 |
| Jan z Polovidlákova |
Položme si otázku, co mají naše historie od C.K. Rakousko-Uherska, nacistické okupace, komunistické vlády až po tu dnešní společného?
Za všech režimů tu byla nějaká forma útlaku, kdy zprvu bodáky, pušky či oprátky byly dominující formou násilí na protestujících či oponentech, později spíše vězení, ztráta zaměstnání a nemožnost studia aj. až k nynější ztrátě společenské prestiže nebo naprosté dehonestaci, umlčení na sociálních sítích a ignoraci na mediální scéně, po stále účinkující pohrůžky nějakým násilím třebas jen verbálním (bez uzardění namířené i proti rodině či zaměstnavateli oponenta).
Doba i prostředky se mění, nemění se principiálně potřeba sebepropagace despotického režimu, a ač je někdy rafinovanější je stále mnohdy dost stupidní a prohlédnutelná leč všudypřítomná, ale co zůstává nezpochybnitelnou konstantou?
Jistě si každý vzpomene na Švejka a konfidenta Brettschneidera. Kniha je humorný a satirický odraz své doby, ale jistý přesah do dnešních dnů ji nelze upřít, zejména stran vykreslení charakterních postav. Zhruba 20 let před I. Světovou válkou, tj. dějem Haškovy knihy se odehrál Proces s Omladinou [1], což byla poměrně vážná a vyhrocená událost. Anonymní udání, policejní útlak a tajná policie již tehdy sehrály značnou roli a doprovázely monarchii až do jejího konce.
O nacistické okupaci, asi nejbrutálnější z diktatur na našem území v posledních 100 letech, se nechci tolik rozepisovat. V obecném povědomí je vyhlazení Lidic pravděpodobně následkem udání Jaroslava J. Pály [2], a je snad zbytečné psát o téměř ikonickém udavači Čurdovi [3], jež zásadně přispěl k odhalení a smrti svých kamarádů parašutistů, kteří sprovodili ze světa nacistickou zrůdu Heydricha.
Ke komunistické diktatuře neodmyslitelně patří státní bezpečnost (STB) a také již přímo verbovaní agenti – udavači. I oni mají na svědomí smrt mnoha lidí a zkažení životů mnoha tisícům dalších.
Těch udavačů již byly celé kartotéky registrovaných, a jistě k utužení režimu přispěli spousty dalších anonymních. Těch registrovaných bylo přes 200 000 [4]. Přesto tento režim padl, či spíše se přerodil v nový, zprvu patrně poměrně demokratický, ačkoli pokřivený a dravý vekslácko-kapitalistický, postupem let degenerující v již jen zdánlivě demokratický systém.
Těch udavačů již byly celé kartotéky registrovaných, a jistě k utužení režimu přispěli spousty dalších anonymních. Těch registrovaných bylo přes 200 000 [4]. Přesto tento režim padl, či spíše se přerodil v nový, zprvu patrně poměrně demokratický, ačkoli pokřivený a dravý vekslácko-kapitalistický, postupem let degenerující v již jen zdánlivě demokratický systém.
Současnost. Žijeme ve zdánlivé demokracii, máme volby, můžeme volit.
Ale o směřování státu rozhoduje menšina (voliči pětikoalice, za podlé pomoci Ústavního soudu), popřípadě Evropská komise a různí další nevolení aparátčíci (komisaři) v Bruselu.
Už ale ani nemůžeme říkat, co si myslíme nahlas, netoleruje se jiný než ukřičenou menšinou udávaný názor. Je jedno, zda jde o názor na ekologii, Rusko, USA, sexuální devianty nebo ilegální migraci – kdo nejde s námi, jde proti nám!
Ale o směřování státu rozhoduje menšina (voliči pětikoalice, za podlé pomoci Ústavního soudu), popřípadě Evropská komise a různí další nevolení aparátčíci (komisaři) v Bruselu.
Už ale ani nemůžeme říkat, co si myslíme nahlas, netoleruje se jiný než ukřičenou menšinou udávaný názor. Je jedno, zda jde o názor na ekologii, Rusko, USA, sexuální devianty nebo ilegální migraci – kdo nejde s námi, jde proti nám!
Ne, to není vláda lidu, to není demokracie, to je diktatura menšiny!
Předseda vlády Fiala tvrdí, že máme právo na „korigované informace“ [5], ministr vnitra Rakušan připravuje zákon „o dezinformacích“ [6], a bez soudního rozhodnutí vypíná nepohodlné webové stránky [7].
A o tom, kdo desinformuje a co je desinformace, opět rozhodují anonymní udavači dnes nazývaní aktivisté, případně jimi řízené neziskové organizace připomínající ideopolicii z Orwellova románu 1984.
A o tom, kdo desinformuje a co je desinformace, opět rozhodují anonymní udavači dnes nazývaní aktivisté, případně jimi řízené neziskové organizace připomínající ideopolicii z Orwellova románu 1984.
Ne, to není svoboda slova daná ústavou, to je cenzura!
Tak jako dříve, jsou tyto pilíře diktatury opět zlovolné a záštiplné či přímo deviantní osoby, pokřivené charaktery neschopné sebereflexe, přesvědčené o své výjimečné a nezvratné pravdě.
Za své neúspěšné životy se mstí opět udáváním, trestními oznámeními, vulgárním nálepkováním či narušováním soukromí, a pokud můžou, tak i umlčováním na sociálních sítích (např. blokováním a nahlašování oponentních účtů). Přitom mají ústa plná „pravdy a lásky“ a v rukách klacek nebo dopis s udáním.
Za své neúspěšné životy se mstí opět udáváním, trestními oznámeními, vulgárním nálepkováním či narušováním soukromí, a pokud můžou, tak i umlčováním na sociálních sítích (např. blokováním a nahlašování oponentních účtů). Přitom mají ústa plná „pravdy a lásky“ a v rukách klacek nebo dopis s udáním.
To vše za vydatné podpory masmédií jako Česká televize, Český rozhlas, kdy jsou opět protežováni jedni a nezviditelňováni druzí ( = sebepropagace režimu).
Rád bych, zvláště v tomto adventním čase, skončil optimisticky.
Tak jako padla monarchie, padla III. Říše, padli komunisté, padne i tento pseudo-demokratický režim.
Uvědomí-li si umlčená většina, že o nich zas a stále rozhodují různí agenti, nebo že ji nálepkují, udávají, zastrašují různí Brettschneideři, Čurdové, Cempeři, Jandové, nebo Hrebenáři a stovky dalších, tím dříve se tak může stát.
Tak jako padla monarchie, padla III. Říše, padli komunisté, padne i tento pseudo-demokratický režim.
Uvědomí-li si umlčená většina, že o nich zas a stále rozhodují různí agenti, nebo že ji nálepkují, udávají, zastrašují různí Brettschneideři, Čurdové, Cempeři, Jandové, nebo Hrebenáři a stovky dalších, tím dříve se tak může stát.
Jen despotický režim se může opírat o toto dno společnosti. A i proto padne.
Přeji Vám všem krásné Vánoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.