Podobenství o koze

Kdysi hodně dávno jsme se přestěhovali z velkoměsta do malé obce u Šumperka. Má asi 500 obyvatel a přestože je v ní velká fabrika, hodně lidí pracuje i v zemědělství. A přirozeně, kdo může, má zahrádky či záhumenky. Samozásobitelství jen kvete (1).

Rodiče mé ženy, původem z Karviné, si koupí bývalé usedlosti se stodolou, chlévem a velkou zahradou realizovali v důchodě své potlačené touhy (oba byli ze sedláckých rodin, ale tchán celý život pracoval jako horník). Tam jsem poznal veškeré domácí zvířectvo, snad kromě koňů a krav tam bylo vše, od krocanů, až po králíky. Například z pohledu domácích prasat patřím mezi hromadné vrahy - pomohl jsem na onen svět za ta léta asi padesáti z nich (2). 

Tam jsem poznal kozu Lízu. Bylo to takové svéhlavé stvoření - jako všechny ženy.

Když nastal čas, chtěli jsme, aby se důvěrně seznámila s kozlem z vedlejší vesnice. V té době jsem měl již starší a otlučenou škodovku, sklopili jsme zadní sedadla a vyzvali kozu k nastoupení. Dívala se na nás jako na blázny a vyjádřila přání si dát něco k snědku (kozy mají pořád apetit). Po určité diskuzi jsme ji nakonec přemluvili k nástupu a ona se tam obdivuhodně dokázala poskládat. Za velkého zájmu ostatních vesničanů jsme projížděli obcí: byli jsme vlastně vpředu tři: já, tchán a mezi námi zvědavá vousatá hlava kozy Lízy. Námluvy proběhly natolik úspěšně, že pak, kdykoliv jsem nastartoval auto, koza už stála u dveří a chtěla nastupovat. Bez ohledu na svůj apetit.

Ponaučení: Nebraň se získávání nových zkušeností, mohou být i k tvému prospěchu.

Už zmíněný apetit naší kozy měl své zvláštnosti. Podle speciálního plánu byl v určeném místě zatlučen kolík a koza přivázána na přiměřeně dlouhou šňůru. Její vyčítavý pohled nasvědčoval, že má k místu výhrady. V přesvědčení, že ty nejlepší trsy jsou tam, kde nedosáhne, se málem udusila. Zpočátku jsme to považovali za pochybení z naší strany. omluvili se a kolík byl přesunut žádaným směrem. Kupodivu ty trsy trávy, po kterých tak toužila, zůstaly nepovšimnuty a situace se opakovala. Po těchto zkušenostech už jsme se nenechali oblomit a nechali kolík tam kde byl. Mám dojem, že jsme u ní svým neurvalým přístupem klesli v ceně.

Ponaučení: Nehledej štěstí v dáli, možná si po něm šlapeš


(1) platidlo velmi často bylo také naturální (1/2 l slivovice); občas se stalo, že se tatáž láhev vrátila původnímu majiteli při některém z dalších obchodů (výsledek: nikdo nezískal slivovici, za to všichni měli co chtěli; je podivem, že tato obchodní výměna není více vyučována na vysokých školách)

(2) jen tak mezi námi: byli ve všech následných podobách, od jitrnic, přes ovar až k libovému masíčku či dobře prorostlé krkovici velice chutní

Homer Simpson
Ostrava



Žádné komentáře:

Okomentovat

Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.