Smlouva s ďáblem

Jan z Helvajzu

Další, prosím!
Žena s kápí přivádí do místnosti člověka. Je mu zhruba 35 let a je evidentně rozrušený a celý se klepe. Za stolem sedí starší muž, před sebou hromady spisů, hrnek, do kterého si z termosky právě nalévá nějaký čaj.

Jméno a bydliště?

František Horák, Praha …

Ano, ano, tak tady vás máme.
Muž v černém taláru si přitáhl na stole k sobě tlustý spis v černých deskách a tenoučký spis v bílých deskách.

Prosím vás, pane, vy jste soudce? Co se to se mnou děje, kde to jsem a jak jsem se sem dostal, mohl byste mi to nějak vysvětlit, nic si nepamatuju.

Ano, ano, přirozeně, to je ale normální, vzhledem k vašemu stavu. Jste totiž mrtev. Asi si vzpomínáte, jak jste ležel v sanatoriu, upadl jste a pak vás vezli do nemocnice. Vezli, ale nedovezli. Tedy vás nedovezli, tělo samozřejmě ano, to dovezli, přirozeně. Vás navštívila tady naše slečna Morana a převedla vás na druhý břeh. K nám.

Žena si sundavá kápi a tu se po tmavém plášti rozlila záplava zlatých vlasů. Na andělsky krásné tváři se objevil hezký úsměv. 

Ano, právě ta. Vypadá sice na 25 let, ale kolik je jí doopravdy, raději ani nechtějte znát. A ano, já jsem někdo jako soudce, kdo bude posuzovat vaše minulé činy.

A co se stalo se mnou? Necítím bolest v koleni, zádech a vůbec. Připadám si, jako když mi bylo 35 let.

Ano, to je přirozené. Přece byste si nechtěl věčnost užívat jako starý, nemocný důchodce. To byste z toho moc neměl.

Pokud ale skončíte v pekle, je z určitých důvodů také lépe, když budete při síle.

Proto jste ve věku, kdy vaše tělo i duch byl při síle nejvíc.

Muž za stolem pomalu otevřel tlustý spis a povídá:

Tak tady čtu, že jste uzavřel smlouvu s Ďáblem – nebo, chcete-li, s čertem.

To není pravda!

S nikým jsem smlouvu nepodepsal, ani s čertem. S čertem se prý podepisuje smlouva krví!

Ale co vás nemá, pane Horáku. Krví možná v pohádkách – vy jste neslyšel o tom, že cesta do pekla je rovná a hezky z kopečka, ale do nebe klikatá a do kopce?

Smlouvu s čertem jste podepisoval celý život svými špatnými skutky.

Samozřejmě, smlouvu s Bohem také, to je ta tenká složka v bílých deskách. Cesta do nebe je prosáklá potem z práce a záda bolavá z dobrých skutků. Tvář svraštělá starostmi o děti a rodinu.

Nebudu to číst celé, vyberu jen některé pasáže.

Tady to máme – ve škole jste křivě obvinil spolužáka, že to okno rozbil on a ne vy. Dostal poznámku a pak ho doma seřezal táta řemenem, že si dva dny nesed.

Na vysoké škole jste sliboval asistentce profesora, že ji milujete, ale nebyla to pravda. Chtěl jste jen proplout školou s co nejmenší námahou.

Dal jste se k armádě – to v době míru nebyla žádná hrozba, to by vám nepřitížilo.

Ale vy jste šikanoval lidi pod sebou a pochleboval lidem nad sebou, abyste měl rychlejší postup. A s pomocí protekce jste zničil kariéru několika čestným lidem.

Dále tu máme nevěru, kdy dívku, která vás milovala, mnohokrát jste podvedl a pak opustil.

A ani nevíte, že po světě běhá váš syn, kterého s vámi čekala.

Pak tady máme těžší provinění. Dal jste se na politiku.

To samo o sobě není nic špatného. Měl jsem zde kdysi Mahatmu Gándhího, nebo ještě dříve Jana z Husi, a těm politická dráha při závěrečném účtování naopak prospěla.

Ale zpět k vám.

Politika je povolání, kde můžete mnoha lidem pomoci a nebo mnoha lidem naopak škodit.

Vy, pane Horáku, jste ten druhý případ.

Obíral jste lidi o peníze…

To není pravda, vykřikne František, nikomu jsem nic nevzal!

Ano, ano, vy osobně jste nikomu nic nevzal, přirozeně – ale čtu tady třeba, jaký jste měl podíl na zákonu o valorizaci důchodů, kde bylo okradeno mnoho lidí.

Špatně jste spravoval společné peníze, tedy to, co jste vy a vaše skupina vybrali na daních. Dávali jste z nich hodně svým kamarádům a nezbylo pak pro jiné lidi, kteří museli živořit v bídě.

Vidím tady také váš podíl na nařizování nedostatečně vyzkoušených léčebných postupů. Vy sám jste samozřejmě řekl, že jste také prošel tím lékařským zákrokem. Ale nebyla to pravda, bylo to jenom tvrzení pro propagandu.

Někteří lidé z toho mají trvalé následky na zdraví a někteří již zemřeli.

Co tu máme dál…

…tady je vaše fotografie v duhovém oblečku a zezadu máte na slipech přidělaná paví pera.

Tady vaše vysmátá tvář z různých barevných průvodů…

To je také smlouva s čertem, promluvil František, ty průvody?

Ale samozřejmě, pane Horáku, je to proti lidské přirozenosti.

Ďábel také nemůže tvořit děti, a tak se snaží lidi zlákat pod různými záminkami k tomu samému.

A nejhorší je přemlouvat k tomu děti a dělat jim trvalé lékařské zákroky, které, až dospějí a budou mít rozum, nebudou moci vrátit.

Na tom máte také svůj podíl.

A pak tady máme…

Počkejte, říká František, vy jste vůbec neotevřel ty bílé desky.

To je pravda, pane Horáku, tak do nich také kouknem.

Soudce rozváže útlé bílé desky a vyndá z nich několik papírů.

Tak tady to je. Pomáhal jste, když jste chodil do školy, vaší staré sousedce s nákupy. Na střední škole jste našel peněženku a odevzdal jste ji, i když vás nikdo neviděl, jak ji ze země sbíráte.

Aha, říká František. A já se bál, že mě viděla spolužačka Eliška.

Viděla, pane Horáku, ale se svými dioptriemi neviděla, co jste to sebral.

Na vojně jste pohotově zasáhl vašemu řidiči do řízení, aby nepřejel mladou maminku s kočárkem. A jako politik jste pomohl několika desítkám lidí, kteří prchali ze svojí země z obavy o svůj život.

Počkejte, počkejte, říká František. Těch lidí nebylo několik desítek, to byly miliony lidí! Pomáhali jsme jim z Afriky do Evropy. To byste mi měli započítat jako hodně dobrých skutků. Miliony dobrých skutků!

No přirozeně, pane Horáku, kdyby těm milionům lidí šlo o život, tak ano.

Ale oni chtěli do Evropy, aby si polepšili a měli se lépe, na úkor těch lidí, kteří tam už žili.

A mnoho z nich tam pak páchalo různé zlé činy. To máte také k tíži.

Pak tady máme ještě daňově uznatelný dar spolku pro pomoc nevidomým dětem, příspěvek invalidním válečným veteránům – mimochodem, vy jste tu misi, pane Horáku, kde se jim to stalo, také v parlamentu schvaloval – no, a ještě tady vidím dar sanatoriu, kde jste nakonec i sám ležel.

Tak a teď se zase vrátíme k té složce z černých desek…

…

Prosím povstaňte, vynesu rozsudek.

Jste odsouzen na dvacet let k pobytu v pekle.

Protože čas tady běží poněkud jinak, než jste byl zvyklý, bude vám těch dvacet let připadat jako dvě tisíciletí.

Pak se znovu vtělíte do nového těla.

Bude to na planetě, která umírá, nemá už téměř žádné zdroje, díky bytostem jako jste vy, pane Horáku.

Tam si prožijete jeden život a pak se zde zase setkáme, až vás slečna přivede.

Staniž se.

Morana se na Františka usmála a šibalsky mrkla levým okem.

To už se ale pod ním otevřela podlaha a František se začal propadat do hlubin Temnoty…

HS hodnotí tento text jako velmi dobrý, i když je úplně mimo zaměření Vidlákova webu. Ale to byl i text Mandalana blahé paměti Druhá šance. Ne jen politikou je živ člověk. 

Na závěr komentář Gerda:

Jan z Helvajzu vlastně položil zásadní otázku, proč lidé páchají zlé činy?

Odpověď je prostá, protože si myslí, že jim to projde. A prochází? Bohužel mnoha ano, viz politici. Proč tomu tak je? Domnívají se, že mají jen jeden život a po smrti už nic nebude. A pokud náhodou ano, zkusí se dostat nějak do nebe, než ďábel zjistí, že jsou mrtví. Pokouší se všechno ošidit celý život. A pro případ, že by po smrti následovala nějaká další existence, věří si natolik, že se ze všeho zase nějak vykroutí. Vycházelo jim to tak celý život.

Inteligentní lidé jsou plní pochyb, zatímco ti méně inteligentní oplývají sebedůvěrou. Inteligentní lidé obvykle zločiny nepáchají, uvědomují si možné následky.

Sebedůvěra a rázné vystupování je vlastností oceňovanou u vojáků. Proto se inteligentní lidé stávají vojáky jen v případě tradice vojenské rodiny nebo spíše v řídkých případech z ostatních důvodů. Protože i generálové musí být poněkud chytrými, vyberou z těch, kdo se přihlásili k vojenské kariéře, ty nejchytřejší. Když potom dojde na změnu poměrů, změní jen velitele, od kterého přijímají rozkazy. Jak se ukázalo, nejoptimálnější pro vojenskou kariéru je IQ107. Být blbější, nestanete se generálem vojsk Varšavské smlouvy a NATO. A být chytřejší, tak se nestanete vojákem a potenciálním ničitelem živé síly nepřítele = vrahem.

A proč to všechno je možné? Můžeme se totiž rozhodnout neubližovat sami od sebe bez ohledu na to, zda věříme v existenci Boha či jiné vyšší bytosti, nebo reinkarnaci.