 |
| Vladimír Fojtík |
Podle zákulisních informací se na Hradě rodí velkolepé plány na posílení prezidentské reprezentace, od arabských hřebců přes sportovní instruktáže až po úvahy o památníku hodném světových vůdců.
Přítel a zrádce
Zatímco prezident Pavel svou návštěvou ČR a Prahy ukázal, že je bytostně spojen s našimi občany, ministr zahraničí Macinka potvrdil, že je zrádcem národa. Mnichov 1938 znamenal tragédii, Mnichov 2026 (zatím) jen ostudu.
Ladislav Pokorný
Macinkovo protičeské a protievropské vystoupení a doslova trapas na konferenci v Mnichově a v porovnání s tím přátelská návštěva pana prezidenta Petra Pavla v České republice a v Praze jasně dokumentovaly propastný rozdíl mezi proevropsky hodnotovou politikou našeho nejvyššího představitele a mafiánskými praktikami současného ministra zahraničí, který na mezinárodní scéně zostudil nejen naši krásnou vlast a naši liberální demokracii, ale také náš pracující lid.
Stojíme za panem prezidentem!
 |
| Ladislav Pokorný |
Prezident není povinen nic
 |
| Pokrokový euroobčan |
V současné době je předmětem bouřlivé debaty spor o to, zda je prezident Petr Pavel povinen jmenovat ministrem Filipa Turka. I přes mohutnou podporu, které se prezidentovi od veřejnosti dostává, existuje značné množství lidí, kteří se domnívají, že prezident má povinnost navrženého ministra jmenovat.
Sedm důvodů
Neochotu prezidenta Pavla jmenovat do funkce ministra Filipa Turka s umanutostí Miloše Zemana, který nechtěl jmenovat Jana Lipavského, se snaží srovnávat především naše dezinformační a protidemokratická scéna. Zde jsou důvody, proč toto srovnání kulhá na obě nohy:
Nemožný příběh
„Prej ti Hrabiš poslal ten seznam ministrů, 1-0-7…ukaž, se kouknu,“ Přítel natáhl ruku a agent 1-0-7 mu podal vytištěný mail se jmény pravděpodobných členů budoucí vlády.
Vlaďka Špidlová
„Celkem v pohodě, se mi zdá, Příteli.“
„V pohodě? V pohodě?! A co ten Istambul na ministerstvu zahraničí?! Co jsem ti říkal, že říkala teta Uši? By se z toho vopupínkovala! Ne, toho prostě neschválíš, Ústava neústava. Když nic jinýho, tak před patnácti lety nebo tak nějak hajloval a kdoví, jestli někdy nenosil hitlerovskej knírek. No…řeknu ti to takhle – Istambul prostě nesmí projít, ber to jako rozkaz.“
„Provedu, nesmí projít.“
***
„Neprošel, Příteli. Jsem to Pacičkovi řek jasně, Istambula s jeho komu…teda sorry, fašistickou minulostí na MZ nikdy. Tak prej, oni si to prohoděj, Pacička bude na zahraničí, Istambul místo něj veme životní prostředí. To je takový divný ministerstvo, tam si může hajlovat, jak chce.“
„Cože??? No ty ses pos…prostě zbláznil!!!!!“ zařval Přítel. Pak zavřel oči, zhluboka se nadechl, v duchu napočítal do dvaceti a už klidněji pokračoval:
„To je eště horší, 1-0-7, to by se teta Uši vopupínkovala docela určitě. Tohle ministerstvo je pro naše příjmy…teda pro náš svatej Green Deal čím dál tím důležitější. Dovedeš si představit, jak by na něm Istambul dokázal škodit?!“
„Ale řikal jsi – ministerstvo zahraničí, o životním prostředí nebyla vůbec řeč,“ bránil se 1-0-7.
„Nojo, moje chyba, jsem nedomyslel…no nic, zavolej Pacičkovi a řekni, že dohoda padá.“
„Ale já mu to slíbil….co mu mám říct?“
„Ukaž ten mobil, mu to napíšu. Sám.“
***
„Koukni, Pacička se snaží vrátit úder,“ ukazoval Přítel svů mobil agentu 1-0-7. „Tlačí na tebe, tlačí, klučina. Prej ti zarazí cestování, když mu neschválíš Istambula, mi napsal dneska v noci.“
1-0-7 si pozorně přečetl zprávy z Přítelova mobilu, mírně zesinal, jeho mužný vous zplihl.
„Cože? No…no to neee….víš, co bych měl doma za peklo? Moje nejdražší první dáma má spoustu plánů, chce eště do Indie, Novej Zéland, Kongo, Laos, a taky jsme se chtěli podívat na ty Nutellovo barmský ženy…no to nedám. Ty si ani ve snu nedovedeš představit, co dokáže, když je nas…štvaná!!! Kam se hrabe teta Uši! Schválim mu Istambula, nic jinýho mi nezbejvá, teď hned!“
„Počkej!“ zarazil ho Přítel. „Nech mě přemejšlet….měl bys doma peklo? Trpěl by si? No tak to je jasný vydírání! Pacička ti vyhrožuje násilím! To se využije! To se rozmázne! Svoláme tiskovku, jasný ohrožení státu!!“
„Jo! Stát jsem já!“ vykřikl bojovně 1-0-7.
„Stát jsme my,“ opravil ho Přítel. „A stát nikdo ohrožovat nebude! Dáme to policii, soudům, a taky Čoudelkovi.“
„A já jim to na tý tiskovce všechno řeknu! Jak si na Pacičku posvítíme, jak ho rozpracujeme, jak si ho podá Vojenská policie…..“
„Ježišmarjá, to ne!“ zarazil ho Přítel. „Ty na tej tiskovce přečteš, co ti napíšu a vypadneš, rozumíš!? Pojedeš na dovolenou.“
„Na dovolenou? Super…ale kam?“
Někam hodně daleko, kdoví, co bys tady ještě dokázal naplácat, řekl si Přítel v duchu, ale nahlas pravil:
“Hele, ten tvůj ukrajinskej kámoš má někde ve Španělsku nějakej luxusní hotel, ne? Tak co tam? Moh by to pro tebe udělat, koneckonců ti nějakou tu službičku určitě dluží…..“
***
„Sakra, 1-0-7, ono se to látlo.“
„Co se látlo?“
„Ta tvoje dovolená ve Španělsku…tady v Čechách se prostě nic neutají. No…ale už jsem to vymyslel, proto ti volám.
Seš s kámošema na motorkách, jasný? Jak se jmenuje ta firma, co s ní máme domluvený píár? Jo…Katalog, kdo mu věří je cvok. Jim řeknu, ať daj do placu nějakej srdceryvnej článek o tom, jak nabíráš síly na motorce, k tomu pár fotek…jo, to pude….“
***
Vzdělaná, chytrá, demokratická a vůbec všeobecně dokonalá část společnosti jásá. Pánové se radují, dámám vlhnou…oči. Jak je ten náš morální maják morální! Odjede na dovolenou jako prostý člověk z lidu, jako prostý člověk z lidu spí v nějakém třetiřadém motorestu u silnice, jako prostý člověk z lidu se vzpamatovává ze stresu, zrady a ohrožení v kruhu svých věrných kamarádů…No to jsme to těm dezolátů natřeli! A ještě jim ukážeme. Odvážně demonstrujeme svou podporu našemu maneký…tedy morálnímu majáku, někdo na náměstích, někdo ve flanelových košilích…a ještě můžeme uspořádat sbírku. Příště se náš morální maják ubytuje ne v třetiřadém, ale alespoň v druhořadém motorestu, heč.
Zaostalý, nevzdělaný, hloupý a nedemokratický dezolát, ba přímo prorusský šváb, kouká na obrázky z majákovy dovolené. Hmmm…teda, sorry jako…ale já kdybych chtěl vzbudit dojem, že jsem na místě X, tak si nebudu fotit dvě prázdné postele, ale na jednu z nich se naaranžuji v roztomilé pozici právě probuzeného spáče, místo několika anonymních lidí v motorkářské kůži sedících u nějakých stolů budu v centru malebné skupinky obklopen přáteli po bocích, za boky i před boky, a namísto pár neidentifikovatelných jezdců na motorkách pojedu v jejich čele s hledím přilby hrdě zvednutým. Ale asi nejsem dost chytrý na to, aby mě ti amatéři přesvědčili. Čučkaři.
***
Podobnost kohokoliv či čehokoliv v tomto příběhu je zcela náhodná, neúmyslná a nereálná.
Kdo by v tomto příběhu hledal cokoliv reálného, skutečného či ověřeného, mýlil by se. Tento příběh se nikdy nestal, už jenom proto, že mi ho nevyprávěl T. Taxis Taylor.
Umělá inteligence převzala Hrad
V posledních dnech se v okolí Pražského hradu množí informace, že běžný provoz prezidentského sídla byl nenápadně, avšak systematicky převzat umělou inteligencí. 
Fojtík
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)