Homer Simpson vypráví svůj diskuzní příspěvek k jinému článku na jednom nejmenovaném webu, zvaném litterate.cz.
Překvapující byl zpočátku úder ze severu na Kyjev, z východu na Charkov a z jihu na Cherson (a původně také Oděsu). Zejména postup z Krymu na Cherson, obsazení levého břehu Dněpru musí Zalužného hodně bolet. Také to vojenské, rozvědné a politické špičky odskákaly (Cherson se v podstatě nebránil).
To, že půjde zejména o Donbas, Ukrajinci předpokládali a proto tam byl od počátku postup nejpomalejší. Velké politické škody dělá Putinovi pokračující ostřelování Doněcku. Ano jsou tam opevnění, ale za tu dobu při současné síle dělostřelectva by z těch opevnění měl zbýt jen cement. Přesto se z Avdějevky, předměstí Doněcka, stále střílí. Donbas bude obsazen, až se Ukrajina vzdá.
To, co předvedli Rusové na severu a u Charkova je naprostý diletantismus. Vzpomínáte na ty 60ti kilometrové kolony na jediné pořádné silnici z Běloruska. Stačilo na ní vyhodit jeden jediný most před Kyjevem (myslím, že to byla Irpiň) a celá ta kolona tam čtrnáct dní stála jako terč na střelnici.
To nemluvím o nepodařeném výsadku na kyjevském letišti (tam byla zničena i Mrija). Takže zpátky do Běloruska.
Charkov: po zhodnocení, že nemůžeme mít všechno, se Rusové stáhli od v podstatě již obklíčeného Charkova k hranicím. O tom co se dělo na původně obsazeném území s obyvatelstvem, které Rusy předtím nadšeně vítalo, se na mainstreamu nedočtete (něco málo z těch nešťastníků bylo použito v Buči). To byla další politická chyba, jejíž důsledky pociťuji nyní obyvatelé Chersonu a Záporoží: mám či nemám být Rusem? No a poslední novinka na frontě, úplné stažení od Charkova a podnět pro další Buču 2. Já být Rusem na Ukrajině, tak se bojím se svými osvoboditeli promluvit.
Oděsa: prosakovaly zprávy, že je připravena vzdát se bez boje. Přesto byl výsadek odvolán. Dnes z ní bude druhý Mariupol, protože byl čas na přípravu.
Voda, to jsou vojáci a nejen frontoví, ale i týloví a lidé pro správu a vnitřní bezpečnost. Zatím tam bojují ti co to mají jako zaměstnání. Ale víc jich tam, bez oslabení hranic RF nelze dostat. To znamená nutnost mobilizace, která by sice režimu politicky prošla (Rusové stojí za Putinem); má to dvě další ale: jednak to výrazně zvýší nákladnost války, jednak to předpokládá vyhlášení války Ukrajině. Pak nelze mluvit o SVO a jakákoli podpora Ukrajině musí být chápána jako vstup do války na její straně (tj. země NATO jako celek). A máme tu 3WW jako vyšitou.
To je to o tom klinči.
Ceny energií. Ekonomická prozíravost Putina a jeho dizertační práce. Není proč mu ubírat body, ale my jsme si tu energetickou nedostatečnost a ty ceny zavinili sami. Nebudu to popisovat, materiálů tu kolem dopadů sankcí najdete (a na Vlkovi zejména) hromady.
Odpojení od SWIFTu: to Rusko skutečně bolí, nestačí chtít pouze platby v rublech. SWIFT je komunikační prostředek vzájemných záruk za pohledávky a závazky mezi bankami a ne jen tak ledajakými. Jinak by to muselo fungovat jako ve středověku fyzickou výměnou zlata a stříbra za stádo volů nebo později způsobem popsaným v hraběti Monte Christo dohodami o zárukách mezi evropskými bankéři. Náhradní systém se rodí velice pomalu a těžko a nakonec se narodí (BRICS), jinak je možno jen naložit zlato do vozíku a jet do zahraničí nakupovat nebo se dohodnout v zahraničí: vy nám pošlete voly, my vám pošleme naši vládu. BRICS bude bolet dolarový svět, ale to už je jiná kapitola.
Takže na závěr tohoto malého příspěvku: protože si myslím, že vím co vím, tak ani nedýchám, aby se z toho všeho nestal obří průser a nejsem ochoten akceptovat přání jako otce myšlenky. Proto chápu texty Vidláka na toto téma za pohádky na dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat