 |
| Homer Simpson |
Snažím se to napravit tímto textem, který je již staršího data, ale jeho remake zahrnuje i jedince, jenž byl původně opomenut. Omlouvám se mu.
Dopravní prostředek, který umí jezdit jen nahoru a dolů. Ani zatočit to neumí. Výtah.
Je to různě velká místnůstka s rozdílným vybavením a vzhledem: od jednoduchého (ten má jen tlačítka odkud - kam) až po vznešeně se tvářící a rozměry podstatně větší výtahy velkých (a drahých) hotelů. Tyto výtahy mají i člověčí obsluhu, která za vás mačká ta tlačítka, a zpravidla za to něco chce.
Výtah dělnického původu ve starém panelovém domě (navíc bez omlazovací kůry modernizace) se netváří vůbec vznešeně. Převezme vaši objednávku a snaží se ji splnit.
Ne vždy se mu to podaří a pokud zastaví mezi patry, nemlaťte jej, uvědomte si, že to je jen stařík, jemuž nohy vypověděly službu. Je-li mezi tlačítky takové červené, stiskněte jej. On Vám někdo snad pomůže. Není-li mezi tlačítky to pravé, použijte svůj hlasový fond. Lépe jsou na tom držitelky vysokého sopránu. Je pak možné, že i ten starý, vysloužilý a už poněkud nahluchlý výtah pochopí, že se blíží jeho poslední hodina a rozjede se sám.
Výtah střední třídy má už zpravidla zrcadlo a ty z vyšší střední třídy i sedátko a spojení na servis, když se něco poláme. To spojení zpravidla nefunguje, ale působí uklidňujícím dojmem.
Zrcadla do výtahu asi navrhl dát nějaký zvlášť vůči ostatním lidem pomstychtivý a zavilý konstruktér.
Jste-li mladí a krásní, ještě to jde. Běh času se však nedá zastavit a v tom zrcadle výtahu nakonec uvidíte jen to a. Platí pak totéž jako u toho polámaného výtahu, nerozbíjejte tu němou tvář. Když už se chcete odreagovat, vyhledejte toho konstruktéra.
Některé výtahy mají dobrou povahu a neubližují vám. Zvlášť to platí pro ty, jejichž vnitřní dveře zavíráte sami nebo je vůbec nemají. Ale dávejte pozor na ty s fotobuňkou na zavírání dveří - ty jsou zvlášť nevypočitatelné a záludné. Nikoliv vy, ale ta fotobuňka je přesvědčena, že máte být tam, kde nejste. Fyzické útoky těchto dveří ještě nikoho nezabily, ale rozhodně nepotěší a ten okamžik konečného řešení u nějakého nešťastníka se blíží. Ať to nejste vy!
Jsou ovšem situace, kdy je výtah nespravedlivě obviňován z potměšilosti. Stěhujete-li se na nějakou adresu nebo když koupíte nějaký nábytek a při tom si neověříte, zda se nábytek do toho výtahu vejde, nestěžujte si a nekopejte do něj. Vy jste ten viník a ta příčina konfliktu, takže si svolejte pomoc jiných a noste. Autor tu zkušenost získal při stěhování do devátého patra jiného domu a dodnes na to s láskou vzpomíná (prověřilo to celou řadu jeho přátel, z nichž někteří pak s ním nechtěli nic mít společného - ovšem ti zbylí, to byl co člověk, to charakter a skála).
Před časem byly rozšířeny výtahy, které dbaly o vaši fyzickou kondici a povzbuzovaly odvážné. Říkalo se jim paternostery. Jezdily pořád dokola, vpravo jely kabinky nahoru a vlevo dolu. Na rozdíl od běžných výtahů nezastavovaly a vaším úkolem bylo vystihnout okamžik, kdy bylo možno provést nástup a výstup. Osoby nerozhodné, bázlivé či staršího provedení byly z přepravy vyloučeny. Invalida na vozíku byl naprostou raritou. Současný nástup či výstup více osob zdůraznil charaktery jednotlivců.
Úvahy o tom, co se děje s kabinou výtahu v horní či dolní úvrati řada odvážlivců (autor mezi ně patřil) řešila pokusem. Kupodivu, nepřevracela se.
Při posuzování výtahu v jeho jedinečnosti jako dopravního prostředku nelze vynechat lidi, pro které je zpravidla určen.
Každý z nás má něco, čemu se říká osobní prostor. Je-li narušena jeho hranice, cítíme se ohroženi (neplatí to pro přítomnost milovaného člověka, tam to naopak vítáme). A najednou jsme vtlačeni do výtahu s větším počtem ne vždy milovaných osob. Ten pocit ohrožení a omezování platí i pro ty nemilované osoby, takže nakonec jsou všichni rádi, když výtah zastaví a dovolí jim vystoupit. Za to ovšem výtah nemůže.
Potkáte-li se před výtahem s větším počtem žen středního věku (vyšší než střední ani žena nemá), z nichž každá používá jinou a výraznou vůni, jenž má zdůraznit její půvab, za žádnou cenu s nimi do výtahu nevstupujte. Nechte je galantně odjet a zajděte si do nejbližšího baru na skleničku. Právě jste si zachránili život.
Pocit omezení osobního prostoru se může vytratit, když výtahu dojdou úplně síly. Autor hodně dávno (asi před padesáti lety) byl navštívit obchodní dům v Ostravě, jemuž se za republiky první říkalo ASO. Tamní výtah nejen, že nejel nahoru, ale trhavými pohyby se snášel dolů (a ten obchoďák měl několik sklepních pater) a nezastavoval a nezastavoval. Ohrožení lidstvo spojuje, proto bych do toho výtahu pro začátek zavřel Putina, Bidena a Scholze (a asi by to chtělo párkrát zopakovat).
Pak ještě existují jiné výtahy. Nejsou vidět, ale říká se jim tak.
Je to výtah k moci a výtah ke kariéře.
Oba stoupají až do nadoblačných výšin s nádherným rozhledem z velkých skleněných oken.
V každém poschodí se ale běžte podívat dolů, abyste věděli, jak dlouho budete padat.
Homer Simpson
Ostrava
Já také jel výtahem zvaný paternoster, bylo to na Starém ředitelství tehdejšch VŽKG, asi jsem nějak zaspal poslední výstrahu ZDE VYSTUPTE - na opuštění tohoto dopravního prostředku bylo již pozdě . Tak to je konec ....ta bouda se nyní sklapne... objevila se červeně svítící tabulka se sdělením " Nepropadejte panice , nic se vám nestane " (vzdáleně to připomínalo volání na atentátníly v pravoslavné kostele). A opravdu kabina udělala nepochopitelný vodorovný úkrok stranou a vydala se cestovat dolů. Odměnou mi byly za tento hrdinský čin udivené tváře nastupujících.
OdpovědětVymazatJá si křest ohněm užil v NHKG. Bylo to zajímavé.
OdpovědětVymazat