Komici všedního dne

Petr Trmač

Trocha osvěty neuškodí, zvlášť když jde o tak vážné téma, jako je smutek. Začnu trochu učeně: existuje jev nazývaný paradoxní intence. Znamená to, že když se snažíme dosáhnout určitého psychického stavu, často vyvoláme pravý opak. Klasickým příkladem je pokus nemyslet na bílého medvěda.

Podle mě se tenhle jev nejlépe ukazuje na příkladu veselé nálady a smutku. Když si chci přeladit z mírné opilosti, která ve mne vyvolává společensky nevhodnou euforii, pustím si nějakou současnou českou komedii. Ne všechny ten dar mají, ale některé fungují stoprocentně. Přijdu rozesmátý z hospody, chci se trochu přeladit, pustím si film — a do deseti minut je po smíchu.

Hlídám si čas: deset až patnáct minut, víc z bezpečnostních důvodů neriskuji. Jednou jsem to přetáhl o pět minut a žena mě našla v obýváku, jak vzlykám a tluču hlavou o podlahu. Od té doby jsem s dávkováním opatrný.

Tento efekt lze možná pozorovat i u řady komiků, kteří celý život rozesmávali lidi a nakonec sami skončili v těžkých depresích. Rovnováha je zkrátka ideál.

Tragičtí komici všedního dne

Zcela opačný jev ve mně vyvolávají vystoupení paní Němcové. Asi ji nebudete znát, ale je to taková paní, co vypadá jako intelektuálka a zároveň jako jedna z Abrahamových žen ze Starého zákona — přičemž není ani jedno. Rozená tragička shakespearovské hloubky.

Cokoliv řekne nebo napíše, ve mně vyvolá nekontrolovatelný výbuch smíchu. Ať už jde o projev, nebo krátké zamyšlení na sociálních sítích. Zásadně se vyhýbám čtení jejích textů při jídle — jak se směju, mohlo by mi zaskočit.

Podobně je to s jinými seriózními a hluboce morálními osobnostmi, například se sousedem panem Vystrčilem. Živí se přeprodáváním použitého zboží odněkud z Thai-wanu. Tam se ani nemusím inspirovat jeho slovy — stačí, když ho vidím, jak se zamyšleně tváří, jako by ho tížila váha všech sexuálně zneužívaných lam v Jižní Americe, a už cítím, jak se mi škube bránice.

Naštěstí podobných tragických osobností máme mnoho. Zvlášť teď po volbách se mi zdá, že jejich vážnost, serióznost a cit pro tragično ještě zesílily. Možná v tom hraje roli i jejich čtyřletá praxe ve vládních funkcích.

A pak je tu pan Fiala, který prý bude kandidovat na prezidenta, protože se na něj obracejí lidé znepokojení tím, že k moci přicházejí temné síly. Tady se ovšem jedná o vtip prvoplánový, takže emocionálně zůstávám nedotčen.

A teď ta osvěta

Paradoxní intence je technika vhodná především k léčbě strachu ze strachu, různých fóbií (např. strach z velkého prostoru, strach z hadů) nebo strachu ze sebe samého. Pacient je vyzván, aby si paradoxně přál právě to, čeho se bojí.

Klasickým příkladem je léčba nespavosti: pacient si opakuje „Nesmím usnout! Nesmím usnout!“, čímž se zbaví napětí z toho, že neusne — uvolní se a usne. Dnes se paradoxní intence používá i v dalších psychoterapeutických směrech, například v KBT, gestalt terapii a jinde.

Cvičení

Zakažte si celý den smát se. Vědomě se snažte o to, abyste se ani neusmáli. Myslete třeba na to, jak je smutné, že pan Kalousek byl odvolán z dozorčí rady — a sledujte, co to s vámi udělá.