Dezoláti útočí

Jiří Jurčák
„Jaký je rozdíl mezi dezinformací a pravdou? ... Půl roku.“ Tento, snadno vyvratitelný, nechytrý vtip, dostává mírné trhliny.

Včerejší dezinformace je dnes pravdou? Nic není od pravdy vzdálenější, než tento stupidní, omšelý vtip. Proto také stále ještě je, terčem oprávněné kritiky a výsměchu těch nejserioznějších a nejpravdomluvnějších ochránců demokracie.

I když popravdě, určité signály a nejasnosti se tu a tam, přece jen objevují. Dříve seriozní média totiž uvádějí informace, které nahrávají NESPRÁVNÝM stranám a zahrávají si tak se svou důvěryhodností a věrohodností.

Nechápu, proč se v dnešní době zveřejňuje materiály, které ještě nedávno podléhaly tomu největšímu utajení. Proč musíme zrovna dnes, kdy Evropa úpí pod tíhou okované boty oranžového diktátora, (který nějakým nepochopitelným způsobem v zámoří znásilnil nedávnou nejdemokratičtější demokracii i s kolébkou), odhalovat tajné trumfy prezidenta Zelenského a vedení vítězící ukrajinské armády.

Z nepochopitelných důvodů se tedy dozvídáme, že vedení nejsilnější armády, nejsilnějšího vojenského uskupení na světě, bylo do vojenské akce zapojeno víc, nejen dodávkami zbraní a techniky.

Z uvedeného článku je totiž zřejmé, že „Pentagon, který s pozoruhodnou transparentností nabídl vyúčtování 66,5 miliardy dolarů (15,3 bilionu korun) za zbraně, jež dodal Ukrajině, se zapletl do války mnohem víc, než byl ochoten přiznat.“ Když to krátce shrneme, velitelské kádry USA a NATO poskytly Ukrajině zbraně a zbraňové systémy, vycvičili ukrajinské speciální síly, poskytli veškeré informace, včetně souřadnic „cílů“, „doporučili“ jejich výběr a důležitost, no a Ukrajina dodala „lidský materiál a možná, zmáčkla to správné tlačítko. Ale dělalo se to samozřejmě v nejvyšším utajení. Není důvod tomu nevěřit.

Některé webové stránky (samozřejmě ty DEZIONFORMAČNÍ!!!) o tom sice informovaly prakticky od samého počátku, ale to lze jistě snadno vysvětlit tím, že šlo pouze o náhodnou shodu okolností a o lživou, nepřátelskou propagandu. Všechno tedy probíhalo nejenom utajeně, ale i mazaně. Američané se totiž „obávali, že by mohlo být „nepřiměřeně provokativní“ nazývat stanovené cíle právě „cíli“, tak vybraná místa a pozice nazývali „body zájmu“.
Celá ta pomoc byla samozřejmě poskytnuta pouze z čiré solidarity, altruismu a přátelství k ukrajinskému lidu. Projevilo se to hned při prvním jednání o příměří. Po Ukrajině prakticky nikdo nic nepožaduje. Jen pár drobností, jako nerostné bohatství pro USA a Velkou Británii a Oděsu a nějaké ty polnosti pro Polsko.
No a naše firmy si půjdou namastit kapsy do Luhanska. Prozatím tomu překáží jen taková drobnost. Jestli s tím bude souhlasit Rusko a Putin. Protože podle toho, co prosáklo z těch prvotních rozhovorů o příměří, zůstane tato oblast, s největší pravděpodobností, nepřátelskému Rusku.
Ale není to všechno, co dnes vypouští, kdysi seriozní média, na své stránky. Dozvídáme se o obřích zpronevěrách, o porušování lidských práv a šikaně, jak při odvodech, tak při výcviku, o nechuti umírat na frontě a dezerci, o šikaně a výpalném v zákopech, kdy se musí z bojovníci vykoupit, aby nešli do první linie, o chaotickém velení, plýtvání technikou a lidskými zdroji…
Tři roky to tak krásně fungovalo a teď, když je mír na dohled a porážka Ruska nevyhnutelná, (jak stále slyšíme i čteme), územní zisky a postup Ruska se výrazně zpomalil, ruské hospodářství je před kolapsem, Putin těsně před smrtí a Trumpovo clo bude pro něj posledním hřebíčkem do rakve, odtajňujeme informace, které by měly zůstat tajné minimálně do předání okupovaných území Ukrajině.

Komu tím, prosím vás, prospějete?! Protože my máme pytle na ministerstvu vnitra jistě stále připraveny a budeme tak moci přispět výraznou měrou ke konečnému vítězství.
Naštěstí jsou tu však i důležité zprávy, které nám všem udělaly velkou radost!

Pan prezident Pavel si koupil novou hračku, motocykl enduro BMW a nezapomněl se o to s námi, prostřednictvím seriozního tisku a pohotových redaktorů, podělit! Je to takový nenásilný návod, jak nepodlehnout i v těchto nelehkých chvílích depresím. Pokud i vám chybí optimismus, udělejte si radost a kupte si také hračku. Třeba BMW a třeba do terénu.


Není dnes totiž lepšího pohledu na svět, než ze sedla motocyklu BMW!





Žádné komentáře:

Okomentovat

Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.