenže do evropských hlav zasel sémě pochybnosti o prospěšnosti a kulturním přínosu migrace, nejenže pošlapal doposud krásně zelený Green deal, ale zcela vážně usiluje i o předčasné ukončení války na Ukrajině, prezidenta Zelenského označil za diktátora a vyhodil z Oválné pracovny, a dokonce odmítá dále financovat spravedlivý boj za totální zničení Ruska. Za zcela bezprecedentní pak lze označit i jeho kroky vedoucí k zastavení financování neziskových organizací, přestože ty doposud vykonaly neuvěřitelné množství práce v propagaci všech zmíněných hodnot a při výchově nového evropského člověka.

A tak nám z dosavadních jistot v současné době zbyly vlastně jen dvě. Putin je absolutní zlo a vláda Petra Fialy je nejlepší vládou od roku 1938. V tom mají lidé stále jasno.
Ale co s Green dealem, LGBTQ+, co s migrací, co se spravedlivým mírem, co s ostatními hodnotami, které jsme s vládou Petra Fialy v České republice poslední tři roky v potu tváře budovali, jak se k nim po bezprecedentním obratu americké administrativy postavit? A je v takové situaci i nadále správné udržovat vztahy s Trumpovou administrativou? Jak se to s našimi hodnotami slučuje? A dokážeme se pak podívat sami sobě do očí, dokážeme to vysvětlit našim dětem?

Otázek mnoho, odpovědí zatím málo. Evropa i Česká republika zcela jistě stojí před doposud největší výzvou, kterou je dokázat se k nastalé situaci postavit ideově správně, informačně přesvědčivě a hodnotově ukotveně. Je nám třeba nových narativů, které by umožnily evropským i českým občanům opět zdvihnout hlavu, překonat zmatek a upevnit se v liberálně demokratických hodnotách, které jsou nám tak drahé.

A tu se náš zrak zcela přirozeně upírá na autoritu nejpovolanější, strategického komunikátora vlády plukovníka Foltýna. Hledáme nové narativy, hledáme cestu. Snad se co nejdříve objeví komunikační karta, v níž bude vše jasně vysvětleno a v níž bude vytyčen další směr. Naděje má své jméno. Otakar Foltýn.