 |
| Ladislav Pokorný |
Na Staroměstském náměstí a taky na trochu na Václavském náměstí v Praze a téměř ve všech městech České republiky se sešly fakticky miliony našich občanů, aby podpořily prezidenta republiky při jeho respektování Ústavy a v jeho odporu proti jmenování Filipa Turka a protestu proti vydírání (nyní je podle pravidel českého pravopisu přípustný i výraz vidírání, kterým k obohacení našeho jazyka přispěl bývalý ministr vnitra Vít Rakušan) ze strany Petra Macinky.
A proč se neobáváme stanovit počet protestujících v řádech milionů? To je zcela jednoduché. Protože všichni občané přijít nemohli, ačkoli by ve své většině určitě chtěli. Byli však s námi přítomni alespoň symbolicky, protože i jim záleží na tom, aby naše liberální demokracie nepodlehla destrukci ze strany současné vládní svoloče (jak jsme si tohle mohli zvolit?). Nicméně nic jim nebrání, aby podporu našeho snažení reprezentovaného Mikulášem Minářem vyjádřili finančním příspěvkem ve prospěch Milionu chvilek. Ale to jen tak mimochodem.
Co je však třeba zdůraznit, je aspekt obrany demokracie, kterou nedávno proběhlá demonstrace reprezentovala. Zažili jsme v minulosti již mnohé demonstrace, naposledy v roce 2022 několik bezprecedentních protistátních a protisystémových srazů dezolátů a proruských trollů, kteří v době vlády Petra Fialy chtěli zničit naši liberální demokracii a předat ji se vším všudy do rukou Putina. Jasně to tehdy pojmenovali naši demokratičtí politici, kteří se dlouhodobě nebáli se za naši demokracii postavit a za všech okolností ji bránit. A je důležité si jejich slova neustále připomínat:
„Ale já rozhodně nebudu mít slitování pro ty, kteří svolávají tu demonstraci...“ (Vít Rakušan) „A to si tady jako nenalhávejme nic jiného, než že to je ne protivládní, ale protisystémová demonstrace, protože tam opravdu dochází k tomu, že se kritizuje systém, ve kterém žijeme, ten je demokracie...“ (Markéta Pekarová Adamová) „No, s těmi, kteří teď byli na demonstraci, už by nemělo smysl moc hovořit, protože ti tam přišli s tím, že nechtějí naslouchat, oni chtějí bořit, a to už je jiná emoce. Ale myslím si, že má smysl mluvit s těmi, kteří tam zatím ještě nepřišli, protože těch je mnohem více.“ (Petr Pavel)
A jak se ukázalo, byla slova pana prezidenta pravdivá. Ti, kteří nechtějí bořit a chtějí budovat a kteří chtějí ctít Ústavu, přišli dnes, a pokud nepřišli, tak už byli na cestě. Ti reprezentují náš národ, ti jsou solí země. Ostatně to přítomní krásně vyjádřili slušným, demokratickým a odvážným způsobem, když se nebáli věci pojmenovat tvrdě a bez skrupulí a poslat nejen Petra Macinku, ale celou vládu do píči, kam nepochybně patří.
Tehdy i dnes se tedy naše demokracie dokázala ubránit. Ale neusínejme na vavřínech, jak na to ostatně upozorňoval i Mikuláš Minář a spolu s ním i celá řada herců, kteří se dnes opět stali morálními mluvčími naroda, jak jsme si na to zvykli v dobách Velikého Listopadu. Vyhráno však ještě zdaleka nemáme. V současné době nám vládne svoloč, vládnou nám polofašisté a populisté, kterým není nic svaté, a hlupáci a dezoláti, kteří ničemu nerozumějí, kteří mají tři, v lepším případě čtyři zuby, exekuce, obdiv k Putinovi a auto produkující emise a kteří o humanitní vzdělání ani nezavadili, zato mají rádi bůček a tlačenku, této vládě tleskají. Nesmíme se jich bát, jsou bezvýznamní, směšní a doslova bezzubí. Ale současně je nesmíme podceňovat, i oni mohou způsobit spoustu škody. Naposledy nám to ukázali, když byli připuštěni k podzimním volbám. Zamysleme se nad tím, jak tuhle chybu neopakovat. Liberální demokracie potřebuje nás všechny. Stojíme za panem prezidentem!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.