Jazyk v roli nepřítele

Denis Rafalsky 

Na Ukrajině se v poslední době neustále objevují jazykové skandály, které vyvolávají obrovské veřejné pobouření. Před několika týdny se diskutovalo o příběhu rusky mluvícího taxikáře v Kyjevě. A v posledních dnech zuří skandál kolem výroků Iryny Farionové, která označila ukrajinskou armádu za rusky mluvící.

To jsou jen nejznámější případy. Skandály se objevují téměř denně a protestní hlasy proti nátlaku na rusky mluvící obyvatele jsou stále hlasitější.

Navíc na rozdíl od předválečných dob, kdy jazykové téma prosazovali především politici, se nyní do jeho diskuse zapojili i běžní občané. A to je radikální změna, která může mít dalekosáhlé důsledky pro situaci na Ukrajině.

Taxi 

Na konci října se o incidentu v Kyjevě široce diskutovalo. Cestující požadovali, aby taxikář mluvil ukrajinsky, načež je požádal, aby opustili auto. Část klientovy hádky byla natočena na telefon a zveřejněna na internetu.

Další události se rychle vyvíjely. Společnost Bolt, pod jejíž značkou taxikář pracoval, uvedla, že jeho účet trvale zablokovala a je připravena s nimi ohledně incidentu spolupracovat, pokud ji orgány činné v trestním řízení kontaktují.

To vyvolalo ve společnosti krajně nejednoznačnou reakci. Sociální sítě byly plné jak komentářů odsuzujících taxikáře, tak slov podpory pro něj.

Boltovo oznámení vyvolalo vlnu rozzlobených komentářů.

Sám taxikář Straně řekl, že ho cestující provokovali, a proto je (a ne kvůli ukrajinštině) vysadil.

Řidič navíc natočil video v ukrajinštině, ve kterém děkuje lidem, kteří ho podpořili.

Za řidiče se postavila řada politiků. Jurij Bojko, vůdce parlamentní skupiny Platforma pro život a mír, a Oleksij Arestovyč, bývalý poradce prezidentské kanceláře, slíbili, že taxikáři pomohou s prací a penězi.

V komentáři k situaci Arestovyč označil samotnou situaci za "útok Tálibánu". Lidový poslanec Artem Dmytruk (nefrakcionář) se také zastal taxikáře.

Mezi kritiky taxikáře patřila lidová poslankyně sedmého shromáždění Iryna Farionová, která vyzvala k tomu, aby byl řidič poslán "k likvidaci" a do "trestného praporu".

Následoval trolling ze strany Arestovyče, který navrhl zbavit rusky mluvící lidi práva sloužit v ukrajinské armádě a bránit Ukrajinu na frontě, pokud budou považováni za "podřadné Ukrajince".

Farion vs. Azov

Další rozsáhlý jazykový konflikt vyvolala již zmíněná Irina Farion.

Řekla, že vojáky z Azova, kteří mluví rusky, nepovažuje za Ukrajince.

"Co vám, chlapi, brání v tom, abyste splnili článek 29 zákona o ozbrojených silách? Víte, jaká disciplína je v armádě? Není-li v armádě disciplína, pak není armáda, pak je to chátra. Nemůžu jim říkat Ukrajinci, když nemluví ukrajinsky. Pak ať si říkají Rusové. Proč jsou tak ohromeni?" řekla.

Tentokrát byl skandál ještě větší než skandál taxikáře, přičemž drtivá většina komentátorů Fariona tvrdě odsoudila. Včetně vojáků z Azovu a dalších jednotek, blogerů a politiků z různých táborů. Negativní postoj zaujali i zástupci úřadů - ombudsman napsal prohlášení orgánům činným v trestním řízení o spáchání trestného činu proti Farionovi, lidový poslanec ze "Sluhy lidu" Černov učinil totéž. A řečníci a média blízcí úřadům sledují linii, že Farion pracuje pro Putina.

Taková reakce je zcela pochopitelná, protože Farionova slova přímo zasáhla morálku a motivaci ukrajinské armády, kde slouží obrovské množství rusky mluvících bojovníků.

Změna postojů k jazyku

Nedávno jsme uvedli jen dva příklady. Ve skutečnosti je jich mnohem více. A mnohé z nich – například skandál s chlapíkem z Oděsy, který ve Lvově zpíval Cojovy písně – vyvolaly obrovský ohlas a celou vlnu na sociálních sítích.

A to je hlavní rozdíl oproti předválečné situaci. Téma jazyka (jak na podporu ukrajinizace, tak proti ní, na obranu ruského jazyka) tehdy nastolovali hlavně politici. Všechny průzkumy veřejného mínění ukázaly, že to pro obyvatelstvo není významný problém. Navzdory skutečnosti, že politika ukrajinizace byla prováděna více než 30 let nezávislosti a po roce 2015 byla obzvláště intenzivní, měla poměrně omezený dopad na skutečný život lidí. Po absolvování školy a univerzity člověk neuměl vůbec ani slovo ukrajinsky, ale zároveň klidně pracoval, podnikal a žil, jak chtěl (pokud nebyl státním zaměstnancem nebo zaměstnancem jiného oboru, kde byl ukrajinský jazyk povinný).

Situace se začala měnit v posledních letech před invazí, kdy byl ukrajinský jazyk zaveden jako povinný pro sektor služeb, nicméně kvůli nerespektování této normy také nepřitahoval velkou pozornost k tématu jazyka – právě proto, že se v praxi téměř netýkal osobního života a práce většiny rusky mluvících Ukrajinců.

Po vypuknutí totální války se však situace radikálně změnila. A paradoxně to změnili zastánci ukrajinizace. Válku a ostře protiruské nálady ve společnosti vnímali jako šanci "konečně vyřešit" jazykovou otázku, aby se v zemi odstranil faktický bilingvismus, který je dlouho iritoval.

Proto byla zahájena kampaň (s faktickou podporou úřadů) pod hesly "jste-li vlastenec Ukrajiny, mluvte ukrajinsky", "ruský jazyk je jazykem nepřítele", "rusky mluvící Ukrajinci nejsou" atd. Kampaň však doprovázela přímá nenávist vůči rusky mluvícím lidem a často byla vedena ve stylu nátlaku na používání ukrajinského jazyka. A rozšířilo se to natolik, že se zrodil i mem "chomu není suverénní". Jinými slovy, již došlo k invazi do soukromí lidí. A to rychle vyvolalo odpor.

Značná část rusky mluvících začala ostře odmítat přechod na ukrajinštinu a tvrdě odpovídat na otázky "chomu not sovereign", stejně jako se zastávat lidí, kteří byli kvůli svému jazyku napadáni. Na sociálních sítích se objevily vlny na obranu takových lidí. Navíc se na nich aktivně podílí i rusky mluvící armáda, pro kterou obvinění, že "nejsou vlastenci", protože nemluví "děržavnajou", zní upřímně urážlivě. Zvláště pokud pocházejí od těch, kteří sedí vzadu.

A to, opakujeme, je poprvé v historii Ukrajiny - kdy lidé sami masivně brání své právo mluvit ruským jazykem.

Volání po totální ukrajinizaci proto stále více vyvolává napětí ve společnosti, které již sociologové zaznamenávají. Podle průzkumu, který provedl Kyjevský mezinárodní sociologický institut pro poradní misi EU na Ukrajině, 45 % Ukrajinců uvedlo, že v zemi existuje diskriminace na základě jazyka.

Taková situace vytváří v ukrajinské společnosti vážné rozpory. Které jsou stále přehlušeny válkou, ale po jejím skončení může jazykové téma začít znít mnohem silněji. A v tomto případě nejen snahou politiků o příští volby. Ale také na základě touhy mnoha lidí bránit své právo mluvit jazykem, kterým chtějí mluvit, a protestovat proti jazykovému nátlaku a proti nařčení, že "rusky mluvící nejsou vlastenci".

"Válka jazykovou situaci na Ukrajině výrazně nezměnila. Pro mnohé se ruština nikdy nestala jazykem nepřítele. Situace, kdy ukrajinsky mluvící a rusky mluvící občané Ukrajiny bojují společně v řadách ozbrojených sil Ukrajiny, by měla vytvořit pochopení, že ukrajinský národ nelze budovat na jazykových základech. Válka a vítězství budují národ a národ je vybudován na válce a vítězství. Pokud tento přístup nebude přijat, bude na Ukrajině pokračovat vnitřní "studená" jazyková válka", komentoval Stranu politolog Vadim Karasev.

Postavení Evropy a Spojených států

Samostatnou otázkou je, jaký bude postoj Evropské unie, do které Ukrajina usiluje vstoupit. Benátská komise opakovaně uznala normy jazykové legislativy za diskriminační a vyzvala k jejich změně. Maďarsko, jeden z členů EU, má ostře negativní postoj k jazykovým zákonům, které hrozí, že zablokují evropskou integraci Ukrajiny, pokud nebudou vyřešeny problémy s ochranou práv národnostních menšin.

Ukrajinské úřady všechny tyto výzvy většinou ignorovaly. V loňském roce však EU navrhla, aby Rada přijala zákon o ochraně práv národnostních menšin jako jednu z podmínek pro zahájení jednání o vstupu do Evropské unie. Zákon byl přijat. A pak, v letošním roce, byla schválena jeho nová verze. V tomto dokumentu jsou však jazyková práva národnostních menšin ve srovnání s předchozí legislativou rozšířena jen nepatrně a ruský jazyk je obecně vynechán. Přechodná ustanovení stanoví, že práva stanovená tímto zákonem se nevztahují na "jazyk agresorského státu" během stanného práva a 5 let po jeho skončení.

Evropská komise dnes doporučila zahájit jednání s Ukrajinou o vstupu do EU a samostatně uvedla, že je nutné změnit zákon o ochraně národnostních menšin v souladu s doporučeními Benátské komise.

Rozšíří však Evropa tento postoj i na ochranu práv rusky mluvících lidí, nebo bude souhlasit s tezí ukrajinských úřadů, že kvůli válce s Ruskou federací by ruský jazyk neměl mít na Ukrajině vůbec žádná práva? Například pobaltské země nemusely zmírňovat svůj postoj k ruskému jazyku a rusky mluvícím obyvatelům. A signály, které zatím přicházejí z EU, naznačují, že Evropané budou mít stejný postoj k ruskému jazyku na Ukrajině.

"Evropská komise při posuzování připravenosti Ukrajiny vystupovat v EU nebude věnovat pozornost situaci s ruským jazykem. Ale EU má velký zájem na zajištění práv Maďarů, Rumunů a Bulharů," řekl Euronews pod podmínkou anonymity zdroj z Evropské komise.

Zůstane tento postoj nezměněn i v budoucnu?

Odpověď na tuto otázku do značné míry závisí na Spojených státech, které zpravidla určují politiku celého Západu vůči Ukrajině.

Washington téměř nikdy nekritizoval ukrajinizaci a nikdy nevolal po ochraně práv rusky mluvícího obyvatelstva.

Jedinou výjimkou je důrazné doporučení předsedovi Turčynovovi, aby nepodepisoval rezoluci přijatou Radou bezprostředně po Majdanu v únoru 2014 o zrušení Kivalovsko-Kolesničenkova jazykového zákona, podle něhož ruský jazyk získal široká práva. V té době se Západ obával, že by to mohlo hrát do karet Rusku a separatistickému hnutí, které podporuje. Vzhledem ke kritické situaci se postmajdanské úřady tímto doporučením řídily. Ale o pár let později, když skončila horká fáze války na Donbasu, přijala celou řadu zákonů o ukrajinizaci.

Ze strany amerických úřadů se neozvaly žádné výzvy k zastavení tohoto procesu a některé zákony (například o vzdělávání) byly výslovně schváleny. Ve Washingtonu (a ještě před rokem 2014) převládal názor, že politika ukrajinizace je nutnou podmínkou pro distancování Ukrajiny od Ruska, a proto by se jí nemělo bránit, ale naopak by se měla podporovat. Taková politika byla v rozporu s přístupy Západu k jazykům v jejich zemích. A navíc to bylo kontraproduktivní i z hlediska konfrontace s Ruskem, které díky ukrajinizaci dokázalo využít téma "ochrany práv rusky mluvícího obyvatelstva".

Jedním z vysvětlení je velmi velký vliv ukrajinské diaspory na politiku vůči Kyjevu ve Spojených státech od 90. let, jejíž představy o "správném obrazu Ukrajiny" může posoudit například Ulyana Suprun.

Změní se ve Washingtonu koncepce? Vzhledem k rostoucí rezonanci jazykové problematiky v ukrajinské společnosti nemusí být pravděpodobnost nulová.