Není radno příliš se rýpat v čemkoliv, co vám může přinést problémy. Jako např. v okolnostech prosincové střelby v Praze. Když středočeský politik Martin Herman prezentoval svá zjištění o rodině vraha (?) v rozhovoru s Janou Bobošíkovou, možná sám netušil, do jakého vosího hnízda vlastně kopl.
Stejně jako kohokoliv, kdo pokládá kolem této události nepohodlné otázky, jej čekaly obvyklé reakce: nenávistný řev stáda a výhrůžky žalobami. Střelba na pražské fakultě totiž nebyla "běžnou" tragédií, po níž by následovalo standardní vyšetřování, ale akcí řízenou z vyšších pater, po níž následuje jen ticho a umlčování; proto zde není dovoleno pochybovat. Nebo snad pamatujete, že by masový vrah kdy v minulosti požíval tak silné ochrany osobnosti ze strany médií i jimi zpracované veřejnosti, jak je tomu v případě Davida Kozáka? Či snad že by rodinní příbuzní pachatele vyhrožovali žalobami komukoliv, kdo by se o něm jen zmínil nebo žádal objasnění jeho motivů?
I člověka, který sleduje dění na tomto světě už spoustu let, nepřestanou některé věci udivovat. A co teprve obyčejný, průměrný jedinec s nízkým povědomím o tom, co se odehrává okolo něj? Ten vůbec netuší, jak skutečně funguje státní moc, jeho úřady a silové složky a jaký obraz o tomto světě a možnostech domoci se spravedlnosti mu předkládají masmédia. Takový člověk musí být z dění posledních měsíců i z informací, které se na něj hrnou, naprosto zmaten.
Jednou z oněch "nepochopitelných" událostí je prosincová střelba na Filozofické fakultě v Praze, resp. způsob, jak jsme o ní informováni ze strany policie, politiků i médií. To, co se kolem tohoto činu děje, je naprosto nevídané. Nad objasněním jeho příčin se rozprostřela absolutní mediální mlha. Známé detaily události jsou z ničeho nic zamlčovány, dřívější fakta a tvrzení popírána a z původních, masmédii šířených informací jsou náhle dezinformace.
V naší historii je tato událost srovnatelná snad jen s nevyjasněnými případy smrti Jana Masaryka v roce 1948 nebo zásahem policejních složek na svazácké demonstraci v listopadu 1989. Zdá se přitom, že to "nejlepší" nás zřejmě ještě čeká. Vše naznačuje, že se v žádném případě nejednalo o "běžný" kriminální případ vraždy osamělého střelce, neboť styl vyšetřování i reakce na nově se objevující zjištění jsou krajně nezvyklé.
Zastupitel Středočeského kraje Martin Herman nedávno poskytl Janě Bobošíkové rozhovor pro pořad Aby bylo jasno, v němž zazněla v podstatě stejná zjištění, která jsem publikoval v lednovém článku i v této rubrice níže (příspěvky z 22. 1., 18. 1. a 5. 1.). Novinkou byla pozoruhodná informace o absolventské práci sestry Davida Kozáka na ČVUT, jež pojednávala o řešení krizových událostí na Letišti Praha v případě napadení.
Po odvysílání pořadu se Hermanovi údajně ozvala matka Davida Kozáka a oznámila, že pokud se bude tímto případem nadále zabývat, podá na něj žalobu za "dehonestaci" své rodiny. Totéž mu o den později telefonicky oznámila i Kozákova sestra.
Bizarnější už to asi být nemůže. Snad jediná potěšující záležitost na celé věci je fakt, že po dvou měsících jsme konečně zaznamenali první zmínku o existenci rodinných příslušníků pachatele (?) masakru. Poslední informace o vrahově matce se v médiích mihla v prosinci a stálo v ní, že byla hospitalizována a je v šoku. To se tedy vcelku rychle oklepala. Nejsem v situaci příbuzných kohokoliv, kdo by měl v rodině vraha, ale prožít cosi podobného, pochybuji, že bych měl pár měsíců po tragédii sílu a vůli komukoliv vyhrožovat žalobami. Jsem si dokonce jistý, že by to bylo to poslední, na co bych myslel. Vůbec netuším, jak lze pouhou zmínkou dehonestovat rodinu člověka, který postřílí a zraní desítky nevinných osob, včetně malého dítěte v kočárku a jeho otce (jak nám to přece policie i média tvrdí).
Matka střelce (pokud to tedy byla skutečně ona) Hermanovi i médiím oznámila, že se k žalobě rozhodla po konzultaci s policií: "Bylo nám i ze strany policie doporučeno, abychom to řešily právní cestou," doplnila sestra Davida K. Ta rovněž požaduje "veřejnou omluvu za psychickou újmu", kterou jim měly údajně nepravdivé informace způsobit.
Zdá se mi to, nebo policie dělá rodině vraha právní poradnu? Odkdy tato nadstandardní služba funguje? Být nezkušeným, naivním prosťáčkem, prohlásil bych, že naši policii plně důvěřuji a jsem si jistý, že věnuje stejnou péči ve věci právního poradenství i rodinám zavražděných a těžce zraněných osob. Ale z vlastních zřídkavých zkušeností s našimi soudními i policejními orgány spíše začínám nabývat dojmu, že rodinní příslušníci Davida Kozáka představují jakousi vysoce prominentní famílii.
Nyní si zkuste vybavit jména několika masových vrahů z dřívější minulosti: Olga Hepnarová, Petr Zelenka, Ludvík Černý, manželé Stodolovi, Ivan Roubal, David Lubina, Ctirad Vitásek... a položte si otázku: Pamatujete, že by kterýkoliv masový vrah v minulosti požíval tak silné ochrany osobnosti ze strany médií i jimi zpracované veřejnosti, jak je tomu nyní v případě Davida Kozáka? Či snad že by rodinní příbuzní pachatele vyhrožovali žalobami komukoliv, kdo by se o něm jen zmínil nebo žádal objasnění jeho motivů?
Vypadá to, že o rekordmanovi v počtu postřílených nevinných lidí se dnes nesmí ani ceknout. Ale když popletený důchodce Jaromír Balda ("první český terorista") nastražil pokácené stromy na železniční trať na Mladoboleslavsku, aby vzbudil dojem, že jde o teroristický čin islamistů, dověděli jsme se všechny detaily o jeho rodině, co o něm povídají známí, jakou politickou stranu podporuje a volí ve volbách (všudypřítomná Kristina Ciroková ze Seznam Zpráv) i jakou psychickou poruchou trpí, včetně téměř kompletní zdravotní dokumentace. Jiný terorista z Filozofické fakulty, mající na svědomí 16 lidských životů, včetně malého dítěte v kočárku, zatím takový zájem novinářů nebudí a jeho soukromí je naopak před zraky veřejnosti ostražitě chráněno.
Stejně tak je zpracována i většinová společnost. Tupé stádo nemyslících konzumentů všeho, co je jim masmédii předhozeno k uvěření, nasazuje při jakékoliv zmínce o nejasnostech v případu svůj obvyklý reflex: Nevidím - neslyším - nechci znát. Místo toho, aby u nich nová zjištění vzbudila zájem a pochybnosti o oficiální verzi, zaútočí na nositele těchto informací. Svědčí o tom reakce otupělých jedinců na Hermanově FB profilu: Jste dobytek, po ničem nepátrejte, nic nezjišťujte, rodina za nic nemůže, je to ubohé, perete špinavé prádlo, za to půjdete k soudu, přejeme vám to nejhorší. Z ohlasů se skoro zdá, že společensky přijatelnější je postřílet pár desítek lidí, než se ptát na vrahovy motivy.
Ve stádovém myšlení ale logiku nehledejte. Jeden den se tito lidé dojímají nad osudem zavražděného dítěte a otce v Klánovickém lese a horlivě přispívají do peněžní sbírky pro pozůstalé, o pár dnů později se zastávají vrahovy matky (prý si "jistě prožila peklo"; o čem mají hovořit rodiny obětí?) a srdnatě brání její rodinu před zájmem veřejnosti o detaily ze života jejího syna-vraha.
Samotného mně to nijak nepřekvapuje, podobné reakce někteří z nás zažili už po útocích z 11. září 2001, kdy byl okřikován kdokoliv, kdo se chtěl dobrat důvodů, proč k útokům došlo nebo upozornit na obří nejasnosti v oficiální verzi. Každý, kdo se jen pokusil položit základní otázky, byl okamžitě hystericky nálepkován jako obhájce teroristů. Bylo zakázáno pochybovat o každém jednotlivém detailu celé operace 9/11 i následné války proti terorismu. Jednostranné mediální dunění a hysterie zmanipulovaného davu nepřipouštěla jakékoliv pochybnosti; lidé byli tak zhypnotizováni šokujícími záběry z televize a vypuknuvším válečnou propagandou, že prudce odmítali cokoliv, co by narušilo státní "pravdu".
Stejně reaguje zhysterizovaná veřejnost dnes na nová zjištění ohledně podivného masakru na Filozofické fakultě, o němž jí bylo přece v televizi "řečeno vše". "Všechno už víme, kdo se v tom ještě opovažuje vrtat?"
V rozhovoru s J. Bobošíkovou Martin Herman ještě mj. zmiňuje nepochopitelný informační chaos, kdy zasahující složky na místě údajně netušily, že do Prahy nesměřuje člověk se sebevražednými úmysly, ale vrah vlastního otce, jenž stihl podminovat vlastní barák. Tato část rovněž zasluhuje objasnění, neboť z některých vyjádření policie to vyznívá tak, jako by na místě zasahovaly dvě různé skupiny policejních složek, z nichž každé byly poskytovány odlišné, ne-li protichůdné informace.
Část vedení policie si totiž stále vede svou a tvrdí, že "žádné indicie v té době nevedly k tomu, že by mířil do budovy na náměstí Jana Palacha a měl v úmyslu spáchat čin inspirovaný střelbou ve školách". Co je na otázkách ohledně těchto rozporů tak zločinného, že je nikdo nesmí pokládat?
Za pár měsíců bychom měli znát závěry policejního vyšetřování. Jsem velice zvědav, kolik v něm zůstane z toho, co dnes "víme". A také co ze současných zjištění bude ve zprávě taktně "opomenuto". Troufám si odhadnout, že v něm nenajdeme ani jedinou zmínku o cvičení policejních složek při simulovaném zásahu proti aktivnímu střelci v obchodním centru, jež probíhalo v Kaprově ulici přesně v okamžicích skutečné útočníkovy střelby (viz příspěvek z 22. 1. 2024 níže).
Jak už bylo vícekrát řečeno, nepřihodilo se to v posledních letech poprvé, kdy se pouhá simulace teroristického útoku překlopila do reálného vražedného činu. Pokud by cvičení bylo ve zprávě zmíněno, muselo by se toho pak vysvětlit daleko více: třeba proč se policisté nacházeli zrovna poblíž fakulty, kde se žádné obchodní centrum jaksi nenachází, tudíž postrádá logiku nacvičovat zde zásah v obchodním centru. Či také, zda ono cvičení nesouviselo s "nečekaným" a "nepochopitelným" uzavřením Kaprovy ulice pro případné evakuované z fakulty, za což byla policie silně kritizována. Ve skutečnosti totiž nemuselo jít o "pochybení", ale právě o součást cvičení...
Mimochodem, soudruhem prokurátorem stanovená lhůta osmi měsíců na vypracování vyšetřovací zprávy je naprosto ideální. Je vidět, že soudruh Stříž má mnohaleté zkušenosti a ví, jak se tyto záležitost mají "řešit". Schválně si spočítejte, na které období a měsíce zveřejnění vychází. Ano, přelom července a srpna. V té době si jednak nebude nikdo pamatovat, jaké rozpory a nejasnosti celou operaci z loňského prosince provázely, a jednak bude zpráva do médií vypuštěna během okurkové sezóny, letních prázdnin a dovolených. Jak velký zájem tomu budou naši pilní novináři věnovat, když na výjimky mlčí i dnes? Skvěle načasováno, aby vše úspěšně zapadlo v zapomnění, blahopřeji.
Zdroj: Stručně a jasně 8.3.2024
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.