 |
| Jiří Otto |
Proč plýtvat slovy, když musí v potu tváře nejen vládnutím živobytí skromné dobývati. O slouhy nebyla v tom království nikdy nouze a horlivost jejich v knize ouzkost z války popisující zachycena byla.
Odsudku mnohého se dočkala a snad jen nedostatek pohrobků koniášských to způsobil, že za trámem či podlahou dobu zlou mnohde přečkala. Proto i dnes lze otázky kladené a závěry z odpovědí v ní učiněné popatřiti a do života uvésti:
„Umíte fotografovat? …
A proč nenosíte s sebou aparát?“ … „Poněvadž žádnej nemám … kdybyste ho měl, tak byste fotografoval? …
Je to těžké, fotografovat nádraží? … lehčí než něco jinýho … poněvadž se to nehejbá a pořád stojí na jednom místě a člověk mu nemusí říkat, aby se tvářilo příjemně.“
Vyšetřující pak takovéto hlášení sestavil:
„Mezi jiným udal, že umí fotografovat, a to nejraději nádraží …
je domněnka že aparát fotografický někde skrývá, a proto s sebou nenosí, aby odvrátil od sebe pozornost …
fotografoval by, kdyby měl aparát u sebe …
jedině to zabránilo, aby nefotografoval nádražní budovy a vůbec místa strategické důležitosti…
jest nesporné, že by byl tak učinil, kdyby byl měl dotyčný fotografický přístroj, který ukryl, při sobě …
Jedině té okolnosti, že nebyl fotografický aparát při ruce, lze děkovati tomu, že u něho nebyly nalezeny žádné fotografie.“
I do království vedlejšího se tři slova opisováním dostala a s nimi i hrozba pokuty znamenité (čti: mastné) za fotografování nádržní budovy a jiných míst důležitosti strategické.
Pokrok se nezastavil a tak každý, kdo telefon z kapsy vyloví, sprostým podezřelým se stane.
Nejspíše pro činnost neoprávněnou pro moc cizí.
Co na tom, že nádraží se nehýbe a zloduch jeho souřadnice do raket dobyvačných dávno vložil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.