Přítel a zrádce

Ladislav Pokorný

Zatímco prezident Pavel svou návštěvou ČR a Prahy ukázal, že je bytostně spojen s našimi občany, ministr zahraničí Macinka potvrdil, že je zrádcem národa. Mnichov 1938 znamenal tragédii, Mnichov 2026 (zatím) jen ostudu.

Macinkovo protičeské a protievropské vystoupení a doslova trapas na konferenci v Mnichově a v porovnání s tím přátelská návštěva pana prezidenta Petra Pavla v České republice a v Praze jasně dokumentovaly propastný rozdíl mezi proevropsky hodnotovou politikou našeho nejvyššího představitele a mafiánskými praktikami současného ministra zahraničí, který na mezinárodní scéně zostudil nejen naši krásnou vlast a naši liberální demokracii, ale také náš pracující lid.

Ale zastavme se nejprve u té horší zprávy. Arogantní vystupování současného ministra zahraničí vůči bytostné demokratce, bývalé ministryni zahraničí a manželce prezidenta, a hlavně představitelce té staré dobré Ameriky, jak jsme ji vždycky obdivovali, Hillary Clintonové, zoufalá angličtina připomínající blábolení Aleny Schillerové a neznalost (či spíše ignorování) základních diplomatických pravidel a korektního politického vystupování, jež znechutily i jinak velmi tolerantního polského ministra zahraničí Sikorského, ukázalo v plné nahotě obludnou neschopnost Babišovy vlády a jeho ministrů.

A není nijak překvapivé, že nad Macinkovým extempore pochrochtává blahem právě odpudivá bytost typu Donalda Trumpa, který pochopitelně ocení jakoukoliv dehonestaci ženy, která se nebála (i když nezvítězila) jeho odporným politickým praktikám postavit, a že v důsledku toho budou Macinku nekriticky vychvalovat zkorumpovaná americká média, jako je Fox News. Ne, tohle brát vážně opravdu nemůžeme.

Jednoznačně ostuda, trapas a nejen veliký reputační problém pro Českou republiku, ale ve svém důsledku především akt poškozující zájmy naší demokracie, jak to ostatně správně vyhodnotili představitelé naší demokratické opozice.

Jako hojivý balzám na takhle bolestivou ránu naopak působila návštěva prezidenta Petra Pavla v České republice a konkrétně v Praze. A nešlo zdaleka o první návštěvu naší republiky, lidé svého oblíbeného politika mohli vidět už při řadě jiných příležitostí, ať už šlo o jeho inauguraci, či dobu jednání o nové vládě.

Představitel řádu a pořádku, obhájce naší Ústavy a zásadový demokrat, generál a hrdina byl spontánně vítán mnoha Pražany, kterým kromě pohledu na svou imponující osobnost nabídl i velmi osobní a intimní vyznání, když se při jednom ze svých vystoupení svěřil i se svým váháním nad další prezidentskou kandidaturou.

Pan prezident tím potvrdil, že je svobodným a hluboce přemýšlivým člověkem, který osobně netouží po žádných poctách, ale cítí se vázán povinností hájit naši demokracii neohlížeje se na osobní pocity, kdy by chtěl jako každý z nás ráno vstát a prostě jen obyčejně přemýšlet, co bude dnes dělat. Prostě, obyčejně, tak jako každé ráno přemýšlíme my všichni, kteří nemusíme nést břímě nejvyššího obhájce demokracie.

Jaký to děsivý rozdíl proti gangsterům typu Macinky, Turka, Okamury či Babiše. A je krásné, že pan prezident, který si při svém pracovním vytížení najde čas i pro návštěvu České republiky a Prahy (nezapomínejme, že po něm stejně tak touží v Itálii, na Ukrajině a v celé řadě dalších zemí), uvažuje o další kandidatuře v zájmu všech demokratických sil v naší republice.

Potřebujeme Vás, pane prezidente, a budeme Vás potřebovat. Macinků, Turků, Okamurů, Babišů a jim podobných je mezi námi pořád ještě hodně. Zapracujme společně na tom, abychom se jich zbavili. A děkujeme.

Přítel a zrádce