Smějící se svině

Ladislav Pokorný

Plukovník Foltýn v našem mediálním prostoru rázně zahájil strategickou komunikaci a debatu o našich hodnotách. Potrefené husy se vzápětí rozkejhaly, ale horší je, že se nám přitom zcela nepokrytě vysmívají.

Vlastně to není nijak složité. Konečně máme vládu, která dělá, co je správné. Přesto se najdou lidé, kteří si toho neváží, a nejen, že vládě ani trochu nepomáhají, ale ještě ji kritizují a snaží se nám namluvit, že jde o jakýsi jejich názor.

Při své fanatické činnosti si vůbec neuvědomují, že kritizují-li a zpochybňují-li vládu, která dělá, co je správné, chovají se nesprávně a nahrávají našemu společnému nepříteli. A nemylme se, nejde jen o Ukrajinu. Jsme na jedné lodi, vládu je třeba podpořit jaksi komplexně, protože jak víme, dělá věci správně. Nepodporuje-li někdo správné věci, podporuje logicky věci nesprávné, pomáhá našemu nepříteli, a logicky je tedy kolaborant. Takhle jednoduché to je.

Vláda to však nevzdává a snaží se i s těmito lidmi prostřednictvím plukovníka Foltýna debatovat a strategicky komunikovat a stále jim dobrácky vysvětluje, že chovají-li se nesprávně a mají-li nesprávné názory, kolaborují s Ruskem. Vláda prostřednictvím Otakara Foltýna chápe, že jde o lidi mnohdy nešťastné a zapšklé, to ostatně po třech letech této vlády chápeme jistě všichni, co ale odmítáme pochopit, je skutečnost, že se mezi námi vyskytují i svině a zombíci.

A místo, aby se takoví zombíci nad sebou zamysleli a začali se chovat správně, hloupě se vysmívají všemu, oč se demokratická vláda snaží, a ještě se cítí dotčeni, když plukovník Foltýn pojmenuje věci tak, jak jsou. Ostatně Otakar Foltýn není prvním policistou s vojenskými zkušenostmi, který se musel vyrovnávat s českými Švejky. Již v minulosti jeden z představitelů řádu a pořádku (tehdy jím byl shodou okolností německý představitel) Čechy trefně označil za „smějící se bestie“. Příliš jsme se od té doby bohužel nepoučili.

Je až děsivé, čemu všemu se někteří naši spoluobčané dokážou vysmívat, místo aby přiložili ruku ke společnému dílu. Snaha o digitalizaci stavebního řízení ministra Bartoše? Dezoláti se škodolibě chechtají, ale kdo z nich by měl odvahu se s tím poprat? IQ 107 našeho pana prezidenta? To je legrace, panečku, ale mají dezoláti aspoň polovinu této hodnoty? Green Deal, který my všichni normálně uvažující považujeme za jedinou možnost záchrany naší planety, ale hlupáci chtějí zřejmě uhořet. Nord stream, který vyhodili do povětří sami Ukrajinci? No možná, ale uvědomují si dezoláti, že šlo o legitimní cíl? To je asi nezajímá… A tím by výčet zdaleka nekončil. A tak si musíme nutně položit otázku, zda si dokáží tito lidé něčeho také vážit?

Co je však zcela za hranou, jsou právě hloupé pošklebky vůči člověku Otakaru Foltýnovi, který v zájmu nás všech bez uhýbání a obezliček jasně pojmenoval bolesti naší společnosti, nebál se jasně označit její problematickou část a nabídl svou pomoc při řešení tohoto problému. Vysmívat se někomu, kdo přistupuje zodpovědně a rázně k léčbě naší nemocné společnosti, zpochybňovat někoho, kdo přináší jasná a transparentní řešení celé situace, někoho, kdo dokáže pojmenovat nebezpečné občany správnými označeními a navrhnout správné postupy, je znakem hluboké krize v české společnosti. O to cennější je iniciativa umělců a dalších elit českého národa, kteří se jasně za plukovníka Foltýna postavili. A reakce českých dezolátů? Kritika, odpor, výsměch…

Nenechají-li si Češi říct, bude třeba vyhloubit další příkopy a uplatnit důsledně karanténu. Jinak se někteří prostě nepoučí. Ti rozumnější si už alespoň dávají pozor na pusu. Nejvíce ze všeho teď potřebujeme řád a pořádek představovaný dnes právě Otakarem Foltýnem. Otakar Foltýn bojuje za nás za všechny.

Vysmívat se právě jemu a hodnotám, které představuje, je nejen krátkozraké a hloupé, ale především nebezpečné.