Slovensko v suterénu Evropy

Ladislav Pokorný

Vláda Petra Fialy rozhodla, že zruší mezivládní jednání se slovenskou vládou pod vedením premiéra Fica. Není divu, kdo by chtěl jednat s proruským dezolátem. Přitom jsme slovenské voliče včas varovali, a koho mají volit, poradili.

"Nepovažujeme to teď za vhodné. Některé aktivity považujeme za problematické. Slovensko nesouzní se Západem. Netajíme se tím, že jedním z posledních impulzů bylo setkání ministrů zahraničí Slovenska a Ruska. To byla poslední kapka,“ zdůvodnil krok Petr Fiala.

Morální políček, který tím vyťal slovenskému proruskému trollovi Ficovi, lze bez nadsázky zařadit do zlatého fondu zahraničně-politických rozhodnutí české vlády. S tímto rozhodnutím se ostatně ztotožňuje i ministr zahraničí Lipavský, a když jsme se anonymně zeptali jednoho z dlouholetých zaměstnanců Ministerstva zahraničí, jaký je na celou věc jeho názor, odpověděl nám zcela jasně: "To je zahraniční politika vostrá jako břitva. Tyhle kluci se toho nebojej. Super hodnoty."

A my můžeme jen dodat, že se opět ukázalo, jak jsou naši vrcholní politici schopni opět a opakovaně prokazovat, že dokážou neomylně, jasně a předvídavě ukázat na toho, kdo postrádal hodnoty vždycky a kdo je postrádá dodnes.

A tak se Slováci opravdu nemohou divit, že je rozhodnutí vlády Petra Fialy poslalo do politického suterénu, kde mohou tak nanejvýš olizovat ruku ruského prezidenta Putina.

Vždyť kolikrát jen byli Slováci před podzimními parlamentními volbami v roce 2023 z české strany varováni před špatným rozhodnutím, kolikrát jim bylo vysvětleno, komu by svůj hlas měli svěřit, a kolikrát byli upozorněni na důsledky případné špatné volby.

A připomeňme, že na Slováky tehdy neapelovali jen Češi, ale svůj důrazně zvednutý varovný prst tehdy připojili i představitelé Evropské unie.

Marně varoval pan prezident Petr Pavel, že Ficovy názory odpovídají ruské propagandě, marně apeloval na to, že zvolení Fica a jeho Smeru by mohlo zhoršit vztahy mezi Českou republikou a Slovenskem.

Marně tehdy přál ministr Rakušan Slovákům "Smer" nikoli do Ruska, marně tehdy ministryně Černochová varovala, že v případě Ficova vítězství bude Česko první na řadě. Je to marný, je to marný, je to marný...

A tak přišlo, co přijít muselo, Slováci byli právem vyobcováni ze společenství slušných Evropanů a my, čeští občané, můžeme být zase jednou hrdí na naši vládu, že právě ona opět pozdvihla prapor svobody a liberální demokracie a stojí v čele těch, kteří Fica a jeho nezodpovědné rejdy učiní morálně nepatrnými.

A lze právem předpokládat, že stejně rozhodně budou odsouzeni a morálně zdeptáni i další, ať už půjde o Maďary, Rakušany či Holanďany.

 A vy, Slováci, neplačte, sami jste si to zavinili!

Debatovat se Slováky? Ano, ale až budou mluvit jako my

Lubomír Man

Jinak se s nimi nemáme o čem bavit. Protože jen my, Češi, a potažmo s námi i česká vláda a potažmo s naší vládou i téměř celý západní svět víme, jak se svět točí, jen my víme, kde je právo a spravedlnost, co je správné a nesprávné, či kde je mravnost a kde vládne nemravnost.

Máme zkrátka na tohle rozlišování patent a do nepříčetnosti nás uvádí, když se najde někdo, kdo o těchto našich pravdách vysloví třeba i jen zrnko pochybností, či nedej Bůh, dovolí si dokonce vyslovit před námi pravdy opačné.

Pak nám pochopitelně zrudne líc, rysy v tvářích strnou, v koutcích úst nám to zacuká, a už se z nás valí otázka, jak se tohle mohlo stát? Jak se přihodilo, že se na Slovensku, které tak dlouho kráčelo stejným krokem s námi, našel politik, ba co víc, našla řada politiků, kteří postřehli, že tahle česká vláda už není tou, co bývala vláda předcházející. Že s touhle se už ve všem shodnout nelze – a hlavně se s ní nelze shodnout v otázce, zda je v těchto rozhodujících okamžicích naší epochy třeba podporovat mír nebo válku.

A když konečně bylo tohle vyjasněno a už zbrusu nová slovenská vláda na svazích svých hraničních hor spatřila přízraky rozhořívajících se vater války, rozhodla se svěřit se se svou naléhavou starostí vládě české. Což se z české strany jako málo přípustný projev nedostatečné důvěry v neomylnost západního světa dalo ještě ustát, ale pohár české trpělivosti s Ficovými Slováky přetekl minulou sobotu, kdy si slovenský ministr zahraničí Blanár dovolil setkat se a dokonce i jednat u jednoho stolu v Turecku se svým ruským protějškem Lavrovem.

Což už bylo pro Fialovu do NATA a do EU zblázněnou vládu trošku moc, a tak se v úterních médiích objevilo toto její úřední oznámení:

Česko-slovenské mezivládní konzultace se v příštích týdnech či měsících neuskuteční, český kabinet to nepovažuje za vhodné. Na tiskové konferenci to po jednání vlády oznámil premiér Petr Fiala (ODS)…Česko a Slovensko se v zahraniční politice liší zejména v postoji k válce na Ukrajině. Zatímco Česká republika napadenou zemi podporuje i vojensky, Slovensko poskytovat materiál z armádních zásob nehodlá.

Ve stejný den se k odložení předmětné mezivládní konzultace vyjádřila i ČT, když si moderátorka Kroužková pozvala do studia šéfredaktora slovenského Denniku N Kostolného, zpravodaje ČT na Slovensku Šilhana a ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, který nejen tím, co řekl, ale též svými energickými gesty dával najevo, že to byl on a nikdo jiný, kdo dokázal přesvědčit celou českou vládu, aby jako jeden muž hlasovala pro přerušení konzultací s nedostatečně prozápadní slovenskou vládou Ficovou, a tím ji po zásluze a co nejbolestněji potrestala.

Padla otázka, zda vůbec, či na jak dlouhou dobu ministr s přerušením kozultací se slovenskou vládou počítá, jež poprvé vnesla do ministrovy tváře cosi, co by se s dobrou vůlí dalo nazvat zábleskem laskavosti.

Jistě, zněla zhruba ministrova odpověď. Náš postoj se změní současně se změnou současné slovenské politiky.

Kolik přívětivosti a vůle k dobru se v těch slovech skrývá.