Vláda jedné strany? Proč ne?

Pokrokový euroobčan
Přicházím s malým, pro někoho možná trochu kontroverzním předvolebním zamyšlením.

Blíží se podzimní volby do poslanecké sněmovny, ve kterých půjde o všechno. Podle aktuálních průzkumů se může stát, že v parlamentu bude zasedat hned devět stran. A to ještě neberu v potaz, že na kandidátních listinách SPD a Stačilo se nachází zástupci dalších menších stran a hnutí.

Demokratických stran může být ve sněmovně pět, a to ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti. Nedemokratické proruské strany se mohou do sněmovny dostat čtyři, a to ANO, SPD, Motoristé a Stačilo, ale dohromady mohou získat většinu poslanců. Můžeme se utěšovat tím, že ANO je s přimhouřením všech očí rovněž liberální proevropská strana, která nebude hazardovat s naším ukotvením v západních strukturách, ale její nebezpečí je právě v ochotě spojovat se s extremistickými silami, které se netají svou touhou rozbít liberální demokracii a dokonce měnit režim.

Současný problém spočívá v tom, že otevřeně extremistická jsou hned tři chapadla této chobotnice, která se snaží liberální demokracii zadusit. Stačilo jsou převlečení komunisté, o kterých se nemusím rozepisovat, máme zde otevřeně xenofobní SPD a trojlístek doplňují Motoristé, kteří se netají svou lhostejností k ochraně planety a životního prostředí. Ba co hůře, zničení planety aktivně podporují, nebudu moc přehánět, když napíšu, že vše vypadá tak, jako by bylo primárně jejich cílem.

Média dlouho upozorňovala na extremistickou SPD. I její předseda Okamura dostal dostatečné varování ve formě trestního stíhání a moc dobře, ví, že ho jeho názory mohou přivést před soud a za mříže podobně, jako jeho podobně extremistické kamarády ve vyspělých západních zemích. Jenže zatímco bojujeme proti této metastázi rozkladu demokracie, vyrostly nám další dvě hlavy.

Demokratické strany se snaží spojovat, aby demokracii ochránily, ale já jsem toho názoru, že je třeba začít na celou problematiku politického zastoupení nahlížet jinou optikou.

Postkomunistická společnost ovlivněná 40 lety totality ještě není připravena na to, aby bylo jasně řečeno, že extremistické strany nemají v demokratickém systému místo, a aby byly bezodkladně zakázány.

Co však udělat můžeme? Povolíme kandidovat jen těm stranám, které sdílí demokratické hodnoty. I tato síla je však zbytečně rozmělněna. V demokratických stranách panuje plná shoda na tom, kam má naše země směřovat, a i když se i mezi nimi vyskytují drobné rozdíly (zda mít o jedno procento vyšší či nižší DPH, zda povolit stejnopohlavním párům adopci hned, nebo s tím nějakou dobu počkat), dokážu si představit, že by demokracie mohla být spravována jen jednou Stranou, která by ze zákona měla jakousi vedoucí úlohu.

Někteří z vás namítnou, že takový systém by společnost zakonzervoval, nedocházelo by k výměnám názorů a nebyl by zde žádný ideologický vývoj. Tyto námitky můžeme snadno smést se stolu. Představme si, že by onou stranou s vedoucí úlohou byla třeba ODS. Pojďme se podívat, jakým vývojem prošla. Kam se posunula od strany striktně velebící vykořisťovatelský kapitalismus bez přívlastků. Dnes jde o středolevou Stranu vyznávající liberální hodnoty, pro kterou už přerozdělování a dotace nejsou sprostá slova, nýbrž jediný systém, který může udržet v chodu demokratické procesy nejen u nás, ale v celé Evropě. A Strana se vyvíjí i nadále. Dnes v jejím čele stojí Petr Fiala, na kterém stále ulpívá smetí v podobě konzervatismu a nacionalismu, ale příště může v jejím čele stát třeba Eva Decroix.

Ostatně, vývojem ODS jsem se věnoval dříve v tomto článku:


Čili představa, že vláda jedné strany by společnost zakonzervovala a brzdila vývoj, je zcela mylná. Můj nápad se může i tak zdát kdekomu poněkud kontroverzní, ale pojďme na toto téma aspoň otevřít diskusi. A nenechme se odradit starým sloganem „konec vlády jedné strany“, který se vztahoval před 36 lety k úplně jiné situaci a jehož poselstvím byl požadavek na ukončení totality.


Odkazy:







Žádné komentáře:

Okomentovat

Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.