Další jeptiška v bordelu

Schumacher

Homer Simpson uvádí komentář Schumachera k jednomu z mnoha Vidlákových článků k volbě prezidenta. HS tuto volbu nezatracuje ani nezveličuje, a stejně ji pokládá za rozhodnou pro trio AB, generál a Nerudová. Příliš mnoho řečí o nevýznamnosti ve srovnání s tou špínou, která nás postupně zaplavuje.

Volba prezidenta je volbou prezidenta.
Ne spasitele či diktátora. 

To v Ústavě není..

Odbornost a výkon v něčem nezaručuje odbornost a výkon v druhém. Proto příkladmo Dana Drábová je na tom stejně jako například kvalifikovaný muzikant, čutálista, hokejista. „Hašan na Hrad!“ To také zaznělo od hophop Čechů. Haló efekt i se zpětným odrazem. Třesk o dlažbu rozbíjených láhví, opilecký řev „Jsme mistři!“ Mámivé zrcadlo dávající zkreslený obraz o vlastních schopnostech. Pak už jen jásání davu a…dokonáno jest. 

Drábová je expert ve svém oboru, jenže její politické výstupy jsou mimózní. Či aktuálně vládně trendově konformní. Jestliže si chce uchovat pozici, chápu, jenže v takovém případě je nejvýhodnější se nevyjadřovat vůbec a držet čistě odbornou pozici.

Co se týče Babiše, nejsem jeho …stoupencem. Nejsem stoupencem nikoho z uchazečů. Snažím se pragmaticky vybrat nejméně špatného proti více špatnému. Proto jsem příkladmo volil SPD. Jako brzdu.

Nevyhovuje mi žádný kandidát, žádná politická strana, žádný z hlásaných programů. Všechny jsou v nějaké míře populistické v boji o hlasy. Musí být. Každému něco slíbit. Třebaže, při kritickém rozboru se to navzájem vylučuje. Jenže jaký podíl ve voličstvu mají ti, kteří toho jsou schopni a ochotni?

Proto rozhodují fasády a jednoduchá hesla. Neměl jsem dobrý pocit ani ze „zdejších Václaváků“. Stejné jako „přesýpací akce“. Stejné pódium, stejný „kotel“ s vlajkonoši pod pódiem. Jen jiní lidé na pódiu, jiné nápisy na transparentech, stejně jednoduchá hesla, stejné roztleskávání, stejná samolibost na pódiu z reakce davu.

Pár orgasmických minut hvězdné slávy a vidina vpuštění na jeviště velkého politického loutkového divadla, guláše v parlamentním bufetu, sociálního kapitálu, jiného světa než onoho plebsu pod pódiem, chvíli jásajícího „Hosana!“, za chvíli řvoucího „Ukřižuj!“

Kritické slovo? Jako vytáhnout slávistickou vlajku ve sparťanském kotli. Či obráceně. Osud doktora Galéna.

Připouštím i nějakou sebe přesvědčující se snahu. „Vždyť to nedělám pro sebe, ale pro lidi.“ Jenže, pak, komu by se chtělo zpátky, dolů. Tak naučit se vlčí chorál a zařadit se. Další jeptiška vstoupila do bordelu…