Mrtvola není problém

D.D. Krajča

Nedávno se po sociálních sítích šířil obrázek hrobu s nápisem „Putin“. K tomu lopata hlíny, jasný vzkaz. Už aby byl pod drnem. Politici se u toho smějí, lajkují, sdílí. Ministr vnitra dokonce nechá na státní budovu pověsit billboard s pytlem na mrtvoly a nápisem „Putin“. A všichni mlčí. Protože je to přece ten špatný.

Jenže problém není v tom, jestli je tam Putin, Zelenskyj, Petr Pavel, Trump nebo papež. Problém je, že se zobrazení smrti konkrétního žijícího člověka stalo veřejně přijímaným humorem. A to přímo z rukou lidí, kteří mají být zárukou zákona, slušnosti a hodnot.

Je to stejný princip, jako kdybychom si zítra vyrobili stejný obrázek, jen místo „Putin“ napsali „Zelenskyj“. Myslíte, že by se k tomu politici fotili a přidávali palce nahoru? Nebo by se mluvilo o nenávisti, extremismu a trestním stíhání? To je dvojí metr v přímém přenosu a současně důkaz, že hranice slušnosti jsou pružné podle toho, kdo je zrovna terčem.

Do toho všeho žijí děti. Děti, které dnes vidí, že přát smrt nepříteli je v pořádku. Děti, které ve skautu vyvěšují vlajky LGBT komunity, přestože sami gayové a lesby často říkají, že chtějí zapadnout a ne vyčnívat. A my jim místo rozumu a úcty k životu dáváme politické symboly a ideologii. Jednou na jedné, jindy na druhé straně.

A víte, co jsem už dvacet let neviděl? Opravdovou propagaci normální rodiny. Máma, táta, děti. Místo toho v televizi běží pořady typu „inseminátor“ jako návod, že žena muže nepotřebuje. Může se věnovat kariéře a ve čtyřiceti ji oplodní v laboratoři. Nemám nic proti kariéře žen, ale podívejme se na čísla porodnosti. Ženy chtějí úctu a květiny, chtějí, aby si jich muži vážili. Ale společnost mezitím popírá to, proč tu úctu po staletí měly. Že jsou matkami. Je to začarovaný kruh. Kreslíme pytle na mrtvoly, malujeme hroby a mezitím mizí to, co drží civilizaci pohromadě.

Kde jsou ty hodnoty, o kterých se tolik mluví. Vypadá to, že se ztratily někde mezi pytlem na mrtvoly a duhovou vlajkou. Až se jednou na stejném obrázku objeví místo „Putin“ jméno, které se dnes nosí na tričkách, bude už pozdě divit se, že jsme si sami nastavili pravidla, podle kterých se slušnost dávno nehraje.

Snad ještě není pozdě si připomenout slova z Přísloví 22:6.

„Vychovávej dítě podle cesty, po níž má jít. Neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“

Rodina, úcta, pokora. To není nostalgie starých mužů, ale základ, bez kterého se každá společnost rozpadne.