Kolem údajné ústavní povinnosti prezidenta jmenovat kteréhokoli ministra navrženého premiérem se šíří mnoho mýtů. Pojďme se podívat na rozdílnost dvou kauz, které se mnozí snaží srovnávat.
Neochotu prezidenta Pavla jmenovat do funkce ministra Filipa Turka s umanutostí Miloše Zemana, který nechtěl jmenovat Jana Lipavského, se snaží srovnávat především naše dezinformační a protidemokratická scéna. Zde jsou důvody, proč toto srovnání kulhá na obě nohy:
1. Kandidáti z pohledu demokratických principů
Jan Lipavský je člověk, který vzešel z demokratického prostředí a nebyl důvod se domnívat, že by se demokratickému směřování naší země ve funkci ministra zpronevěřil. Kariéra Filipa Turka byla naopak podporována dezinformačními weby a existují zcela reálné obavy, že by si ve funkci demokraticky nepočínal.
2. Kandidáti z pohledu odbornosti
Jan Lipavský je vysoce kvalifikovaným odborníkemu, což ostatně ve funkci posléze dokázal. Filip Turek se asi vyzná v autech a v tom, jak budovat dosah na sociálních sítích. To není dostatečná kvalifikace pro funkci ministra.
3. Prezidenti a jejich kvality
Petr Pavel je respektovaným prezidentem, jehož profesní dráha je za 35 let plná usilovné a obětavé práce pro demokracii. Miloš Zeman projevoval nedemokratické sklony nejen jako prezident, ale i během své předchozí politické kariéry.
4. Prezidenti a jejich motivace
Motivací prezidenta Pavla pro nejmenování Filipa Turka ministrem je ochrana demokracie před těmi, kteří ji chtějí narušovat. Motivací prezidenta Zemana pro nejmenování Jana Lipavského byla prachobyčejná mstivost a závist.
5. Pohled odborníků na ústavní právo
Obě situace se liší i v očích odborníků na ústavní právo, o čemž svědčí fakt, že zatímco před 4 lety se ústavní právníci shodovali na tom, že neexistují důvody pro odmítnutí Jana Lipavského, dnes u nich panuje shoda na tom, že prezident Filipa Turka jmenovat nemusí.
6. Pohled morálních autorit
Též pohled morálních autorit na obě kauzy je zcela rozdílný. V tomto případě jde o lidi, jejichž charakter je prověřený dlouhými léty práce a nehrozí, že by měnili názory podle svého aktuálního prospěchu.
7. Prospěch České republiky
Na závěr si dovolím přidat svůj vlastní pohled. A ten je takový, že zatímco práce Jana Lipavského na ministerstvu byla pro Českou republiku prospěšná, u Filipa Turka je na základě jeho prohřešků v minulosti více než patrné, že by jeho účinkování v roli ministra pro Českou republiku prospěšné nebylo.
Nechci zde působit jako někdo, kdo chce za každou cenu hájit jakýkoli krok prezidenta Pavla. Dokonce budu velmi kritický, protože se domnívám, že z této vlády neměl jmenovat téměř nikoho (ani premiéra). Ústava mu to nepřikazuje a on v tomto směru projevil příliš málo odvahy pro hájení demokratických principů. Byla to zatím jeho jediná chyba, které se při výkonu své funkce dopustil, ale jde o chybu zásadní.

Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.