Jen takové přemítání …

Současnost není moc klidná. Když jsem psal článek o cenách, narazil jsem na heslo „Za Babiše bylo líp“ a to mě přehodilo k tvrzení „za komunistů bylo líp“. Když si tak čtu zahraniční weby (pozlatil bych ruce tomu, kdo vymyslel překladač), ale i tuzemské (nikoliv hlavního proudu), přidal bych své heslo „za mého mládí bylo líp“.

Řekl bych, že všechna ta hesla v porovnání se současností mají své racionální jádro. Babiš před covidem i během covidu dokázal uklidňovat masy, byť to stálo hodně státní rozpočet. Na druhé straně se neubránil v takové pitomině, jako byl Čuk a Gek ve Vrběticích. Zřejmě na něj naši američtí přátelé něco měli a prostřednictvím agenta Koudelky zařízli Rosatom v Dukovanech. Celkově mám dojem, že výsledky jeho agendy v Bruselu a okolí lépe hodnotil on sám, nežli by to bylo vidět na postavení ČR, když odcházel z funkce. Hnutí ANO je hnutím jednoho muže, ale vidím zde zdatného nástupce: Havlíčka. Pro mne programově hnutí ANO a ČSSD splynulo v jedno (a proto je ČSSD mimo). Kdo chce volit ANO, nechť tak učiní a budu to respektovat; já to nebudu.

Pro diskuzi je zajímavější tvrzení „za komunistů bylo líp“.

To se mě míchá s občasným vypichování provinění, že ten či onen byl v KSĆ (naposledy je toto out u generálského kandidáta na prezidenta, nevadí ale kupodivu u člena ústavního soudu). Pokud si vzpomínám, tak celá řada mých přátel byla v KSČ z naprosto racionálního důvodu: potřebovali to ke kariéře. Mě tam nechtěli kvůli nějakým mým charakterovým vadám; mrzelo mě to; dnes se ale rád chlubím vnoučatům červeným diplomem z VUMLu (mám ho schovaný, co kdyby se doba obrátila).

To (a žádná věrnost vedoucí úloze KSČ) byl zřejmě případ našeho generála. Udivuje mě ale, že jej nechtějí ani z Pětikolky. To že se ohánějí jeho někdejším členstvím v KSČ je zajímavé (kariéra v NATO, má charizma). Chce to průzkum v poslaneckých řadách. Ale ani on není můj kandidát – vlastně nevím koho volit.

Za komunistů líp nebylo.

Byla to doba takového přítmí. Fungovala osobní samocenzura; občasné vtipy o zlatou mříž (zlato: nejvtipnější, mříž: vězeňská kobka) v kruhu prověřených přátel. Cibulkovy seznamy mě ukázaly na pár mých spolužáků jako spolupracovníky STB, dokonce i  jednoho již nežijícího přítele z doby základní vojny, jenž se později stal poslancem. Kádrový pořádek KSČ a nikoliv schopnosti určoval možnost kariéry. Možnosti cestování: socialistický tábor. Sortiment zboží (asi tak 5 % současného stavu). Úsměv vzbuzuje (tehdy to tak ovšem nevyznělo) nedostatek některých důležitých drobností (pamětníci znají případ hygienických vložek – vozil jsem je domů přes půl republiky při služebních cestách).

Ale byla to doba našeho mládí, ve které jsme se zamilovali, oženili, zplodili syny a dcery, postavili domy. Především proto se říká, že tehdy bylo líp.

Ale v jedna věc je pro mne naprosto jistá. Lidé k sobě měli blíž i díky různým BSP, ROH a SSM, kde obdržené dotace umožnily nádherné večery při grilování a požívání nezdravých tekutin. Dnes jsme se navzájem odcizili, po práci nazdar a jedu domů. 

Závěr by mě vyznít jásavě. Shodili jsme komunistické okovy a jdeme vstříc světlým zítřkům.

Nejdeme.

Můj převládající pocit (kromě neduhů mého už dost opotřebovaného těla) je strach.

Strach o děti, děti mých dětí a jejich budoucnost.

To, že se sdružujeme na alternativních webech je příznakem nesvobody, opět požadované autocenzury a omezování svobody slova či názorů.

To, že prožíváme růst cenové hladiny, plynové a sankční války, nedostatky toho či onoho je příznakem možné naší chudoby.

Ale to není ten hlavní důvod mého strachu.

Bojím se války, totální války, s použitím jaderných zbraní.

Bojím se o život a zdraví svých dětí.

Homer Simpson
Ostrava