Tři podobenství o budíku

Toto zastavení není ani fejeton, ani správné podobenství, spíše mně to připomíná Glosy Miroslava Macka. Ale líbil se mně příměr k budíku (ovládající a ovládaný) a tak vznikla tahle miniatura:


Podobenství o budíku (úvod)

Kolečka v budíku se skládají z
 
největších (zájmy velmocí), 
velkých (poslanců a jiných veličin státu), 
malých (Vidláka) a 
mrňavých koleček (berani a ovečky).

Největší mají i velkou sílu a jsou poháněny silným perem – potřebou ekonomické prosperity a politické nadvlády. 
Velké proti malým mají také větší sílu a točí se rychleji (jsou viditelnější). 
Malé už kmitají, ale proti těm velkým nemají žádnou sílu. Nakonec jsou přinuceny se točit tak, jak se to líbí velkým, jinak hrozí, že přijdou o zoubky. 
Mrňavé už neví kudy kam, tak se snaží a přidávají na otáčkách a protože je jich hodně, může se stát, že bezděky přidávají sílu malým. 

Jde o zpětný ráz, který může způsobit revoltu v řadách malých i velkých koleček. To největší kolečka zase po čase srovnají (pár zbloudilých koleček různých velikostí, ale převážně těch mrňavých přitom skončí bez zoubků a jsou zralá na šrotiště).

Některé z koleček přišli o zoubky v bojích života v budíku, některé prostě stářím - vybrané kolečka ovšem mají zoubky umělé. Říká se jim staří berani. Ti se snaží mírnit nadšení malých a mrňavých koleček poukazem na historické zkušenosti a nabádají k předběžné opatrnosti. Ale nepomáhá to; nakonec každý sám zodpovídá na svou zubní hygienu.


Podobenství o svatostánku (pokračování budíku)

Revolucionář Vidlák na svém pražském putování dorazil do Poslanecké sněmovny. Píše to v některém svém minulém článků. Když tu příhodu četl starý beran Homer Simpson, vzpomněl si, jak v dávných dobách byl uváděn k ministrovi průmyslu (asi to byl tehdy Vrba). Ta bázeň, ta nemístná pokora, nemístná proto, že se tam tehdy ještě ne starý beran šel vyzuřit pro finanční podrazy českých bank vůči podnikům v dobách raného kapitalizmu v Čechách a na Moravě.

Ten pocit měl asi i Vidlák, i když pro něj by Poslanecká sněmovna měla být hnízdo hadů, které je třeba vyměnit (ne to místo, ale ty hady). Nějak to na mne z jeho textu vyskočilo. Toto mu ale nemám za zlé, ten pocit je lidský a Vidlák u mne získal body, že překonal ten naprosto nemístný ostych a šel bojovat za svou věc.

Podobenství o prvním dojmu (dokončení budíku)

To, že Vidlák při osobním kontaktu s velkými kolečky budíku bývá zpravidla přesvědčen, že jde o správné kolečka, je už předmětem diskuze pro staré berany, nikoliv pro beránky a ovečky a Homer Simpson to komentuje jinde. Vzpomínám ale přitom na článek, který výslovně zněl „Reklama na…“, který jako reklama byl vyloženě out, zřejmě proto, že první dojem, který ona osoba na Vidláka učinila, nebyl zrovna in. Psychologie prvního dojmu je prostě sviňa (říká intelektuálně už poněkud out Starý beran Homer Simpson).


Poučení 1: V budíku je lépe být velkým kolečkem; pokud to nejde realizovat, měj za kamaráda to větší kolečko, které tě pohání.

Poučení 2: Pokud přijdeš o zoubky, může to být tím, že jsi byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě nebo (v horším případě a bez omluvy) jsi idealista (bez respektu k Poučení 1) nebo jsi už staré kolečko (ovšem dentisté v dnešní době dělají divy)




Žádné komentáře:

Okomentovat