Spiknutí losů

Kamil Fára

DOBRÉ ZPRÁVY: Český mediální prostor byl opět otřesen. Los Emil, náš nejslavnější pěší turista s parožím, nás zanechal v digitální tmě. Oficiální verze? Vybitá baterka. My se však ptáme: Je to opravdu tak? Nebo jsme svědky sofistikovanějšího losího plánu, nad nímž by i nejzkušenější konspirační teoretik zaplakal nad svou nedostatečnou fantazií?

Podle mluvčího národního parku Jana Dvořáka se Emil často pohyboval v oblasti bez signálu, kde jeho GPS lokátor bláznivě pípal a hledal spojení, čímž se mu rapidně vybíjela baterie. To je ovšem pohled velice lidský a technokratický. Náš anonymní zdroj z losí komunity, který si přeje zůstat v utajení pod krycím jménem „Paroháč“, nám prozradil šokující pravdu. Emil si prostě a jednoduše nechal své souřadnice vyhryznout jiným losem.

„Chodit po lese a neustále pípat? To je u losí elity považováno za totální chucpe,“ vysvětlil náš zdroj, zatímco elegantně okusoval vršek břízy. „Je to neslušné, nevychované a hlavně – strašně to ruší při pastvě. Představte si, že se chcete v klidu najíst šťavnatého mechu, a najednou z vás vylézá ‘píp píp, právě jsem na souřadnicích 48°57' severní šířky, 13°46' východní délky’. Nemožné. Emil si prostě zašel k lokálnímu losímu ,hackerovi’, který mu za určitý obnos jetele přístroj šetrně vyhryzl. Je to běžná losí praxe.“

A Emil zdaleka není jediný, kdo se těmto mediálním skopičinám věnuje. Zde jsou další příklady losího řádění, které naznačují systematickou činnost:

Los Ferdinand z Poodří se celé jaro nechával fotografovat výhradně před billboardy politických stran, které zrovna v daném kraji prohrávaly preference. Náhoda? Losologové si tím nejsou jisti.

Losí samice Emanuela z jižních Čech se proslavila tím, že pravidelně v poledne usedala před kamery živých přenosů z webové kamery u rybníka, kde prováděla dokonale synchronizované protažení. Její „losí jóga“ se stala hitem na sociálních sítích. Počet jejích followerů přesáhl populaci celé Šumavy.

Los Rudolf z Třeboňska se zase specializoval na blokování cyklostezek vždy v okamžiku, kdy se na nich konal nějaký amatérský závod. Stál tam s nepopsatelným výrazem v obličeji a odmítal uhnout, dokud mu organizátoři nepodstrojili speciálním karotkovým energy barem.

A nyní, dámy a pánové, přesuňme svůj zrak za oceán. Na Aljašku. Zde se předloni mladý, ambiciózní los rozhodl posunout svou kariéru na vyšší level. Nevystačil si s pouhým pobíháním po lese. Ne. Tento tvůrce trendů se prokousal automatickými dveřmi do lékařského areálu v Anchorage, aby si v lobby dopřál lahodnou dávku pokojové zeleně.

Zamysleme se nad tím! Není to náhoda. Zatímco čeští losi pilně upoutávají pozornost domácích médií, jejich aljašští bratranci provádějí sofistikované průniky do strategických objektů. Nemocnice! Co když se tam šli něco naučit? Co když získávají know-how pro nějaký větší plán?

Je to globální losí spiknutí?

Zdá se, že ano. Důkazy hovoří samy za sebe. Losi po celém světě záměrně provádějí excentrické kousky, které je staví do centra mediálního dění. Proč? Co tím kryjí?

Připravují se na tiché převzetí moci pod pláštíkem roztomilosti?

Testují naši bdělost a schopnost reagovat na absurdní hrozby?

Nebo je to jen velmi, ale velmi důmyslná marketingová kampaň na zvýšení prodeje plyšových losů a triček s jejich podobiznou?

Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté: Emil nás opustil. Jeho GPS mlčí. Ale my víme, že někde tam venku, v šumavských mlhách, kráčí los s čistým štítem a kuje další pikle. A možná právě teď, zatímco vy čtete tyto řádky, někam do Německa nebo Rakouska posílá losímu výboru pro zábavu a mystifikaci zprávu: „Mise splněna. Lidé jsou plně zaměstnáni mým zmizením. Můžeme přistoupit k fázi dvě.“

Zůstaňte bdělí. A mějte po ruce mrkev. Pro všechny případy. Teď se Emil může objevit kdekoliv. Doslova kdekoliv. Je nečitelný a nad jeho strategií se sklánějí největší mozky v okolí Vimperka.

 Kde uhodí příště?