 |
| Josef Zbořil |
Po letech dotací, přerozdělování a nekonečných grantových schémat nastal den, kdy v Nárokišti jednoho mraveniště došlo úplně všechno. Žádné zásoby. Žádné rezervy. Žádné nové zdroje. Všichni čekali, že když už není co rozdělovat, Nárokovci se konečně rozpustí a začnou pracovat. Jenže ne. Protože Nárokovci se nikdy nerozdají.
Poberta Nárokovec a jeho spojenci tak stáli před největší výzvou své kariéry. „Přátelé, máme problém. Zásoby jsou pryč, pracovití mravenci nás opustili a nic nového už se nečerpá.“
„Takže je konec?“ „Ne! To znamená, že je čas vytvořit novou krizi, kterou můžeme řídit!“A tak vznikl nový program: „Fond pro krizové řízení přerozdělování v podmínkách ekonomické deprivace.“ čili „Dáme si poslední dotaci na to, že už žádné dotace nejsou.“ Jenže byl tu háček – kdo měl tenhle nový fond financovat?
„Počkejte… ale vždyť nikdo nic nemá!“ „Přesně! To znamená, že jsme v krizovém režimu, a tedy máme právo na zvláštní podporu!“A tak vznikla nová strategie přežití Nárokovců. Obětovat se? Nikdy. Uznat chybu? Nepřichází v úvahu. Najít nového sponzora? Okamžitě. Protože už nebylo co přerozdělovat, Poberta a jeho tým začali hledat ty poslední, kteří si ještě něco schovali. Čili najít zbývající mravence, kteří mají poslední kousky potravy, a přesvědčit je, že je povinností podělit se.
„Přátelé! Tohle je chvíle, kdy se musíme semknout! Ti, kteří ještě něco mají, se musí rozdělit s těmi, kteří nemají nic!“ „A kdo to celé zorganizuje?“ „No… samozřejmě my!
Ale mravenci už tentokrát nebyli tak naivní.„Počkejte – vždyť vy jste celou dobu přerozdělovali, a teď nemáme nic. Takže když vám dáme i to poslední, co máme… co z toho budeme mít?“ Poberta se zarazil. Tohle nebyla otázka, na kterou měl odpověď. „A proč vlastně my máme živit vás, když my pracujeme a vy ne?“ „To bychom si museli dohledatelně ověřit…“ A tehdy mravenci pochopili pravdu. Jakmile už nebylo koho přesvědčit, koho obrat a na koho hodit odpovědnost, Nárokiště jejich mraveniště se začalo rozpadat samo od sebe. Konference jsou zrušené. Informační džungle je opuštěná. Formuláře už nikdo nevyplňuje. Poberta sledoval ten chaos a uvědomil si krutou realitu: Bez někoho, kdo v tomto mraveništi skutečně pracuje, nemůže existovat žádné Nárokiště. A tak, když se mraveniště vrátilo k normálnímu fungování, Nárokovci definitivně zmizeli. A kam se poděl Poberta?
„Už ho někdo viděl?“ „Prý odešel hledat nové mraveniště, kde by mohl spustit nový dotační program…“
A tak zatímco se staré mraveniště uzdravovalo a znovu budovalo skutečnou hodnotu, někde v dálce Poberta už možná vymýšlel nový plán: 📜 „Udržitelná strategie podpory inkluzivního přerozdělování zdrojů v adaptivních ekosystémech.“ Protože Nárokovci se nikdy nerozdají – jen hledají nové místo, kde by mohli začít od znova. A kdo ví? Možná už našli nové mraveniště, které ještě neví, co je čeká…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.