Podobenství o nick(u)


Na sociálních sítích je běžné používat místo jména něco, čemu se říká nick (slovník mě k tomu překvapivě dává význam „šlohnout“, asi jako krádež jména).

Použití nicku je jednak více osobní než formální jméno. Lépe zní „Homere, ty vole, co to kecáš“ než „pane M., vy onuce neschopná vlastního myšlení“. To první je takové přátelské, to druhé je vyhlášení války a navíc to zní blbě.

Kromě toho nick je zdáním anonymity, což je ovšem velice rozšířený omyl. Příslušné oddělení BIS má už dávno rozpracované anonymní nicky známých rozvracečů kapitalistického systému (vedeného našimi americkými přáteli) do složek s podrobnými osobními daty a záznamy o zločinech proti kapitalistickému zřízení. Což je samozřejmě správné, neboť „Republiku si rozvracet nedáme“ a „I na ně dopadne tvrdá pěst dělnické třídy“ – opravdu to mně učili někdy v padesátých letech, pak se to trochu zlidštilo a nyní opět pociťuji návrat starých dobrých časů.

Ten pocit anonymity a jen zdánlivé beztrestnosti (viz případ jediné věty k masakru muslimů na Novém Zélandu) svádí k upřímnosti a otevřenosti, s kterou v osobním kontaktu, zejména v hospodě a po vypití nějaké nezdravé tekutiny, byste měli překvapivé výsledky.

Ale nejste v té hospodě, jste v bezpečí svého místa u PC a nic vám nebrání zmáčknout ENTER. A je vymalováno: ve vaší složce se objeví další zápis nebo druhou stranou je vám dán příslib dentistického zákroku bez narkózy. Jde pokles pudu sebezáchovy a nádherný pocit: „To jsem mu to dal!“

Tam, kde je vaše přístupová cesta ověřována identem datové schránky nebo bankovní identitou, jsou použité výrazy více váženy zejména těmi, kteří nejsou na správné straně plotu. Stačí navštívit Novinky, a vyslovit nějaké pochyby o svaté pravdě, kterou hlásá vláda a její média, a hned si budete připadat jako v hnízdu sršňů. Jste-li ale na správné straně plotu, můžete používat i věty typu Nový Zéland (např. doporučit popravit prezidenta zvlášť vybraným způsobem). A ani vás nemusí chránit nick.

Psychologové by se jistě vyřádili nad volbou nicku konkrétního člověka. U mne to bylo jednoduché: „Homer Simpson je moje oblíbená postavička. Je hodně lidský, se všemi vadami a nedostatky. A má ztepilou postavu: jako já“. Myslím, že bych to u nich nevyhrál. Je to podobné maškarnímu plesu, tam výběr masek je také ráj pro psychology. Jen by mně zajímalo, jakou masku by si vybrali oni pro sebe.

A nakonec, to co prozradí nick psychologům a prověrka IP adres odborným referentům, není nic proti tomu, co sami prozradíme svým psaním a nejde jen o obsah, ale i o formu: sloh, způsob řazení vět, časté používání odstavců, délka vět, synonyma a homonyma a jiné nyma, cizí slova (a jejich účelné a správné použití), spisovnost - ne úplná, ale alespoň běžná čeština, používání zkratek, vulgarity, vedení textu k nějakému závěru atd.,atd. Jsou vyloženě dobří textaři a jsou i tací, kteří způsobem psaní dávají najevo, že osud k nim nebyl nějakým způsobem příznivý.

Poučení:  I když se skryješ za keř, jednou z něj listí opadá







Žádné komentáře:

Okomentovat