Koráb před útesy

Marek Řezanka

Spisovatel Aleš Palán v rozhovoru s Tomášem Macou vyjevil, jak nahlíží na spoluobčany, kteří se vymezují vůči stávajícímu systému.

„Podstatným dělítkem našich politických preferencí myslím není rozkol mezi levicí a pravicí, městem a venkovem, vzdělanými a nevzdělanými ani úspěšnými a neúspěšnými. Zásadní propast podle mě spočívá mezi šťastnými a nešťastnými. Jsem hluboce přesvědčen, že k antisystému přirozeněji tíhnou lidé, kteří nejenže nejsou šťastní, ale dokonce zapomněli chtít být šťastní.“

V jednom bude mít pan Palán pravdu. Kdo si totiž uvědomuje stav tohoto systému, nemůže z toho být ani trochu šťastný. A to jednoduše proto, že mu plně dochází, jak je tento systém neudržitelný – a co vše bude jeho pád znamenat. Navíc je schopen popsat, v čem všem dosavadní systém selhává. Mohli bychom to nazvat takovým novým desaterem:

1) Člověk není uzdravován, ale léčen. Stávající systém má jediné motivační hledisko: Finanční zisk co nejmenšího počtu lidí. Aby farmaceutické firmy bohatly, nepotřebují lidi zdravé, ale nemocné – a na svých produktech závislé. Zájem vydělávat na medikamentech je rozhodně v příkrém rozporu s přáním člověka být zdravým, tedy na lécích nezávislým.

2) Člověk nežije v souladu s přírodou, ale v souladu s trhem. Mnohý člověk vůbec netuší, jak vypadá proces pěstování rostlin či chování zvířat. Zvláště v západních společnostech lidé konzumují maso ze stresovaných zvířat vězněných v nelidských podmínkách a zabíjených brutálními metodami. Navíc živenými masokostní moučkou apod. Člověku je mediálně vštěpováno, co má konzumovat, aby držel takzvaně zdravou výživu. Již ale nikdo nedoplní, že hlavním faktorem je opět zisk velkých firem, a ten je v rozporu s kvalitními potravinami, ať je řeč o zelenině, mléce nebo mase.

3) Člověk nepracuje, aby rozvíjel své schopnosti, ale aby posloužil ke znásobení něčího zisku. Není pro člověka nic zhoubnějšího, než jsou nejrůznější zbraně. Přesto se stále vyrábějí, protože zbrojařské lobby patří kromě farmaceutického k těm nejvýznamnějším a nejsilnějším. Ačkoli zájmem každého člověka by měl být mír, potřeba zbrojařských koncernů je jiná: Ty chtějí válku. Je tady celá řada dalších zaměstnání, kde člověk nevytváří hodnoty společnosti prospěšné, ale takové, které ji ničí. Kromě zbrojařského odvětví lze uvést například produkci palmového oleje nebo již zmíněné otřesné zacházení s dobytkem na jatkách. Mnoho dalších zaměstnání přináší mechanickou a často neužitečnou činnost, a tato zaměstnání vznikla jen proto, aby lidé měli práci. A pak tu jsou profese, které člověku příliš spokojenosti přinést nemohou – jako například někoho lákat do hypoték a dluhových pastí.

4) Člověk není vzděláván, ale indoktrinován. Systém si nepřeje lidi vzdělané, kteří přemýšlejí sami za sebe – ale potřebuje jedince tvárné, kteří se neptají a nezamýšlejí, neboť skoro či vůbec nic nevědí. Tento bod je zcela zásadní proto, aby se člověk nebouřil – a byl „šťastný“ ve smyslu, jak zmiňuje pan Palán. Jedná se o takové to „štěstí“ z nevědomosti.

5) Většina lidí má přirozenou potřebu usilovat o „dobro“. Systém jim proto odmala vštěpuje, jak být „dobrými“. Vychovává je k zapojení do nejrůznějších charit, jež ale nikdy nevyřeší základ problému – a slouží toliko jako šidítko, že dát chudákovi almužnu je dobrým skutkem. Nebudou-li ovšem odstraněny příčiny lidské chudoby a lidského zotročení, žádný milodar tento stav nezmění – rozhodně ne k lepšímu. Jinými slovy, dokud budou preferovány zájmy zbrojních, farmaceutických či těžařských firem, má smůlu nejenom ochrana přírody – ale především každý z nás. Těžko lze jakkoli zlepšit přírodní prostředí, dokud bude nutné vyrábět šmejdy, aby se mohlo znovu vyrábět – a aby se nemuselo propouštět. Tento způsob výroby zdá se mi ovšem poněkud nešťastným, zvláště, kráčí-li (či dokonce pádí-li) technický pokrok mílovými kroky před lidskou morálkou a znalostí.

6) Člověk nerozvíjí své schopnosti, ale redukován na roli prostého konzumenta. To se projevuje především v oblasti zábavní elektroniky. Kde jsou dnes gramofonové desky, ale i kazety či počítačové diskety? Éra walkmanů trvala jen cca 30 let. A proč tak zběsilý vývoj zaznamenáváme právě v zábavní elektronice? Protože ta nejvíce ovládá volný čas mladých lidí. Formuje jejich myšlení. Ovlivňuje jejich způsob komunikace. Proto dnes sociální sítě vítězí nad turistickými cestami po horách. Ale elektronika se změnila celkově, včetně automobilů. Je zde patrný trend vzrůstající kontroly stroje nad člověkem. Automobil s vámi dnes již komunikuje – a mimo jiné za vás rozhoduje, kdy zpomalí a kdy vás nepustí z pruhu. Pračka vám diktuje, jak dlouho máte prát. Člověk, který nebude mít k dispozici mobilní telefon s různými aplikacemi, si za chvíli nebude moct vyzvednout plat či zaplatit zboží. Současná elektronika umožňuje téměř neustálou kontrolu nad jedincem: Kde se nachází, kolik za co utrácí, čemu se věnuje, atd. Člověk se dobrovolně vzdává svých kompetencí na úkor procesu robotizace. Nevím, jestli je v takovémto prostředí šťastný pan Palán – ale rozumím všem, komu takové prostředí připadá k uzoufání nesvobodné.

7) Člověk není veden k emancipaci, ale k zotročení. Tento bod úzce souvisí s předchozím – a dotýká se i identity každého z nás. Proč je dnes tolik zpochybňováno, kdo má jaké pohlaví, aby se uměle zaváděly jeho nové kategorie? Protože nikdo není tak snadno ovladatelný jako člověk nesebejistý, trpící komplexy, neznající svou identitu. Za bukem již samozřejmě číhají farmaceutické firmy se svými preparáty – a bludný kruh se uzavírá. Nezapomínejme v této souvislosti na sexuální průmysl, který záměrně lidské vztahy redukuje na coitus, a toto téma zveličuje až mýtizuje. Jedná se vlastně o další kontrolní mechanismus systému nad jedincem. Proč potřebují lidé drogy? Aby od něčeho unikali. A sex může plnit roli takové drogy. Proto vznikají robotky na sex. Člověk je čím dál více atomizován a separován od rodiny – aby byl plně pod kontrolou a zcela ovladatelný.

8) Unikátnost je nahrazována masovostí. Stávající systém nestojí o osobnosti. Potřebuje, jak již bylo zmíněno výše, konzumenty. Mnoho lidí pak žije epigonské životy – jako příklad může sloužit vybavení bytů nábytkem firmy IKEA. Lidé pak nejsou autentickými, ale podléhají pokrytectví, ať již ve formě vědomé (pro kariéru) či nevědomé (Věří v dobrotu stávajícího systému s tím, že ti mocní by přece nebyli schopni masových vražd a hazardu s lidskými životy. Tito lidé trpí něčím, co bych nazval Javertovým syndromem. Javert je policista oddaný systému, který věří tomu, že lidé jako Valjean jsou nenapravitelnými zločinci. Když je konfrontován s realitou odporující jeho víře, spáchá sebevraždu.). Pokrytecké vztahy jsou ale z podstaty věci toxické a disfunkční, což se ve společnosti projevuje ve značné míře.

9) Svobodná volba je vystřídána „příkazem doby“. Vezměme si, jaké procento voličů se k volbám dostaví s tím, že ani pomalu neví, kdo je v zemi premiérem, a ví-li to, nezná již jména ministrů, natož co ti ministři dělali. Tito voliči neznají geopolitiku, nevědí nic o vojenské strategii, o ekonomice, atp. Přesto jdou někoho volit. Většinou toho, koho jim doporučí média, která neinformují, ale s lidmi manipulují prostřednictvím propagandy. Stane se tak, že člověk, který ani netuší, kdy a proč byl jeho stát založen, vybírá (jakoby svobodně) z kandidátů toho, o němž mu bylo řečeno, že je „ten správný“. Jestli nějak nevypadá svoboda, pak právě takto. Je to stejné, jako byste chtěli po slepci, aby vám popsal barvy předmětů ve svém okolí.

10) Člověk nevychovává své děti k prospěšnosti lidstva, ale systému. A tyto dva pojmy, jak bylo popsáno výše, jsou v naprostém vzájemném protikladu. Proto také máme tolik nefunkčních rodin, proto si tolik lidí nemůže vážit své práce, a tím pádem sebe samých, proto se tolik vztahů rozpadá. Protože jsou ty vztahy povrchní, neukotvené v hlubším hodnotovém systému.

Otázkou k nezaplacení po tomto výčtu je: Jak žít ve stávajícím systému – a současně být šťastným? Pokud nám je tedy jedno, že jsme (dobrovolnými či nedobrovolnými) spoluviníky hladomorů v Africe či válek po celém světě, neboť jsme součástí systému, který k tomuto všemu aktivně přispívá. Odpověď je nasnadě: Rezignovat na cokoli lidského – a spokojit se s rolí tupého konzumenta, kterého kdykoli můžete nahradit kýmkoli jiným – a jenž je vlastně zcela nepotřebným. Věřím však, že člověk byl zrozen k vyšším cílům a potřebám.

Pro pana Palána mám jasný vzkaz: Že jsou odpůrci systému nešťastní? Ano, jsme – neboť nás ubíjí žit v něčem, co dávno přestalo být k životu. Proto se upínáme k hledání něčeho funkčního, co tu současnou hrůzu nahradí. Jinak tu mnoho možností není. Víme přece, jak reaguje systém na vážnou krizi: Rozpoutá válku, klidně celosvětovou. Netuším, jak moc šťastný by dokázal být pan Palán v protiatomových krytech, ale má štěstí, že žije v České republice za vlády Petra Fialy. Krytů je tu pomálu, o jejich vybavenosti ani nemluvě. Takže by pan Palán nejspíš spokojeně zahynul s úsměvem na rtech – a nemusil by řešit trampoty ve světě po jaderné válce. Holt blahoslaveni slabí (záměrně zde nahrazuji původní adjektivum – chudí) duchem, neb jejich jest království nebeské.

Proč tedy jsme proti systému? Protože si uvědomujeme současný průšvih, v němž se nacházíme – a protože, pane Paláne divte se – bychom jednou chtěli být šťastní či aspoň bychom chtěli mít naději, že se toho štěstí dočkají naši potomci.