Al-Aksá Flood

Přemysl Janýr

Tak tedy Izrael, USA, celý svět byl neočekávaným útokem Hamásu překvapen?

Přišlo mi to od prvního okamžiku tak nevěrohodné, že jsem o tom spontánně začal psát. Pak jsem se nechal řadou analytiků a komentátorů, jejichž úsudku si cením, přesvědčit, že Mossad, Šin Bet, AMAN, 8200, SIGINT, Divize Gaza, DAROM fatálně selhaly, protože ve své samolibosti a aroganci věřily víc vlastnímu konceptu Hamásu, který nemá o bojování zájem, než docházejícím informacím a vlastním očím; že IDF byly od hranic Gazy staženy na Západním břeh, aby ochránily osadníky loupící palestinskou půdu; že Hamás stačil zničit veškerá komunikační zařízení IDF dřív, než napadené posty vůbec mohly spustit poplach; že se příliš sofistikované systémy jako zeď mezi Gazou a Izraelem mohou ukázat jako náchylné poruchám a selhání. Tak jsem rozepsaný text zahodil.

Mezitím se objevily další informace a měl jsem čas si to nechat projít hlavou. Mým závěrem je, že izraelská a pravděpodobně i americká politická, zpravodajská a vojenská elita o připravovaném útoku nejen předem věděly, ale že tvořil osu jejich širšího strategického plánu. Předem uvádím, že to je má konspirační teorie a nemohu ji podložit důkazy. Ale, jak již to bývá, konspirační teorie bývají předmětem nedůvěry a difamací, než se prokáže, že měly pravdu.

Pro úplnost dodávám, že existují rovněž opačné hypotézy, že Al-Aksá Flood je pastí nastraženou Západu Iránem, Ruskem, případně i Čínou, jako obdoba afghánské pasti nastražené Sovětskému svazu Spojenými státy v roce 1979. Vychází z kontaktů mezi Hamásem, Iránem a Ruskem a z aktuálního, pro Západ a Izrael nepříznivého rozložení sil v jeho okolí.

Selhání tajných služeb

Začněme tím, že plánovaný útok podle analytiků vyžadoval dlouhé měsíce shromažďování informací, komunikace, plánování, koordinace, zajištění zásob zbraní, munice, jídla, vody, léků a zdravotnických potřeb a rok a déle nácviku. Tedy komplexní operace hodná profesionální armády.

Lidé, kteří s tajnými službami neudělali osobní zkušenost – tedy v podstatě všichni na Západě včetně zkušených analytiků – snad mohou uvěřit, že takovou operaci lze chytře utajit. Pokud jste takovou zkušenost sami udělali, pokud jste se přestali podivovat, co všechno vědí a začali se podivovat, že také něco nevědí, pokud jste dodatečně zjistili, kdo všechno z vašeho okolí na vás donášel, víte, že utajit operaci, do které je zapojeno víc než hrstka vybraných lidí, je vyloučené.

A to hovořím o provinciální StB. Vzpomínám si na dávnou diskuzi v rakouské televizi, které se účastnil přeběhlý důstojník KGB, snad Oleg Kalugin, a v jednom okamžiku jen tak mimochodem prohodil, že naverboval lze kohokoliv, je to jen věc přípravy. Vzpomínám si na televizní dokumentaci o synovi jednoho z vůdců Hamásu naverbovahého Mossadem. StB byli čučkaři, jak by řekl Zeman, ale o připravované operaci 2900 bojovníků by věděli od prvního okamžiku.

Připočtěme, že Hamás i celá Gaza patří k nejsledovanějším objektům na světě technologiemi a v intenzitě, o jakých se StB ani nesnilo. Že byl stvořen Mossadem a CIA jako rival Palestinské autonomní správy. Že ho financuje Izrael a s jeho svolením Katar. Otázkou pro mě tedy není, zda izraelské služby o operaci předem věděly, ale co sledovaly, když ji nechali proběhnout – či k ní možná nějakým nemalým dílem i samy přispěly.

Kontext

Shrňme si základní izraelský kontext, který známe.

• Hamás čas od času provádí teroristické útoky raketami. To je zvládnutelný problém – část jich spadne na neobydlená území, další sestřelí izraelská obrana a ty, které něco zasáhnou, způsobí jen malé škody. Ročně zabijí v průměru tři lidi. Ve srovnání s rizikem spojení Gazy se Západním břehem jsou to snesitelné ztráty; IDF a osadníci zabijí i v mírových dobách víc Palestinců každý týden. Občasné větší akce jako Intifady nebo Pochod za návrat lze brutální represí a za minimálních vlastních ztrát pacifikovat.
• Izraelská pravice, resp. ortodoxní židovští extrémisté tvořící současnou vládu, se ani netají cílem Erez Izrael, Velkého či Celého Izraele, zahrnujícího i Západní břeh a perspektivně pak i celé území od řeky Egyptské až do řeky Eufrat (Gen 15, 18), tedy od Nilu až po Jordánsko, Libanon a značnou část Sýrie a Iráku.
• Svůj nárok zdůvodňují Jehovovým příslibem obsaženým v Tóře (Starém zákonu v Bibli). Zpravidla neuvádějí, že obsahuje také příkaz genocidy domácího obyvatelstva: Z měst pak lidu toho, který Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, žádné duše živiti nebudeš. Ale dokonce vyhladíš je: Hetea, Amorea, Kananea, Ferenzea, Hevea a Jebuzea, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj (Dt 20, 16-17), sedm národů větších a silnějších, nežli jsi ty. A dá je tobě Hospodin Bůh tvůj, abys je pobil. (Dt 7, 1-2).
• Lidé nás nenávidí, protože si nás Jehova vyvolil za svůj národ, vysvětlují aškenázští rodiče dětem a formují tak základní postoj ke světu: je jedno, co děláme, ostatní jsou stejně vždy proti nám. Z něho vyplývá přesvědčení o vlastní exkluzivnosti i zarputilé prosazování vlastních zájmů a netečnost k reakcím zvenčí včetně ignorování dlouhé řady rezolucí OSN.
• Izraelská vojenská doktrína Dahyia připisuje za jednání ozbrojených skupin kolektivní zodpovědnost celému obyvatelstvu a ruší rozlišování mezi vojenskými a civilními cíli. To je podle článku 8 Římského statutu válečný zločin.
• Před pobřežím Gazy se nachází rozsáhlá pole zemního plynu Gaza Marine, právně patřící Palestině, které však Izrael v jejich využití brání. Po dvacet let byla předmětem jednání mezi izraelskými vládami, Egyptem a skupinou British Gas. USA plánují dopravní koridor z Indie do Perského zálivu, procházející Izraelem a Gazou. Izrael se snaží Gaza Marine konfiskovat, v červnu 2023 v tichosti schválil jeho rozvoj a plánuje vývoz plynu prostřednictvím plynovodu EastMed do Itálie a EU. Gazané jsou překážkou.
• Benjamin Netanjahu je obviněn z řady korupčních kauz a před vězením ho chrání pouze funkce premiéra. To bylo důvodem sestavení koaliční vlády s krajně extrémistickými politickými skupinami i snahy podřídit soudní moc politické.
• To však vyvolalo bezprecedentní odpor a izraelskou společnost ostře polarizovalo – podle prezidenta Herzoga – až na pokraj občanské války.

Přínos pro Izrael

Katalytická událost váhy Pearl Harbor nebo útoků 11. září nabízí řešení řady problémů a dosažení řady cílů:

• Napadení nepřítelem polarizovanou společnost sjednocuje, zejména je-li obzvláště ponižující a brutální a je-li mu připsáno existenční ohrožení země.
• Netanyahu je akceptován jako vůdce a hned první den se za jeho vedení postavila i řada opozičních seskupení. Riziko soudů a vězení je odsunuto.
• Mimořádná situace umožňuje přijetí legislativních úprav k posílení vlády a exekutivy, které by za normální situace byly stěží prosaditelné.
• Dostatečně brutální útok Hamásu legitimuje mimořádně brutální odpověď bez ohledu na reakce okolního světa. Smyslem je konečné řešení palestinské otázky, alespoň v Gaze, vyhnáním a vybitím palestinského obyvatelstva a zábor území. Tím se Izrael přiblíží dál k Erez Izrael.
• Záborem Gazy se vyřeší otázka vlastnictví Gaza Marine před palestinským – nyní již izraelským – pobřežím a překážka americkému dopravnímu koridoru.
• Intenzita a radikálnost odpovědi odradí od potenciálních útoků z Libanonu, Sýrie a Západního břehu.
• Izrael obviňuje z podpory Hamásu Írán a útok poskytuje záminku k jeho napadení, což je dlouholetým izraelským a americkým záměrem.
• Podstatná část finanční podpory USA Ukrajině bude převedena Izraeli.

Přínos pro Hamás

Z palestinského pohledu lze útok chápat jako akt zoufalství v situaci, kdy už stejně není co ztratit. Důkladnost přípravy i profesionální provedení svědčí ale spíše o očekávání konkrétních výsledků. Těmi by mohly být například:

• Rychlé proniknutí na izraelské území, zajetí co nejvíce rukojmích, rychlý návrat zpět do Gazy a jejich výměna za palestinská rukojmí držená – včetně dětí – v Izraeli;
• Navrácení otázky Palestinského státu do mezinárodního diskurzu poté, když byla dohodami Abraham Accords mezi Izraelem a řadou arabských států odsunuta. Chystaná dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií by znamenala jeho definitivní pohřbení;
• Přinucení arabského a islámského světa zaujmout k očekávané brachiální izraelské reakci rozhodný postoj až po ozbrojený zásah;
• Polarizace mezinárodní politiky a veřejného mínění ve vztahu k Izraeli a Palestinskému státu;
• Vytvoření situace, kdy jako jediné alternativy zbývají pouze otevřená genocida anebo ustavení nezávislého Palestinského státu.

Indicie

• Plánování, rozvědné informace, příprava a provedení nečekané bleskové operace proti extrémně připravenému a vybavenému protivníkovi v prostoru, kde koncentroval své nejdokonalejší hi-tech obranné prostředky je zadání, se kterým by si sotva poradila profesionální armáda. Kde se vzal takový know-how u mudžáhidů vyzbrojených Kalašnikovy a podomácku vyrobenými raketami?
• 1. září izraelská vláda konfiskovala zbraně bezpečnostních týmů v pásmu kolem Gazy. 10. září obdržely tamější obce zprávu o očekávaném zvýšeném napětí během židovských svátků. Na dotaz, zda mají oslavy zrušit, jim IDF odpověděla, že to není třeba.
• O přípravě operace se hovořilo již v květnu na konferenci islámských odbojových skupin v Bejrútu, což izraelským službám nemohlo uniknout. V Gaze, kde je každý pohyb monitorován balóny, drony, radary a konfidenty, jim nemohly přes rok unikat přípravy a nácviky útoku. Vedle varování izraelské služby AMAN týdny předem, izraelských radioamatérů odposlouchávajících komunikaci Hamásu, vojaček IDF o podezřelých aktivitách kolem Gazy, varování Egypta 30. září a CIA z 5. a 6. října měl Izrael podle bývalého velitele IDF Aharona Zeevi Farkashe veškeré informace hodiny před útokem.
• V okamžiku útoku Hamásu v půl sedmé ráno místního času byli již na místě fotografové agentur AP a Reuters.
• Řada odborníků se shoduje, že je vyloučené prorazit plot vybavený nejmodernější elektronikou, senzory a samostřílnými kulomety na až patnácti místech zároveň, aniž by již první náznak přiblížení k němu vyvolal poplach. Videozáznamy hamásských bojovníků však zachycují zcela překvapené a zaskočené izraelské vojáky, leckteré ještě ve spodním prádle.
• Podle některých zdrojů nařídil Netanyahu IDF sedmihodinovou pauzu. Faktem je, že vláda pozdržela informace médiím hodinu a půl, první dvě letky helikoptér zasáhly namísto po několika minutách až po dvou hodinách a čtyři hodiny po začátku útoku letectvo napadlo – Gazu. Pozemní jednotky zasáhly až v pozdních odpoledních hodinách.
• Izrael promptně obvinil Hamás ze zabití více než 1400 civilních osadníků a z válečných zločinů jako střelba do návštěvníků festivalu, znásilňování, vraždy žen a dětí v kibucech, upalování dětí v pecích, 40 dětí s uřezanými hlavami v Kfar Azza apod. Vybraným novinářům poskytl drastickou dokumentaci palestinských zločinů.
• Větší část mrtvých mají na svědomí IDF. Střelci z helikoptér nemohli rozlišovat Izraelce od útočníků, bezhlavě stříleli na utíkající a domněle podezřelá auta a podle izraelské záchranářské agentury Zaka pozabíjeli přes 260 Izraelců. Do davu návštěvníků festivalu vystřelil izraelský tank. Civilisté umírali při přestřelkách mezi IDF a Hamásem. Velitel postu na přechodu Erez obsazeného Hamásem nařídil bombardování postu včetně izraelského personálu. Domy v kibucu Be’eri, kde se ukrývali bojovníci s izraelskými rukojmími včetně dětí, rozstřílely tanky a zabily nejméně 112 jeho obyvatel, podobně jako v dalších kibucech. Spálená auta a ohořelé mrtvoly nezpůsobily palestinské Kalašnikovy, ale rakety Hellfire izraelských helikoptér. Odpovídá to izraelské vojenské Hanibalově doktríně, podle které Izraelci nesmějí padnout do zajetí živí.
• To nasvědčuje, že cílem nebyla ochrana izraelských civilistů, ale naopak co nejvyšší počet mrtvých připsatelných brutalitě Hamásu. Řada důkazů poskytnutých Izraelem se ukázala být podvrhy a falsy. 23. října publikoval deník Haaretz seznam 683 zabitých Izraelců, z toho 331 vojáků, policistů a záchranářů a počet mrtvých dětí se zredukoval na jedno zabité neznámo kým. Mezi mrtvými civilisty lze sotva odlišit oběti Hamásu a IDF. Údajných 1400 mrtvých bylo postupně redukováno na něco přes 1100, obvinění ze znásilňování, upalování dětí či dětí s uřezanými hlavami byla v tichosti stažena. Nedoložená, nepravdivá a protismyslná obvinění svědčí o cílené snaze nikoliv informovat, ale vykreslit co nejbrutálnější obrázek Hamásu a vyvolat proti němu hysterickou nenávist, nezbytnou k legitimaci konečného řešení.
• Izraelští politici se nikterak netají, že cílem odvety jsou stejnou měrou teroristé jako civilní obyvatelstvo Gazy. 13. října vydalo ministerstvo pro zpravodajské služby studii, ve které jako optimální variantu doporučuje nenávratný odsun palestinského obyvatelstva na egyptskou Sinajskou poušť. Bombardování cílů jako nemocnice A-Ahli nebo uprchlické tábory bez vojenského významu, zato se stovkami mrtvých, systematická paralyzace nemocnic, zablokování dodávek vody, potravin, elektřiny jsou přesvědčivými indiciemi, že skutečným cílem operace je zbavit se Palestinců jako národa, genocida této lidské zvěři v dikci ministra pro vojenské záležitosti Yoava Gallanta, respektive nelidských zvířat v dikci bývalého velvyslance u OSN Dana Gillermana. S teroristy se podle deníku Haaretz izraelští vojáci v Gaze sotva setkají, ti jsou ukrytí v podzemí.
• O radikálním skoku v odhodlanosti dotáhnout Erez Israel svědčí i hrozby uplatnění stejné taktiky proti Bejrútu a úvahy o záboru libanonského území až po řeku Litani.

Diskuse

Přirozenou reakcí na hypotézu a izraelské účasti je ovšem nedůvěra a odmítnutí: něco takového by přece nemohli vlastním udělat. Odpovídá našemu emocionálnímu naprogramování: naše je nutno proti cizím za každou cenu bránit.

To je v principu pravda, avšak reálný svět je o něco složitější: zvažujeme náklady a zisky. Je-li zisk pro celek dostatečně významný, ospravedlňuje i oběti našich. Příklad: velitel pošle jednotku do zjevně sebevražedné akce, protože mu to na jiném místě umožní strategický průlom.

Otázka tedy zní: jak vysokou hodnotu připisuji očekávanému zisku a jakou hodnotu připisuji lidskému životu – nejen cizích, ale především našich? Odpověď bude záviset na konkrétních hodnotových preferencích dotazovaného. Skalní humanista odmítne obětovat lidi pro jakýkoli zisk. Psychopaté, náboženští či ideologičtí fanatici, revolucionáři, radikální nacionalisté to budou hodnotit jinak: moc a hegemonie, království Boží, boj Dobra proti Zlu, národní, stavovské či třídní zájmy představují absolutní hodnotu, proti které jsou oběti – včetně našich – zanedbatelné.

Historických příkladů lze uvést bezpočet. Zmiňme namátkou Stalinův teror s cílem industrializace SSSR nebo Holodomor s cílem získat masivním exportem pšenice potřebné devizy, Churchilova oběť parníku Lusitania s cílem zatáhnout USA do 1. světové války, Rooseveltovo zatajení hrozby útoku na Pearl Harbor s cílem mobilizace veřejnosti pro vstup do 2. světové války, Bushovo překvapení útokem 11. září s cílem rozpoutat globální válku proti (islámskému) teroru atd.

O náboženském fanatismu současných izraelských vůdců a hodnotě, kterou lidskému životu přikládají, není třeba diskutovat. Nečekanost útoku Al Aqsá do historického vzorce přesně zapadá.

Ostatně, otázku si obraťme: předpokládejme, že by Izrael o plánovaném útoku předem věděl. Odrazit 1900 Kalašnikovy vyzbrojených mudžáhidů ještě před zdí by pro čtvrtou nejsilnější armádu světa bylo ranní rozcvičkou a událost by se do dějin zapsala jako další epizodka izraelsko-palestinských střetů. Anebo nechat útok úspěšně proběhnout a získat excelentní záminku k průlomu ve svaté věci Erez Izrael? Pro kterou z těchto dvou alternativ by se Netanyahu se svými kumpány rozhodli?

Útok nečekat je ovšem jedna část. I kdyby byl skutečně nečekaný, neměl by mnoho šancí na úspěch. Když už ne zpravodajské služby, nejpozději elektronické senzory by spustily poplach již při přiblížení se k plotu a v průběhu minut vyvolaly reakci IDF. Srovnejme si s tím faktický průběh:

• Přes očekávané napětí na židovské svátky byli obyvatelé ubezpečováni, že žádné nebezpečí nehrozí;
• Jednotky IDF byly z oblasti kolem Gazy v den útoku odveleny na Západní břeh;
• Elektronika plotu ani samostřílné kulomety nebyly v provozu;
• Byla přerušena veškerá komunikace včetně armádní;
• Hamásští bojovníci o těchto nedostatcích zjevně věděli a útok podle nich koordinovali;
• První helikoptéry zasáhly až po dvou hodinách a bezhlavě zabíjely bojovníky Hamásu spolu s izraelskými civilisty;
• Pozemní armáda zasáhla až po sedmi, osmi hodinách a rovněž zabíjela Palestince i Izraelce bez rozdílu. Ochrana civilního obyvatelstva zjevně zadáním nebyla.

Zejména časová souhra mezi paralyzací standardních bezpečnostních opatření a útokem připomíná útoky 11. září: bezpečnostní struktury měly právě toho dne cvičení na případ únosu letadel, takže přicházející informace považovaly za jeho součást a letectvo mělo přísný rozkaz nevzlétat.

Útok pod falešnou vlajkou označuje útok proti našim podniknutý našimi vydávajícími se za cizí. Od starověku se osvědčil ke zdůvodnění útočné války. Novodobými příklady jsou třeba Gliwický incident 1939 zdůvodňující napadení Polska Německem, Tonkinský incident 1964 zdůvodňující vyslání americké armády do Vietnamu, izraelský pokus potopit americkou výzvědnou loď Liberty 1967 s cílem přimět USA k útoku na Egypt, anebo třeba vymlácení kanceláří Aeroflotu v březnu 1969 s cílem odstavení Dubčeka a zavedení represivní legislativy. Dokumenty operace Northwoods jako záminky k útoku na Kubu 1962 jsou dostupné na stránkách archivu NSA.

Al-Aksá Flood se však – podobně jako útoky 11. září 2001 – od nich liší v tom, že pachatelem nejsou naši, ale právě ti cizí (islámští teroristé), jejichž akce má represi proti nim zdůvodnit.

To ovšem zní na první pohled nepřesvědčivě: co by mělo islámské teroristy přimět k jednání v zájmu nepřítele a proti vlastním zájmům?

Vysvětlením je judo: ne vzdorovat síle protivníka, ale využít ji proti němu.

Hypotetický scénář by vypadal takto: mudžáhidové se rozhodnou ke konkrétní operaci – ať již sami anebo za našeho přispění. K přípravě jim skrytě poskytneme plnou podporu – zpravodajskou, logistickou, organizační. Zároveň připravíme svou vlastní operaci, které jejich původní cíl dalece překročí a vlnu rozhořčení a nenávisti znásobí. Učiníme veškerá opatření, aby jejich akce proběhla úspěšně, nenarazila na nečekané překážky a aby o pachatelích nebylo pochybností. Paralelně provedeme svou vlastní tak, aby s jejich akcí splynula. Monstrózní následky propagandisticky vytěžíme k vyvolání maximální nenávisti vůči pachatelům a ospravedlnění drakonické odvety.

Takový scénář nesrovnalosti kolem Al-Aksá Flood vysvětluje: přehlédnutí přes rok trvajících příprav a cvičení na rychlé zajetí co nejvíce rukojmích, ignorování všech varovných informací, stažení armády na Západní břeh, nefunkčnost elektronického plotu a komunikačních systémů, vojenskou preciznost útoku, opožděný zásah IDF s vysokým počtem izraelských ztrát, okamžitou vlnu absurdních obvinění s cílem vyvolání hysterických reakcí a zdůvodnění připravované genocidy.

Pohlédneme-li zpět, scénář vysvětluje i nesrovnalosti v jiných případech, jako kolem útoků 11. září. Plán napadnout unesenými letadly World Trade Center, možná i Pentagon a Bílý dům, musel islámským mudžáhidům imponovat bez ohledu na jeho původ. Realizace na americké půdě se však jejich možnostem vymykala, k tomu bylo zapotřebí rozsáhlé zpravodajské, logistické, organizační i personální podpory. Mezitím byly připraveny demolice tří mrakodrapů, destrukce mostu George Washingtona a antraxové atentáty na americké politiky. I když poslední dvě akce selhaly, záběry řítících se mrakodrapů stačily na definitivní převzetí moci neocons a zahájení války proti teroru (rivalům Izraele).

Scénáři vlastní operace přidané k akci mudžáhidů pro gradaci mediálního účinku by odpovídaly i některé události v Evropě. Nápadná je například diskrepance mezi chladnokrevným, vojensky profesionálním útokem dvou atentátníků (měl krásné modré oči) na redakci Charlie Hebdo v Paříži v lednu 2015 a následným chaotickým přepadem košer supermarketu s bezhlavou střelbou, rukojmími, přestřelkou s policií a mučednickou smrtí. Útok na Charlie Hebdo byl připsán (hnědookým) bratrům Kouachi, neboť jeden z nich si v autě atentátníků omylem zapomněl svůj pas.

To je příliš mnoho náhod a selhání. Pokud se čtenář přesto domnívá, že mu náhodné koincidence bez hlubších souvislostí dávají přesvědčivější vysvětlení, mohu nad tím jen pokrčit rameny.