Inverzní analogie

Starý Kocour

Tak se nám podebral další vřed na tváři Evropy. Srbsko a Kosovo. A tady je krásně, přímo ukázkově vidět, jak pružná je naše západní politika.

Podporujeme Ukrajinu, která nedodržela a jak nyní zjišťujeme, nikdy se nechystala dodržet Minské dohody, které měly zaručit jistou samostatnost Luganska a Doněcka v rámci Ukrajiny, následkem čehož byl vyprovokován tzv. Euro-Majdan, události v Oděse a ozbrojený konflikt mezi ozbrojenými milicemi odštěpeneckých oblastí a nacionálními nebo spíše nacistickými gardami ukrajinských oligarchů z něhož se po čase vyvinul stávající ukrajinský konflikt.

Podobná situace je dnes v Srbsku. Kosovo, část Srbska, usiluje o samostatnost, nezávislost na Srbsku. Čili analogie situace na Ukrajině, kde se Lugansko a Doněcko domáhalo dokonce jen částečné samostatnosti v rámci Ukrajiny.

Přístup Západu je ovšem zcela opačný. Na Ukrajině se operuje pojmy jako nedělitelnost země, regiony na východě, převážně ruskojazyčné, jsou nazývány odtrženeckými atd. Zapomíná se podotknout, že touha po odtržení nastala poté, co si Ukrajina uzákonila ukrajinštinu jako jedinou povolenou úřední řeč a začala s etnickými čistkami, znevýhodňováním většinové ruské populace, která tak do té doby klidně žila.

Situace v Kosovu je podobná, ale opačná. Albánci, žijící v Kosovu žádají odtržení od Srbska, občas terorizují srbskou menšinu a o "osamostatnění" se snaží i ozbrojeným nátlakem.

A tady je vidět naši licoměrnost. Tady najednou není Kosovo "odtrženecká region země", ale země, která se snaží "osvobodit od srbského útlaku". Vtírá se otázka není-li to proto, že Srbové jsou Slované, pravoslavní a Kosovci Slované nejsou a jejich náboženstvím je islám, byť je jich jen 3%.

Není-li to spíše proto, že Srbsko se nehodlá připojit k protiruským sankcím EU a USA nebo proto, že situace na Ukrajině je v současnosti spíše patová, obyvatelstvo EU je čím dál tím více naladěno proti sankcím, protože tyto ve větším míře než malé oslabují hospodářství Evropy a dodávky zbraní způsobují vyprázdnnost skladů v Evropě a snad i v USA.

Jedinými zeměmi které na válce na Ukrajině profitují je USA, která dodává Evropě předražený zkapalněný plyn, protože zemní plyn je součástí protiruských sankcí a po teroristickém přerušení plynovodů Nordstream 2. a částečně i NS1 je odebírání tohoto plynu od USA pro Evropu jedinou záchranou před těžkými energetickými problémy v hospodářství. Na situaci profituje i Čína, která začala odebírat plyn z Ruska a válka na Ukrajině ji umožňuje dozbrojit a pokusit se o anexi Tchajvanu.

USA se už moc netají tím, že jejich snahou je oslabit, rozdělit a následně obsadit Ruské území s obrovským nerostným bohatstvím a stát se jediným hegemonem na světě. Dokonce před časem se na toto téma konala konference Spojeného Západu v Praze, kde se tyto plány ventilovaly zcela otevřeně.

Takže je vidět, že cokoliv je dobré k tomu, aby se tak stalo. Ruští politologové si to uvědomují Jakmile se ukáže, že Rusko je ochotno jednat, tak se jedná, jedná se pomalu, aby to Západu umožnilo připravit se na III. světovou válku - viz nedávné prohlášení Angely Markelové, že Západ nikdy neměl v úmyslu Minské dohody dodržovat, ale sloužily právě k té zdržovací taktice aby tak získal čas na dozbrojení Ukrajiny.

A politologové upozorňují, že Západ přichází s novými nátlakovými akcemi vždy v době, kdy je situace na Ukrajině pro Rusko momentálně nevhodná. Proto je třeba, aby Rusko neztrácelo na ukrajinském, bojišti iniciativu. 

Neboť jinak se ke III. světové válce přibližujeme mnohem rychleji, než jindy. Západ, speciálně státy NATO, zjišťují, že dodávky zbraní, žoldnéřů a peněz na Ukrajinu nestačí a tak cvičí na svém území vojáky (prý ukrajinské), aby mohlo dojít k přímé konfrontaci s Ruskem co nejdříve, dříve než se trpělivost západního obyvatelstva vyčerpá a jejich vlády se začnou chovat poněkud rozumněji.

Stálými provokacemi (ostřelovaní civilního obyvatelstva v Lugansku a Doněcku, útoky pomocí dronů v hloubi RF, poškození "krymského mostu") se Západ snaží Rusko vyprovokovat, aby vojensky zasáhlo na území některého státu NATO ("ruská" raketa spadlá v příhraničí Polska) a dalo tak záminku k přímému boji mezi USA a RF.

Rusko se zatim zdrželo takových akcí a ani neuvažuje o nasazení taktických jaderných zbraní na Ukrajině, což by mělo za následek velmi rychlou eskalaci války až do války totální, jaderné. Atomová doktrína RF je ta, že nezasáhne jadernou zbraní jako první, ale že její jaderná odpověď bude drtivá a celosvětová.

Té se zatím USA bojí, protože si musí být vědomo tří faktů: Ruský jaderný arsenál je násobně silnější než americký, Amerika neví, na které straně by se zapojily země, které současně disponují jadernými zbraněmi a toho, že území RF je několikrát větší, než území USA, takže škody na obyvatelstvu i infrastruktuře by byly pro USA a jeho spojence mnohem vážnější, protože nasazení atomových zbraní by na poměrně řídce osídleném Rusku bylo menší.

Včera dokonce z USA zazněl hlas, že by se měly západní jaderné zbraně "rozdat" nejaderným spojencům NATO, aby se odvetný úder Ruska rozptýlil na větší území.

Tohle je hodně nebezpečný nápad!