Dobré zprávy

Kamil Fára

DOBRÉ ZPRÁVY: Vědci vykoumali, k čemu všemu chobotnice používá své choboty… totiž chapadla.

Vážení čtenáři, vážení snílci a vážení majitelé pouze dvou rukou, kteří právě zápasíte s taškami z obchodu, klíči a mobilním telefonem zároveň! Máme pro vás senzační zprávu z hlubin oceánu, která navždy změní váš pohled na to, co to znamená být „obratný“. Vědecký tým se konečně podíval na zoubek – nebo spíš na chapadlo – jedněm z nejbáječnějších tvorů planety: chobotnicím. A zjištění jsou tak ohromující, že si okamžitě začneme přát, abychom se narodili jako hlavonožci.

Co zase uzrálo v kádinkách a pod mikroskopy vědců? Sledovali divoké chobotnice v jejich přirozeném prostředí a s popcornem v ruce (myšleno metaforicky, vědci popcorn při pozorování nejedí, to by si pokecali Petriho misky) analyzovali každý jejich pohyb. A došli k závěru, že i když má chobotnice osm naprosto identických a superflexibilních končetin, má přece jen své oblíbence. Přední chapadla používá jako své šikovnější pomocníky – na sbírání věcí, na osahávání terénu, na mávání na kamarády a posílání těch minulých do háje (to si domýšlím). Zadní chapadla pak rezervuje pro důstojnější činnosti, jako je chůze po špičkách – pardon, po chapadlech – nebo důstojný únik před nepřítelem.

A teď si, dámy a pánové, představte ten chaos, ten absolutně báječný chaos, kdybychom my, lidé, byli obdařeni stejným počtem končetin! Ráno by vstávání vypadalo úplně jinak. Z postele bychom vstávali stylem „všemi osmi“, žádná nuda s levou nebo pravou. Snídani bychom připravovali tak, že bychom současně míchali vajíčka, lili džus, mazali osm toastů, četli noviny, drbali psa za uchem a psali zprávu kamarádce. Dopravní zácpa? Žádný problém! Řidič autobusu by zároveň řídil, prodával jízdenky, podával kávu, čistil si brýle a hrál sudoku. Na pracovišti by produktivita vylétla do nebeských výšin. Jeden zaměstnanec by zvládl vedení meetingů, psaní reportů, opravu tiskárny, objednávku obědů a pro vlastní kariéru prospěšnou masáž ramen šéfovi. A to vše s úsměvem a ještě by mu zbyla dvě chapadla na to, aby si během toho všeho hrál na mobilu. Pravda, potřebovali bychom k tomu i pavoučí počet očí, ale to nechme stranou a na TO DO listu genetickému inženýrství.

Samozřejmě by se objevily i nové společenské otázky. Jak si potřást „rukou“ při představování? Potřebovali bychom průvodce etikety pro osmiruké bytosti. A představte si módní průmysl! Návrháři by šíleli nad vytvořením „octo-outfitu“. Rukávy by byly novým utrpením. A co manikúra? To by byla finančně i časově naprosto ruinující záležitost. A objímání! To by bylo osmkrát vřelejší, ale také osmkrát složitější na koordinaci. A představte si tu efektivní práci policie. Na zašroubování žárovky by stačili jen tři. A to je přímo ďábelská efektivita.

Ale chobotnice to zvládají s grácií, která bere dech. Všechna jejich chapadla jsou schopna všeho, ale přesto si je nějak intuitivně rozdělí. Je to, jako kdybyste měli dva šikovné kuchaře vpředu a šest oddaných nosičů nákupů vzadu. Dokonalá dělba práce! Vědci dokonce spekulují, že by se jejich způsobem koordinace mohl inspirovat inženýři při tvorbě robotů. Takže se brzy můžeme dočkat robotických pomocníků s osmi chapadly, kteří nám konečně pomohou s tím věčným bojem o třetí ruku při otevírání zavařovačky.

A teď lingvistické zamyšlení na závěr, které vám možná změní život: Proč se tomu úžasnému tvorovi říká CHOBOTNICE, když nemá žádný CHOBOT, nýbrž CHAPADLA? Logika by velkým hlasem volala po názvu CHAPADELNICE! Je to snad starobylý omyl prvního námořníka, který ji spatřil a řekl: „Hele, támhle plave něco s choboty!“ Nebo to byl rafinovaný marketingový tah? Slovo „chobotnice“ zní přece jen o něco víc učeně a záhadněji než „chapadelnice“, která by evokovala spíš nějakou vesnickou drbnu, co chytá pomluvy všemi osmi. A tak tu máme chobotnici – krásnou, záhadnou a s lingvistickou chybou, která přetrvala věky. Ale ano, chobotnicím se možná říká chobotnice, protože se svými chapadly tak krásně chápou věcí.

Takže příště, až si budete připadat přetížení svými dvěmi ručkami, vzpomeňte si na chobotnici. Její elegance, její schopnost multitaskingu a její jméno, které nedává smysl, jsou nám všem inspirací. A kdo ví, třeba se jednou dočkáme genetické revoluce a my, lidé, budeme konečně moci říct: „Počkejte, to vám podepíšu hned osmkrát!“ Do té doby se musíme spokojit s tím, že nám na otevírání dveří s plnýma rukama zbývá pouze nos.