Prezident je frajer

Ladislav Pokorný

Prezident Petr Pavel opět vytřel zrak všem, kteří z drobné chyby při plánování, jaká se může stát každému, udělali obrovský humbuk a neštítili se prostý lidský omyl vydávat div ne za vlastizradu a konec naší liberální demokracie.

Celá věc je přitom daleko více příběhem opravdového člověka, který může udělat chybu – kdo z nás nějakou neudělal? – ale dokáže si ji přiznat a také si ji dokáže odpracovat.

Ostatně pojďme si připomenout vcelku banální příběh, který se však nepřátelé naší liberální demokracie, dezoláti a proruští trollové snažili prezentovat téměř jako pohřeb naší demokracie. Jejich hysterčení dosáhlo takových rozměrů, že znejistěli i jediní praví demokratičtí politici a v řadě případů podlehli uměle vyvolanému davovému šílenství a ke kritice prezidenta se ve slabé chvilce připojili. Jen elegantnímu řešení, které pan prezident zvolil, aby uklidnil vzduté vášně lůzy, lze děkovat, že naše liberální demokracie neutrpěla vážnější újmu.

Na začátku bylo prosté nedopatření – pan prezident vyhlásil termín komunálních voleb a v souladu se svými dřívějšími prohlášeními dal najevo, jak se na ně těší, a neopomněl připomenout všem občanům jejich důležitost. Avšak chybou jakéhosi úředníka, který při plánování dovolené panu prezidentovi nepřipomněl, že tato dovolená je v kolizi s termínem vyhlášených voleb (a my doufáme, že to takhle bylo a že se nejednalo o záměrnou sabotáž, protože pak by musely padat hlavy), došlo k tomu, že pan prezident při odletu na dovolenou do Maroka zjistil, že nebude moci volit. Do podobně prekérní situace byla postavena i první dáma, která se rovněž chystala na dovolenou, aby jako soukromá osoba konečně využila symbolického státního příspěvku ve výši 100 000 korun měsíčně pro reprezentaci našeho státu navenek. Však také vzápětí dala vládním politikům svůj díl, když jim zcela oprávněně vyčetla, že nejsou schopni zajistit, aby mohla v komunálních volbách v Černoučku volit ze zahraničí. To už je ale jiný příběh.

Pan prezident samozřejmě vyjádřil nad svou neúčastí u voleb lítost, které můžeme věřit, a každému soudnému občanovi bylo jasné, že tady se prostě nedá nic dělat. To však nezabránilo nepřátelům naší liberální demokracie, aby právě v tuto chvíli nespustili svou špinavou protiprezidentskou kampaň. Těžko říci, zda by v hysterických výlevech alespoň trochu ubrali plyn, kdyby tušili, jak se pan prezident celou věcí trápí, ale takovou velkomyslnost od nich lze sotva očekávat. Jenže pana prezidenta jako obvykle podcenili, protože ten opět ukázal, že je mužem na svém místě a že mu na naší demokracii záleží. Pravda, na chvilku podlehl žalu a beznaději, celou noc se trápil, že nebude moci volit, ale ráno přineslo rozhodnutí. Pan prezident byl a je voják, a ten se nevzdává. Pro demokracii není žádná oběť dost velká, národ volá, tryskáč byl šťastnou náhodou k dispozici a už se letělo do Černoučku!

A tak pan prezident odvolil už v pátek mezi prvními a dezolátům jako obvykle sklaplo. Chybu, kterou navíc nelze vyčítat ani jemu osobně, napravil a odpracoval. A s jakou lehkostí a čistým svědomím pak odlétal zpět do Maroka, aby užil letos již přibližně dvanáctou zaslouženou dovolenou, pochopí jen nefalšovaný liberální demokrat.

„Je to frajer,“ shodují se lidé napříč republikou i napříč sociálními sítěmi. Opět dokázal, že povinnost pro něj není jen prázdné slovo, opět obhájil naši demokracii svým osobním příkladem. Malé, ale důležité hrdinství. Je to prostě frajer.