Skeptické poznámky

Zpátečník

Zdržel jsem se cokoliv skeptického před demonstrací psát, abych nijak nepoškozoval její účast. Určité skeptické poznámky však mám.

1) Nevím jak koho, ale mne mainstreamová media ovlivňují zhruba stejně, jako před Listopadem Rudé právo. Beru to tak, že jsou orgánem režimu (viz někdejší hlavička RP), a že jejich účelem tedy je zastírat režimu nepohodlnou realitu, případně vytvářet pseudorealitu jinou, režimu příznivější. Obsah těch medií samozřejmě cosi indikuje, ale polemizovat s nimi má smysl přinejlepším pouze omezený.

Spíše bych to pokládal za plýtvání časem a energií. Oni už přeběhnou sami, pokud jednoho dne vycítí, že Mandát Nebes se přesunul jinam. Nejsou to zas takoví hlupáci, jak by se mohlo zdát z toho, co píší. Přeběhnou, stejně jako ČST přeběhla ještě před koncem roku 1989.

2) Demonstrovat proti nekompetentní vládě, která vzešla z voleb sice několika kanály a metodami lehce zmanipulovaných, ale bez zřejmých nesprávností při sčítání hlasů? No, kdybych byl hlasoval pro některou ze stran pětikoalice, snad bych se k tomu dnes cítil plně oprávněn; zejména kdybych tam přišel s cedulí na krku: JÁ BLB JSEM SPOLUVINÍKEM DNEŠNÍHO MARASMU. Ale požadovat demisi většinové vlády, kterou jsem nevolil? Jistě, zamýšlené i nezamýšlené škůdcovství vlády je k tomu podstatným důvodem, zbavit se jí může být prostým projevem pudu sebezáchovy. Musím si ale být vědom, že tím už jdu za hranice či za principy zastupitelské demokracie. A jestli je to tak, že zastupitelskou demokracii nechci, měl bych si včas ujasnit, co tedy chci místo ní.

(Mohl bych si snad stěžovat, že se cítím oklamán jejich volebními sliby — když jsem pro ně nejen nehlasoval, ale také jim nevěřil ani slovo? To by ode mne sotva bylo poctivé. Ať si sáhnou do svědomí a popřípadě stěžují jejich voliči.)

A představa, že kdyby hypoteticky za půl roku byly nové volby, přinesly by jednak parlamentní většinu nových poslanců, jednak nové a kvalitní politiky, mi bohužel připadá – jak bych to jen řekl – drobet nepodložená. V nejlepším případě by se stalo, že z hlubin dýpstejtu by se vynořilo pár profesionálů, kteří by slibovali, že to budou dělat lépe…

3) Od demonstrace, třeba i sebevětší, od dejme tomu generální stávky se mi pořád ještě zdá být velmi daleko k rozumné politice, která by dokázala účinně hájit české zájmy v prostředí současné EU. Při pohledu na plazivost a slouhovství dnešní vlády se třeba může zdát snadné dělat lepší politiku. Ve skutečnosti na tom není snadného nic, tedy krom odmítnutí všeho, co dnešní vláda dělá (a kritiky faktu, že v podstatných otázkách je naopak zhola nečinná).

Obdobný problém jsme tu měli už několikrát: • V letech 1939-45 se asi leckomu zdálo, že stačí zbavit se Němců a bude vyhráno. (Naopak obrovská autorita presidenta Beneše, bohužel už neodpovídající jeho tehdejším reálným možnostem, zřejmě podstatnou měrou plynula z faktu, že u vybudování státu už jednou byl.) • Pražské jaro 1968 bylo především panoptikem ilusí; mnohým se vše zdálo úžasně, až opojně snadné. • Problémy, které máme dnes, jsou z velké části důsledkem neschopnosti po roce 1989 rozpoznat české zájmy a důsledně je hájit.* Tehdy si jen málokdo uvědomoval, že žádná Sametová revoluce ve skutečnosti nebyla; že prostě komunisti odešli od válu dobrovolně právě proto, že si (možná lépe než kterákoliv jiná skupina) uvědomovali, že (jimi zaviněnou) situaci vůbec nebude snadné řešit. Nekomunistům to tehdy připadalo mnohem snazší; zdalipak oprávněně?

— — —

*) Jenže zároveň jsou také důsledkem hniloby, která zachvátila celou Evropu. Hluboké, zásadní hniloby, jejímž počátkem zdaleka není progresivismus, jakkoliv ten je koncentrovaným, absolutním zlem. Že bychom se s ní dokázali lehce vypořádat, by byla jen další iluse.

Reakce tdx na část komentáře:

„Problémy, které máme dnes, jsou z velké části důsledkem neschopnosti po roce 1989 rozpoznat české zájmy a důsledně je hájit.“

To nebyla neschopnost, ale záměr silně moderovaný západem, hlavně Němci. Je to pořád dokola. Tzv. západ je potrefený mesianismem a komplexem vyvolenosti. Nicméně vždy jde v konečném důsledku jen o finanční a mocenské zájmy úzké skupinky. Ony zájmy jsou pak pouze maskovány všemi těmi rádoby vznešenými pseudohodnotami, které jsou vydávány za univerzální a absolutní. Byť ta absolutnost ve skutečnosti spočívá v relativnosti jejich výkladu, jak se to zrovna těm mocným aktuálně hodí.

Celý svět dnes doplácí na to, že se pár magorů, kteří se pravidelně scházejí na všech těch světových ekonomických fórech a podobně, domnívá, že byli předurčeni všechno a všechny ovládat skrze bankovní a finanční systém. Je načase jim ho sebrat, protože většina marasmu v dnešním světě má původ v jejich nezřízeném megalomanství. Figurky typu Soros či Gates jsou těmi viditelnějšími kašpárky, dynastické klany vlastnící největší banky jdou ruku v ruce hned za nimi.