Mladá a pohledná má pravdu

Jiří Jurčák

Tak jsem si říkal, jestli bude věnována nějaká pozornost našich nezávislých, veřejnoprávních médií a našich vrcholných politiků události, která byla v nedávné, i polistopadové historii, označována jako nejčernější dny našich dějin.

Dopadlo to prakticky přesně tak, jak jsem předpokládal. Pokud něco, tak jen velmi, velmi okrajově a já sám jsem, mimo skvělý páně Trčálkův článek, nic významného nezaznamenal. Ovšem čemu se divit.

Protože i mladá a pohledná paní Nerudová přišla na to, že nás osvobodili Američané a nejen zdejší významní publicisti a píáristi razí názor, že Rudá armáda se Svobodovou armádou nás neosvobodila, ale okupovala. Ty desetitisíce obětí na životech, popravy, koncentráky, stanné právo, Lidice, vypálené vesnice nejen na Valašsku, popravy a upalování mužů, žen a dětí, plán na likvidaci Slovanů a vyčištění německého životního prostoru, zavření vysokých škol, násilné nasazení mladých lidí na práce v Německu, to všechno zřejmě bylo v souladu s tehdejšími potřebami německého národa.

A pokud připustíme nějakou tu chybku, tak za to všechno vlastně mohl Beneš a komunisti.

A Russáci!!

To, že Beneš je zrádce, osvobodili nás Američané za pomoci Vlasovovy armády, Banderovci byli chudáci na útěku, partyzáni byli lupiči a nikoli odbojáři se zbraní v ruce, to už dnes ví naštěstí prakticky nejen každé malé dítě a stalo se to běžnou a objektivní součástí výkladu našich dějin.

O Češích se konečně dozvídáme, že to byli většinou zbabělí kolaboranti s režimem, kteří využívali benefity, které jim poskytoval německý protektor, udavači, kteří si za všechno mohli vlastně sami, protože před Mnichovem i po něm naše mírumilovné německé spoluobčany, kteří byli vlastně ve velké míře antifašisté (jenom někteří z nich podlehli Hitlerově propagandě), pouze utlačovali a diskriminovali.

Po válce, místo aby ocenili čestný boj vojsk wehrmachtu a nekonfliktní spolužití s civilním německým obyvatelstvem, které ke svým českým spoluobčanům chovalo vždy naprosto nenadřazené a přátelské postoje, projevili Češi naplno své skutečné, často skrývané, násilnické choutky.

Namísto smíření a radosti z přežití, vítali vojáky nepřátelské sovětské armády s šeříky v rukou a byli za to po právu odměněni masovým vražděním, znásilňováním a genocidou. Své frustrace si pak vylévali, bez jakékoli historické příčiny, na svých naprosto nevinných, německých spoluobčanech.

Naštěstí dnes je všechno jinak. Naši němečtí přátelé nám ten nevděk dokázali, i po všech těch ústrcích a nekalostech z doby minulé, odpustit. Dnes nám nezištně, z lásky k Česku, prodávají ve svých skvělých obchodech i své výrobky, kvalitativně přizpůsobené našim poněkud odlišným chutím a potřebám, téměř za stejné ceny, jako doma, v Německu. Někdy jsou sice o něco dražší, ale snaží se to, ve svých obchodních střediscích a firmách, nahradit zvyšováním mezd českých zaměstnanců tak drastickým způsobem, že v některých případech dosahují i výše minimálních mezd v Německu.

Naprosto nezištně nám ukazují cestu k bezemisním energiím a za velmi výhodných podmínek od nás vykupují naši elektřinu i přes to, že ještě nedosahuje těch správných parametrů a je zašpiněna jádrem a v některých případech i uhlím a ruským plynem.

Oproti tomu nás pak občas obohatí o nějaké ty zbytky z likvidací slunečníků a větrníků, protože někam se to přece uložit musí a ordnung muss sein. Někteří škarohlídi, kteří se snaží vrazit klín do našich idylických vztahů sice uvádějí, že se od nás přesunují k jejich mateřským firmám v Německu stovky miliard dividend. I kdyby tomu tak bylo, myslím, že je to tak v pořádku. Kšeft je kšeft a kdo umí, ten umí. Jsme přece přátelé a je to vše jen pro naše dobro.

Myslím, že bychom měli více hlasitě, a více častěji děkovat našim německým přátelům, za všechna ta společná léta přátelského a vzájemně výhodného soužití. Proto mne mrzí, že jsme toho včerejšího výročí tak málo využili.