Slovy "lidé to chtějí" se zaklíná kdejaký politik či komentátor. Nejčastěji pak před termínem voleb, které obvykle končí za nadšeného nezájmu velké části občanstva. Je to proto, že podstatná část společnosti má svou poptávku naplněnou nebo proto, že nevěří, že ty volby něco změní. Důležité pro tuto část společnosti je, že jim současný stav více méně vyhovuje, tak proč chodit k volbám či dokonce na nějaké demonstrace.
Právě u demonstrací, které by měly už podle svého názvu demonstrovat, že je něco špatně, je poznat, že zdaleka ne většina společnosti vidí důvod někam jít a křičet nějaká hesla.
Proč, když pivo je chlazené a uzené správně vyuzené,
proč, když mám zatím záruku nízkých cen energií,
proč, když ještě mám nějakou finanční rezervu,
proč, když rakety dopadají někde v dáli na Ukrajině?
Proč?
Takže většina společnosti říká NE nějakým demonstracím, když si zodpoví tyto otázky.
A tak vypadá společenská poptávka po změně a žádný burcovatel či vznešeněji alternativec s tím nic nenadělá.
Existuje část společnosti, soustředěná kolem bývalých parlamentních stran i kolem těch nových stran a straniček, které u nás vznikají jako houby po dešti, jenž takovou demonstraci – zpravidla zaměřenou proti vládě a jejímu způsobu vládnutí – jenž takovou demonstraci vítá.
Funkcionářům těchto stran se nelze divit, rádi by zasedli u bohatěji prostřenému stolu. Těm, kteří je podporují, i když programy zejména nových stran vypadají velmi lákavě a rozumně, lze vyslovit znepokojení proto, že jim uvěří, zejména po zkušenostech posledních třiceti let s jakýmikoliv stranami na naší politické scéně. Jsou to ale lidé, kteří ještě neztratili naději v lepší zítřky a nezatracujme je. Jsou jedna z našich posledních nadějí.
Všechny tyto strany tvoří zlomek, nebo lépe výraznou menšinu ve
společnosti, jsou-li samotní.
Pokud by se dali dohromady, měli by určitou naději. Ale to, to se nestane,
ať už pro animozity z konfliktů let minulých či současných; zejména pak proto,
že těch funkcionářů je podstatně více nežli vládních zřídel.
Všechny tyto strany, parlamentní či neparlamentní, jsou součástí společnosti a zpravidla reagují na potřeby této společnosti. Naslouchají společenské poptávce. A každý politik si vyhodnotí tento náslech, vyhodnotí si svoje možnosti (a zejména rizika) a podle toho jedná.
Rostou ceny?
Bude nám v zimě zima?
Budou padat rakety blíže k nám?
Výše padly odpovědi. Většině to nevadí, vyhodnotili takto svá rizika.
Za této situace pořádat demonstrace a různě křepčit na tzv. alternativách je nesmysl (ale nikomu v tom nebráním, jsme svobodná země).
Zajímavý vývoj prodělal Vidlák, kdysi významný glosátor a analytik nepravostí světa.
Věnuje nyní mnoho svého úsilí alternativní politické scéně, v době, kdy význam politického haštěření na našem českém dvorku ustoupil do úrovně komunální (a to ještě velmi malé obce).
Bude prezident Babiš, Nerudová či generál?
Smeteme Fialu a jeho neschopenku?
To, s přihlédnutím k jiným nepravostem světa, jsou nepodstatnosti.
Bylo vytvořeno nové americké velení s 300 zaměstnanci na německé půdě. Má dohlédnout na to, aby se na Ukrajině nerozkrádaly americké zbraně a další pomoc. Jsou znalí lidé (Gilbert Doctorow), kteří tvrdí, že jde o zárodek amerického vedení války na ukrajinské (a jiné) půdě. A když už to nepůjde z Německa, je tady ještě Island, V Reykjavíku, už ze zkušeností z druhé světové, jsou velmi dobré možnosti pro řízení třetí světové – Atlantik i Evropa jako na dlani.
Rusové na Ukrajině ničením energetické infrastruktury vytvářejí podmínky pro další exodus zejména lidí z ukrajinských měst za teplem a světlem. To teplo a světlo najdou na západ od hranic Ukrajiny.
Podceňovaný polský nacionalismus jen čeká na příležitost navrátit země své ztracené. Kdyby to byl jenom on, ale je podpořen polskými jednotkami, čekajícími na povel a na záminku. Snahu o uvedení v život čl. 4 a čl. 5 o napadení státu NATO máme ještě v čerstvé paměti.
Válka na Ukrajině vyhnáním Rusů od Charkova a z Chersonu neskončila. Rád bych tvrdil opak, ale s příchodem zimy (a energetického kolapsu Ukrajiny) začne její vyšší level.
Teď nejen Ukrajině, ale i Rusům půjde o všechno.
A my, naše většinová společnost, se připravujeme na Vánoce.
V naší společnosti převládá fáze odmítání uvěřit katastrofě.
Kdepak katastrofa, to jen Homer se bojí o sebe a své potomky. Věnujme se raději fialové neschopnosti, je to pohodlné a dá se na ně pěkně zařvat na demonstracích. A je to bezpečné, přesně v rámci Strany mírného pokroku v mezích zákona.
Společenská poptávka daná výrazným nebezpečím přijde počátkem příštího
roku.
Výrazným nebezpečím chudoby (pro valnou část abonentů ČEZu začnou platit tzv. zastropované – tj. čtyřikrát větší ceny) a nebezpečím padajících raket (ovšem pod ochranou naší dokonalé PVO a amerického velení v Evropě).
Ale i tehdy, když lidé budou ochotni přijít vyjádřit svou nevůli a strach, bude něco, někdo scházet.
Vůdce (a jeho sjednocující síla), jenž musí být schopen vyhmátnout a pojmenovat příčinu našich problémů, důvod naše marasmu. USA.
Vidí ho někdo, některý ze schopných komentátorů našeho společenského dění?
Nebo už slovo „vůdce“ je natolik zprofanované tím pánem s knírkem?
Dobře, nazvěme ho jinak, třeba Mirkem Dušínem.
Vidí ho někdo v našem komunálním rybníku?
Já tam vidím v této chvíli jenom kapry.
Ale to neznamená, že jej společenská poptávka po tentokrát výrazné změně nevytvoří.
Přeji si, aby nebyl potřeba.
Přeji si, aby se v okamžiku nebezpečí našel a
řekl:
„Veďte mě, následujte mě, nebo mi uhněte z cesty.“
Žádné komentáře:
Okomentovat