Národ je zděšen

Ladislav Pokorný

Národ je zděšen, kam až se dá v neúctě vůči demokracii a ústavním a liberálně demokratickým hodnotám zajít. Ministr Macinka dosáhl v této disciplíně již absolutního dna, když při prezidentově projevu okázale listoval Rudým právem.

Prezident Pavel ve svém nedávném projevu k nové Poslanecké sněmovně opět prokázal, jak moc mu záleží na naší demokracii, když zvláště opozičním poslancům připomněl jejich slib vůči základnímu zákonu naší země (pro nevzdělané dezoláty připojujeme vysvětlení, že základním zákonem naší země je Ústava České republiky), jehož je právě prezident nejhorlivějším obhájcem a ochranitelem.

To prokázal již několikrát, naposledy když se mu podařilo naší demokracii ochránit před Filipem Turkem, který ji chtěl rozložit pomocí spalovacích motorů a příležitostného hajlování, a to vše ve spolupráci s Putinem a nedávno vaporizovanými íránskými představiteli. Prezident kromě toho zdůraznil význam ústavních principů a apeloval na ochranu trvalých hodnot české společnosti, které tak pěkně reprezentovala (dnes již bohužel bývalá) vláda Petra Fialy. Projev to byl krásný, poučný a nejedno liberálně demokratické oko při něm nezůstalo suché.

Bohužel však jeho projev zcela marginalizovalo na efekt vypočítané konání ministra zahraničí Petra Macinky, jenž se nerozpakoval při prezidentově projevu okázale listovat výtiskem Rudého práva, který (jak později odhalila liberálně demokratická média) pocházel z roku 1989.

Takové připomínání a zdůrazňování drobného pochybení a mladické nerozvážnosti, jichž se současný prezident dopustil v době, kdy byl v podstatě miminem, je hulvátstvím prvního řádu a útokem na naše demokratické hodnoty, což rozhodně nepatří do naší politické kultury.

A zvláště, když je obecně známo, že si pan prezident vše odpracoval (a těžce, těžce), stejně jako celá řada dalších našich spoluobčanů, kteří dnes na české politické scéně hájí zájmy celé české veřejnosti. A aby bylo jasno, v žádném případě nehájíme ty, kteří dnes v žoldu vládnoucí koalice škodí zájmům našich občanů.

A nám nezbývá než se ptát: Co svým jednáním Petr Macinka sleduje? Komu tím nahrává? Chce se snad ještě více zalíbit svému chlebodárci Putinovi nebo jen prokazuje bezmeznou loajalitu vůči svému loutkovodiči Andreji Babišovi, aby dokázal svou nepostradatelnost?

Ne, není nám, kterým záleží na naší liberální demokracii, vůbec dobře, když sledujeme, jak se také může chovat ministr zahraničí demokratického státu, a nelze v této souvislosti nevzpomenout na skutečnou osobnost, která působila ve funkci ministra zahraničí před dnešní neosobností vycvičenou v Klausově zvěřinci.

Nelze s nostalgií nevzpomenout na světově uznávaného a obdivovaného politika Jana Lipavského, který vždy dobře věděl, kde se aktuálně nachází správná strana. Snad se dočkáme, že v křesle ministra zahraničí bude zase sedět někdo podobný, kdo by ctil a respektoval našeho pana prezidenta a jím reprezentované liberálně demokratické hodnoty.

Snad.

Nezoufejme a nevzdávejme se.