Hnojomety

Nicole Bornová
Žijeme v naprosto demokratickém, spravedlivém a vůči občanům totál(it)ně přátelském režimu. O tom doufám nikdo nepochybujte. Vážně – neopovažte se o tom pochybovat! Víťa Cenzuršan a jeho tým nikdy nespí!

Character assassination

Pokud se v naší svobodné a demokratické společnosti přeci jen objeví někdo, kdo svým drzým myšlením ohrožuje spokojené mlaskání politických a mediálních elit u koryta, tak samozřejmě musí dostat výchovný pohlaveček. Nejpokrokovější režim někdy volí kamarádské plácnutí do auta v podobě řízené střely, uvláčení za autem nebo takzvané zasebevraždění, kdy dotyčný rebel uklouzne po mýdlu a vypadne z okna nebo se zasebevraždí třemi ranami sekerou do zad a pak se pro jistotu ještě oběsí a následně napíše tři dopisy na rozloučenou. Pro oblast EU už jsou ale podobné metody trochu přežité, takže režim raději páchá skrz své poskoky tzv. „character assassination“. Tato metoda převýchovy občanů se používá tím častěji, čím demokratičtější je v zemi režim a čím více křičí lepší lidé hesla jako „Se Sovětským Svazem na věčné časy!“ nebo „Patříme na Kolektivní Záchod!“.

Tato říkanka character assassination není, protože jste si to čtvrté slovo automaticky domysleli sami 😀

 „Character assassination“ je mezi pokrokovými lidmi oblíbená praktika, kdy se spustí mediální hnojomety a proběhne pokus o naprostou destrukci dobré reputace vybraného cíle. Při špinící akci přitom prakticky vůbec nezáleží na tom, co vybraná oběť řekla, jaký má charakter, co udělala či jestli se vůbec něčím provinila. Může jít klidně o matku Terezu, o Hitlera nebo o Ježíše, postup i výsledek je vždy stejný – Velké Pomazání. Čím, to už si domyslete sami.

Cílem „zavraždění dobré pověsti“ je vychrlit do veřejného prostoru nějaké špinící informace o oběti a přilepit k ní nějaké marketingově účinné (negativní) nálepky, které se jen obtížně odstraňují. Podstatou je postavit mezi veřejnost a vybranou oběť kvalitní nahnědlý filtr, přes který pak bude většinová populace už navždy koukat na vybranou osobu. Cokoli pak tahle osoba řekne, je běžným člověkem vnímáno skrz kakaový filtr, takže už pak vlastně nezáleží na tom, co řekne – ve výsledku to má vždycky hnědou barvu a smrdí to.

Oběť za hnědým filtrem: „Pište si, vynalezl jsem lék na rakovinu…“

Lepší člověk: „O co ti jako jde, ty hajzle zahnědlá?! Proč takhle bezohledně rozděluješ společnost?!!!“

Oběť za hnědým filtrem: „Co to tu melete za blbosti? Jak to souvisí s…“

Lepší člověk: „A ještě si vulgární, ty kundo dezolátská!“

„Character assassination“ je ověřená metoda totalitních režimů, jak rychle a levně manipulovat veřejné mínění a likvidovat jakýkoli náznak názorové opozice nebo samostatného myšlení. Pošpiněná oběť pak může klidně vymyslet lék na rýmečku nebo přinést informace o nějakém těžkém zločinu nenáviděného papaláše, ale běžná mediální ovce si automaticky řekne jen: „Jo to je ta lidská špína, o které tehdy všude psali…tak to on tím odhalením určitě nějak slouží imperialistům / komoušům / RuSSákům / ufonům, hajzl jeden!“. A demokracie opět zvítězila!

Metoda byla pilována k dokonalosti například východoněmeckou tajnou službou Stasi, sovětskými tajnými službami (kompromat) a samozřejmě králem všech manipulátorů – CIA. Dnes podobné praktiky podle velkých vzorů ze Stasi a KGB využívají velká média jako ČT, Seznam Zprávy, Forum24 apod., s nadšenou pomocí celé řady podivně financovaných neziskovek.

Je tu ale jeden problém – zdá se, že s prudce klesající důvěrou ve velká média zároveň i klesá účinnost klasicky pojatého „character assassination“. Přesto tato metoda pořád do nějaké míry funguje a tak je ždímána do poslední kapky. Rozvášněný dav potřebuje maso! Když pak tedy mediální otrok vidí třeba „učitelka Bednářová“, tak mu jak dobře vycvičenému čoklíkovi naskočí v hlavě „to je ta ruSSácká svině co zákeřně manipuluje maličké zranitelné děti“ a pak už vnímá všechno skrz tuto optiku, i kdyby se paní Bednářové nad hlavou vznášela oslnivá svatozář. Když uslyší „Ladislav Vrábel“, tak se jim na klapky před očima promítne „to je ten zadluženej prodavač pizzy, co jen hledá způsob, jak vydělat peníze!“. Je jedno, co řekne Tomio Okamura, protože: „LOL, soud schválil, že se mu smí říkat Pitomio, ha ha ha, takže cokoli řekne je hrozná…pitomiovost!“. Nela Lisková okamžitě vyvolá reakci ve stylu: „To je ta ruSSácká čůza, co dělala…no něco špatnýho na tý Ukrajině, to je fuk co, bylo to něco hrozně ruSSáckýho!!!“. Jaroslav Dušek je „ten magor co mluví s kamenama a dostal Bludnej balvan, je to ezo magor!“. A tak dále. Cokoli tihle systémem označení a pošpinění jedinci řeknou a udělají, je zmanipulovaným davem automaticky vnímáno negativně…tedy tak to aspoň fungovalo dřív!

Ani tohle není character assassination – říká se tomu “humor” (lepší lidé nechť použijí slovník cizích slov nebo si slovo nechají vysvětlit od nějakého dezoláta).

Jak již bylo řečeno, tahle metoda totalitních režimů už přestává fungovat a tak když se velká média pokusí pošpinit třeba bloggera Vidláka, tak mu ve výsledku už spíš pomohou, protože k jeho článkům přivedou více čtenářů, kteří jsou rozčarovaní z mediálních lží – a u Vidláka si pak jen potvrdí, jak velké ty lži byly. Už se pomaličku blížíme ke stavu, kdy je pokus o „character assassination“ podobný spíš hodu bumerangem, který nakonec spíš třískne přes prsty zahnisané redaktůrky rozkládajících se mainstream médií. Ještě tam nejsme, je tu pořád spousta důvěřivých či tupých ovcí, které dokáží nenávidět vybraný cíl na lusknutí prstů. Ale pomalu a jistě se blížíme k určitému bodu zlomu, kdy už hlavním médiím i špinícím kampaním nebude věřit ani polovina populace. Nebo už tam možná dokonce jsme?

A now for something completely different aneb technologické okénko

To byl takový úvod k tomu, co teď provádí některá zoufalá média mnoha odpůrcům současné vládnoucí mafie. V mém případě to bylo spojeno s jakýmsi rozesíláním „řetězových emailů“ a domnělým zneužíváním „hloupoučkých a bezmocných seniorů, kteří nerozumí těmhlectěm moderním technologiím“. Režimu teď totiž strašlivě leží na srdéčku osud starých lidí. Zapomeňte na to, jak je posledních několik let tyranizovali vakcinačním terorem, odmítáním běžné lékařské péče, zakazováním návštěv od dětí v domech pro seniory a kterým teď rozkrádají důchody, aby mohli nakupovat předražený zbrojní šunt. Teď na chvilku ty „hloupé seniory, kteří se neumí bránit dezinformacím“ bráníme!

V rámci tohoto pokusu o nakydání hnoje ale vyšlo najevo, že spousta lidí vlastně ani pořádně nechápe, co to ty „řetězové emaily“ jsou a jak fungují. Včetně redaktorky, která používala tahle magická slovíčka s pocitem hrdosti na to, jak ona na rozdíl od těch natvrdlých seniorů skvěle rozumí moderním technologiím. Přitom ona i všichni kolem ní očividně pletli dohromady emaily HROMADNÉ a ŘETĚZOVÉ, což rozhodně není to samé.

A připomínám, že nemá nejmenší smysl koukat na definici řetězových emailů na Wikipedii, tam je ten popis čistá fraška. Komanda neziskovčíků bohužel proměnila nesmírně užitečnou internetovou encyklopedii na podivnou propagandistickou a astroturfingovou platformu, která už v obrovském množství článků hrubě porušuje vlastní pravidla o neutralitě…ale nevadí to, protože je porušuje ve prospěch globalistické mafie.

A zapomeňte na to, že byste mohli vy sami provést v článcích opravy jako to šlo před lety – běžní a myslící uživatelé už nemají sebemenší šanci vyhrát na Wikiprdii „editační válku“. Exponované stránky jsou uzamykány jen pro vyvolené editory, nové účty jsou skoro bez práv, staré ale zlobivé účty také…a tak tu teď máme jen další propagandistickou žumpu, jejíž užitečnost prudce klesá. Je pořád ještě fajn na rychlé přehledy o nezpolitizovaných tématech, ale dnes už jsou neziskovčíci schopní zpolitizovat i počet pohlaví nebo množství pigmentu v kůži Ježíška, takže prostor pro normální lidi se tam stále zmenšuje.

Hromadný Email

Hromadné emaily fungují tak, že se z jedné adresy rozešle NAJEDNOU obrovské množství emailů na mnoho adres. V dnešní době je to až překvapivě technologicky náročné, protože všechny větší emailové servery mají všemožné ochrany proti spamu, „nevyžádané poště“, DDoS útokům apod., takže rozesílání musí probíhat velmi sofistikovaně, aby vám všechno nesežral nenasytný odpadkáč na spam.

Většinou se o to už starají specializované technologické služby, u kterých si firma nakoupí třeba sto tisíc odeslání a služba se pak postará o to, aby emaily adresátům opravdu došly a byly i nějak personalizované (aby všem nepřišel email začínající „Drahý Pepíku…“). Provozovatelé služby přitom musí proskočit spoustou hořících obručí, aby emaily opravdu skončily ve správné schránce. Ale konkrétní technická řešení hromadných emailů teď nejsou tak důležitá – prostě to něco stojí, je to komplikované a může je rozeslat jeden subjekt. To je celé.

Většinou se hromadný email využívá na rozesílání pravidelných newsletterů (zpráv s novinkami), na posílání přání, marketingovou komunikaci se zákazníky apod. Hromadné emaily (a různé notifikace) jsou samozřejmě využívány i k šíření propagandy, ale v současném systému je tahle možnost ovlivňování davů dostupná prakticky už jen systémovým hegemonům, nikomu jinému. Takže se vám v pohodě může stát třeba to, že profesní síť LinkedIn začne hromadně rozesílat doporučení, ať volíte politručku Nerudovou nebo rozvědčíka Pavla. Ale jen těžko se k vám dostane skrz hromadný email třeba upozornění, ať si přečtete zprávy na nějakém nepohodlném serveru, abyste si vše mohli srovnat se zprávami režimními a udělali si vlastní názor. Vlastní názor je fuj!

Ani toto není character assassination – jde o faktický, historický zápis osudů dobrého vojáka Pávka.

Řetězový Email

Řetězové emaily fungují o hodně jinak, než maily hromadné. Díky tomu je jejich šíření i velmi jednoduché a nevyžaduje žádné technologické znalosti. Funguje to úplně jednoduše – nějaký uživatel se rozhodne, že ho třeba pobavil nějaký vtip nebo se mu líbil nějaký článek. Tak ho zkopíruje do emailu a pošle to třeba deseti kamarádům. Třeba osm těch kamarádů si ten email přečte a pěti z nich se email líbí a tak se SVOBODNĚ ROZHODNOU, že to pošlou dalším lidem. Pokud každý z těch pěti spokojených příjemců pošle email dalším deseti lidem, tak už máte padesát dalších příjemců. Ti to pak mohou rozeslat dál, POKUD SE JIM SAMOTNÝM CHCE, a tak se email může šířit takřka geometrickou řadou. Děje se to často tak dlouho, dokud se nesaturuje určitý okruh uživatelů (často se stane, že po pár dnech přijde email zpět původním rozesílatelům – to už obvykle znamená, že se řetězový email vyčerpal a přeposílání brzy ustane).

Jak tedy jistě chápete, tak obviňovat někoho z „šíření řetězových emailů“ je úplná hovadina a projev technologické idiocie. Řetězové emaily svobodně šíří samotní uživatelé, každý jeden z nich, a to DOBROVOLNĚ. Na rozdíl od rozesílání hromadných emailů jsou řetězové emaily decentralizované – není nějaké jedno centrum, ze kterého by to všem chodilo. Jde o úplně normální svobodné šíření informací mezi lidmi. A snaha některých serverů řetězové emaily schovávat, mazat, dávat automaticky do spamu apod. je v mnoha ohledech porušováním svobody slova a práva na svobodnou komunikaci.

Řetězové emaily samozřejmě mají řadu problémů. Nešíří se v nich jen vtipy nebo meme, ale často i odkazy na články se zajímavými nebo kontroverzními informacemi apod. Někdy samozřejmě i úplné blbosti. Problém je, že jde často o vykopírovanou část textu, kde může chybět patřičný kontext a původní zpráva tím může být naprosto zkomolena. Autor původního textu také ani nemusí vědět, že se jeho článek (nebo jeho zkomolená část) šíří řetězovým emailem, a to často i bez uvedení původního zdroje. A i kdyby autor o řetězovém emailu věděl, s jeho šířením už nemá šanci nic udělat – nepříjemné to může být třeba tehdy, když je někde na webu nebo na blogu text aktualizován a zpřesněn, ale přes emaily se šíří pořád ta původní verze. Oboje se mimochodem stalo před časem i mně – asi po dvou týdnech od napsání jednoho článku mi několik lidí řeklo, že se prý nějaká verze mého textu šíří skrz emaily, což mě dost překvapilo. Co v emailu bylo vlastně ani nevím. Každopádně obviňovat mně z nějakého šíření řetězových emailů a ze zneužívání „naivních stařečků“ je natolik absurdní, že jsem se kvůli tomu docela dlouho zmateně drbala na hlavě a měla jsem z toho chvilku i dost vyvalené bulvy – ne tak hodně jako Vít Cenzuršan po vysátí lajny moučkového cukru, ale nebyla jsem od toho daleko.

Pokud se někdo pasoval na „bojovníka proti dezinformacím“, měl by aspoň vědět, o čem mluví. Pokud ale označuje někoho za zákeřného šiřitele řetězových emailů, tak je buď úplný technický analfabet a měl by se nejprve dovzdělat a nebo sám záměrně šíří dezinformaci…což je ostatně u bojovníků proti dezinformacím velmi časté.

Také mě často zaráží ta ohavná arogance, když mladá ucha považují staré pardály automaticky za nějaké idioty, kteří ničemu nerozumí a jsou málem nesvéprávní. Odkdy proboha platí, že mladí nebo dokonce i děti rozumí všemu lépe, než staří a zkušení? Napadlo někdy politické aktivisty a namyšlené dvacetileté všeználky, že ti šedesáti nebo sedmdesátiletí „retardovaní dědci, co by jim mělo být odebráno hlasovací právo“ ve skutečnosti jen těží ze svých zkušeností a tak na rozdíl od mladých a naivních mohou snáze rozeznat SKUTEČNOU propagandu a manipulaci? Ano, každý se může nechat napálit, obzvlášť v oblasti internetu a divoce se rozvíjejících technologií. Ale brát to tak, že starší lidé pomalu nemají právo mluvit nebo si navzájem posílat emaily, je podle mě projevem obludné arogance a hlouposti.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.