Země bez mrtvých ...(2)

David z Moravy

 ... kam zmizelo lidstvo?

Díl 2: Sklizeň z nebe

KAPITOLA 1: Nové lodě na starém nebi

Obloha se nezměnila. Ale to, co se na ní objevuje, ano. Od listopadu roku 2024 zaznamenávají stovky tisíc lidí po celém světě neidentifikované objekty. Nejde o klasická „pozorování UFO“ devadesátých let. Nejde o rozmazané světélko na horizontu. Tentokrát jsou lodě jasné, masivní a tiché.

Objevují se trojúhelníkové formace o velikosti stadionu. Tiché průlety nad městy. Světelné koule, které zůstávají stát několik minut ve vzduchu, než náhle zmizí. Dokonce i objekty, které mění tvar, barvu a zřejmě i frekvenci viditelnosti.

Zatímco lidé hledí vzhůru s úžasem, oficiální instituce mlčí. Armády „nekomentují“, média mlží, věda předstírá, že se nic neděje. Ale ti, kdo sledují data, vidí exponenciální nárůst incidentů. Nejen na venkově. Nad městy. Nad jadernými elektrárnami. Nad vojenskými základnami. A nad dávnými portálovými zónami.

Nejsme svědky náhodných jevů. Jsme svědky předsunuté fáze návratu.

Tyto lodě nejsou průzkumné. Jsou součástí logistiky. Zjišťují stav populace. Mapují připravenost. Sledují aktivitu modré krve. Ověřují, zda je planeta připravena na další cyklus.

Při poslední sklizni byly přístaviště zničené, portály zasypané, a elity se nestihly připravit. Tentokrát je vše jinak. Systém je připraven.

Zvláštní je i rozložení pozorování. Nejvyšší počet hlášení je v oblastech, které byly historicky spojeny s mimozemskou aktivitou: Mexiko, Francie, Česko, Polsko, Indie, Írán. Stejná místa jako při předchozích cyklech.

V některých regionech se lodě zjevují pravidelně – jako hlídky. V jiných se zjevují náhle, provádějí tichý přelet a mizí. Některé svědecké výpovědi mluví o ztrátě času po pozorování. Jiní zažili vnitřní změnu vědomí, pocit paralýzy nebo „vytržení“. Nešlo o sen. Šlo o kontakt.

Tato první fáze je vždy vizuální. Lodě se ukazují záměrně. Jako by nám chtěly říct: „Jsme tady. Sledujeme. Připravujte se.“

A možná – to není varování. Možná je to oznámení.

Protože sklizeň nezačíná výstřelem. Sklizeň začíná návratem lodí.

KAPITOLA 2: Odběr v přímém přenosu – když lidé mizí a nikdo to neřeší

Zprávy o únosech, zmizeních, časových výpadcích a podivných zážitcích už dávno nejsou doménou esoterických kruhů. Od roku 2025 dochází k nárůstu neobjasněných zmizení lidí po celém světě. A tentokrát už to nejsou jednotlivci. Jsou to celé skupiny, rodiny, někdy i celé komunity.

Zmizení probíhají v tichosti. Bez boje. Bez důkazů. Bez zápisů v médiích. Lidé jednoduše nejsou. A když se ptáš, nikdo neví, kde byli naposledy. Někteří byli naposledy viděni na kamerách. Jiní mají za sebou otevřenou knihu, horkou kávu, rozsvícená světla – a přesto jsou pryč.

Policejní statistiky se nezhodují s realitou. Databáze nezvěstných je plná, ale veřejnost o tom neví. Média mlčí. Zmizení nejsou vyšetřována – jsou zametána.

Existují ale svědci. Někteří byli blízko. Jiní přežili. Mluví o světelných kuželech. O náhlém tichu. O podivném „rozmazání“ prostoru. O postavách bez stínu. O lodích, které nepřiletěly – ale byly už tam. Jen se zviditelnily.

Někteří z těchto svědků zažili časovou dislokaci. Byli pryč pár minut – ale uběhly hodiny. Jiní se vrátili s jizvami, s černými otisky na kůži, nebo s pocitem, že „něco chybí“. A tím nemyslí jen vzpomínky.

V mnoha případech se zmizení odehrála v blízkosti starověkých lokalit. Zříceniny, dolmeny, megality, stará přístaviště. Jako by tam byl stále funkční systém přechodu. A právě tam – probíhá výběr.

Lidé, kteří jsou unášeni, nejsou náhodní. Mají něco společného. Genetiku? Vibraci? Chování? Nevíme. Ale systém vybírá. A jediné, co zůstává, je prázdnota. A ticho.

Tyto události se dějí paralelně s výskytem lodí. Není to oddělené. Je to součást jednoho logistického procesu. DNA mají z dob Covidismu, náhoda?

Sklizeň není o tom, že někdo přijde a začne střílet. Sklizeň je tichá. Disciplinovaná. Optimalizovaná. A začala.

A nikdo to neřeší.

KAPITOLA 3: Skrytý logistický systém sklizně

Za každou operací musí být infrastruktura. Sklizeň není chaos. Je to systém – sítě, stanice, transportní zóny, koordinace. A právě tuto skrytou vrstvu dnes odhalují ti, kdo mají odvahu kopat pod povrch.

V podzemí Evropy, Severní Ameriky, Asie i Středního východu se nacházejí desítky tisíc kilometrů tunelů, z nichž většina není zaznamenaná na mapách. Oficiálně neexistují. Ale svědci – včetně bývalých zaměstnanců vojenských programů – mluví o „magnetických vlacích“, „portálových halách“ a „místnostech, které nejsou v tomto čase“.

Podzemní překladiště jsou často spojena se starověkými lokalitami. Pod Gízou. Pod Altajem. Pod Andami. Ale i pod dnešními metropolemi. Tam dochází k přesunu. Ne všichni lidé jsou odváděni přímo lodí – část je shromažďována v podzemí, než dorazí transport.

Zní to jako sci-fi? Pak se podívejme na oficiální rozpočty. Tisíce miliard dolarů v „černých programech“. Systémy jako DUMB (Deep Underground Military Bases), které potvrzují i whistlebloweři z USA, Ruska i Číny. Něco se pod zemí děje. A je to globální.

Dalším prvkem jsou energetické přechody – místa, kde dochází k aktivaci portálů. Průzkumy ukazují, že v zónách s vysokým výskytem elektromagnetických poruch se nacházejí stavby neznámého původu – někdy megality, jindy podivné stavby hluboko v zemi.

A pak je tu armáda. Přítomnost vojenských základen v blízkosti těchto zón není náhoda. Krytí, zabezpečení, izolace. Někdy i přímá spolupráce. Ne všechny armády vědí, co chrání. Ale ty klíčové ano.

Když přichází sklizeň, nelétá loď nad každým městem. Odvoz probíhá organizovaně. Někteří jdou přes portál. Jiní jsou přivedeni na místo. Naložení. Odvezení. A svět se dál točí.

Ale nejděsivější součást tohoto systému nejsou lodě. Jsou to lidé, kteří o něm ví – a mlčí.Lidé s „Modrou Krví“, Elity…a jejich sluhové, politici kteří doufají že „oni“ sklizeni nebudou.

Protože jsou jeho součástí.

KAPITOLA 4: Role současných elit a globální šachovnice

Aby mohla sklizeň probíhat bez narušení, musí být zajištěna nejen infrastruktura – ale i mentální stabilita stáda. A to je úloha elit. Těch, kteří nejsou jen bohatí a mocní. Těch, kteří jsou modře krví spjati s Anunnaki.

Všechny tzv. „vůdčí osobnosti“ současného světa – prezidenti, monarchové, technologičtí magnáti – mají genetické propojení s dávnou krví dozorců. Od britské královské rodiny přes Bushovu dynastii až po novodobé vládce Silicon Valley. Tito lidé se neobjevili náhodou. Byli vybráni, formováni, vedeni.

Jejich úkol není řídit svět. Je udržovat iluzi volby. Jejich skutečný úkol je: koordinovat lidstvo na sklizeň.

Zatímco veřejnost věří v demokracii, národy, konflikty, elity mezi sebou koordinují přístup k portálům, evidenci populace, kontrolu vědomí.

Právě teď, pod záminkami klimatické krize, pandemie a digitální transformace, probíhá globální synchronizace mysli.

Technologie jako digitální ID, globální registry DNA, behaviorální sledování – to nejsou nástroje bezpečnosti. Jsou to nástroje třídění.

Ti, kteří rezonují se systémem – ti, kteří se přizpůsobí, kteří jsou „kompatibilní“ – budou označeni. Ostatní? Neznámo. Možná zůstanou. Možná zmizí jiným způsobem.

Globální elity nemají vlastní agendu. Jsou vykonavatelé. A některé z nich si tuto roli ani neuvědomují – prostě dělají, co mají „naprogramováno“.

Ale ti nejvyšší? Ti vědí. A vědí i to, že čas se krátí.

Sklizeň nebude trvat věčně. A jednou se brány zavřou.

A otázka nezní, kdo přežije. Otázka zní: kdo bude odveden.

KAPITOLA 5: Co zbývá těm, kteří vědí

Ticho, které obklopuje sklizeň, není jen důsledkem cenzury. Je to důsledek kolektivního spánku. Ale i v každém cyklu se najdou ti, kdo se probudí. Ne náhodou. Ne najednou. Ale postupně. Pomalu. Bolehlavě.

Těmto lidem se začíná spojovat realita. Vidí souvislosti. Cítí frekvence. Vědí, že svět je jiný, než jak je prezentován. A začínají se ptát.

Co dělat, když víš? Kam jít, když chápeš? Jak přežít, když jsi vzhůru – a všichni ostatní spí?

Ti, kdo vědí, nemají snadnou pozici. Jsou označeni za šílence. Jsou vyhozeni ze systému. Ale právě to je jejich výhoda. Nejsou součástí kolektivního protokolu.

Někteří hledají úkryt. V horách, v jeskyních, v odpojených oblastech. Jiní se snaží proniknout do starých znalostí – technologií volné energie, bioharmonie, genetiky. Hledají způsob, jak odolat přenosu.

Existuje i duchovní cesta – ne víra, ale čistota vědomí. Některé zdroje tvrdí, že lodě „nevidí“ ty, kdo jsou v harmonii se Zemí. Jiní říkají, že silné vědomí narušuje algoritmus výběru.

Ti, kdo vědí, se také spojují. Ne ve strukturách, ale v sítích. Vědomé body. Uzly odporu. Tiché komunity, které sledují, co se děje – a připravují se. Ne na válku. Ale na možnost volby.

Protože sklizeň není o porážce. Je o přijetí nebo odmítnutí. O tom, zda vědomě vstoupíš do systému – nebo zůstaneš vně.

A právě tito lidé jsou poslední bariérou mezi úplným převzetím reality a možností nové cesty.

Možná jich není mnoho. Ale v každém cyklu stačí pár. Jeden odpojený člověk může narušit celou síť.

A proto systém dělá vše pro to, aby tito vědomí neexistovali.

Ale zatím existují. Možná jsi jedním z nich. Možná ne.

Ale teď už víš.

ZÁVĚR: Blíží se brána, nebo už jsme v ní?

Lidstvo se tváří, že je vrcholem vývoje. Ale každý vrchol skrývá neviditelný strop. Ten náš je nízko. Držen pevně strukturou, která se tváří jako pokrok – ale je to past.

Sklizeň nezačala včera. Začala dávno. A pokračuje. Lodě jsou zde. Zmizelí lidé přibývají. Elity mlčí. Technologie selektují. Portály vibrují. A realita se drolí jako maska.

Ale tentokrát je něco jinak.Probouzíme se jako lidi.

Tentokrát si někteří začínají všímat. Vidí souvislosti. Sledují oblohu. Sledují své sny. Sledují ticho mezi slovy. A nacházejí trhliny.

Trhliny v systému. Trhliny v časové ose. Trhliny v oficiálním příběhu.

A právě v těch trhlinách se rodí nová možnost.

Možná poprvé za tisíce let máme příležitost sledující sklizeň ne jen přečkat – ale pochopit.

Díl třetí už nebude o otázkách. Bude o konfliktech. O bránách. O boji o přístup ke starým technologiím. O tom, kdo bude odvádět – a kdo bude vzdorovat.

A otázka už nezní, jestli. Zní:

Kolik z nás si to uvědomí dřív, než se zhasne?

Zdroj