Rok vítězství Orwella

Jiří Otto

Je to neuvěřitelné, ale jeho bonmot V nevědomosti je síla se stal jedním z principů, který nás provází, ne-li žene směrem k záhubě. Je ve výbavě politiků, jejichž nevědomost prolíná vším, co řeknou. Vyhýbají se i vlastním názorům, aby nenarazili. Mladá generace zmrzačená zfalšovanou historii jednou nebude vědět vůbec nic a o to snadněji se nechá navést na „správnou“ cestu:

Strejček vůl, teta kráva, každej půl rady dává

Hochu můj, postupuj zlatou střední cestou!

Vůl připojil suše Je to cesta má

každej po ní kluše, je vyšlapaná.

Poslouchej, bučí kráva, tou se dej, ta je pravá

Seš mladej, seš hloupej, já jsem stará kráva.

Mladí oslíci bez názoru budou poslušně ťapat za vlastním zcepeněním. Píseň V+W kdysi varovala před hrozícím nebezpečím. Bylo to marné. Svět je v rukou mocných hovad, která mají, jak zpíval Karel Kryl, místo duše tlamu. Orwell vítězí na celé čáře: Válka je mír, a Proléti dostávají fotbal, pornografii a sledování, které si StB nedokázala představit.

Existuje vize podle níž by se v jakési databázi ukládaly nejen školní výsledky, ale i prohřešky. Každá informace bude jednou cenná, třeba ta, že žák maloval spolužačkám do sešitu kosočtverce.

Existují pětiminutovky nenávisti pod patronací ÚSTR. Do hlav je třeba co nejrychleji vtlouct co je správné. Když je něčeho moc, je toho příliš a tak místo obsahu sdělení je nyní aplaudován řečník. Tedy pokud má správné publikum. Náš milovaný Fiala se před lety dočkal ovací na jakési akci ODS, když si zaburcoval slovy:„Já jsem šel do politiky proto, abychom se začali bránit. Aby mlčící většina slušných normálních lidí mohla v klidu žít. Potřebujeme kontrarevoluci normálních lidí, aby nám zase nebyla ukradena naše svoboda.“

O mnoho let pozdějí jeho výrok zmínila senátorka Daniela Kovářová. Kouzlem nechtěného byl považován za jeji vlastní, takže se dočkala nadávek mezi nimiž bylo slovo píča z těch mírnějších.

Celá věc má i nehumorný rozměr. Upozorňuje na existenci jedinců, od nichž by se ti slušní a normální mohli něco chytnout. Musíme je nějak označit nebo izolovat. Naši předkové kdysi nežádoucí živly opatřili nášivkou na oblečení a současně omezili prostor, kde se směli pohybovat.

Slušní té doby se nemohli od podlidí ušpinit v kavárnách, divadlech, na pražské náplavce a dokonce ani v lesících kolem Prahy či v tramvaji. Tenkrát se to považovalo za správné, šlo jen o Židy. Návrat k označování lůzy se zdá být žádoucí.

Rok konce kapitalismu

Ve škole jsme se kdysi učili, že vrcholným stadiem vývoje lidské společnosti je komunismus, který nastane až socialismus dorazí kapitalismus. Na té cestě jsme kdysi byli „Number One“. To když jakýsi Novotný světu vyjevil, že socialismus zvítězil od Šumavy k Tatrám a můžeme šupajdit směrem ke komunismu, který je hned za horizontem.

Socialismus tehdy byl u mas vcelku oblíben a to nejen těmi, kteří byli na oslavu přidaného „S“ propuštěni z kriminálu. Jakýsi Havel se dokonce statečně bránil obvinění, že je proti socialismu. Do poslední chvíle tomu pracovně věřil i náš Pávek, možná i s chotí.

Byli ovšem mnozí, kteří ve slově komunismus viděli svod ďábla, proti němuž je nutné bojovat všemi prostředky. Na našem malém rybníčku jsme měli bratry Mašíny, kdežto zaoceánští mocní vyhlazovali komouše bombami a granáty. Třeba ve Vietnamu. Na ďábla je svěcená voda většinou krátká, takže svět přijal, že zlu je nutné odporovat násilím. Jde jen o to najít správné pojmenování.

Mašínové se z vrahů stali hrdiny i když zatím na Hradě nedostali vyznamenání. Svět byl dlouho na cestě k vítězství nad hrozbou komunismu, ale pak se přihodila mrzutá věc: původní terč se rozplizl. Zatím není jasné kam náš svět směřuje a co se stane novým vrcholným stadiem civilizace.

Po Listopadu 89 se všichni překabátili a přijali kapitalismus za svůj. Tehdy v jeho původní podobě, která byla, jak jsme slýchali ze Svobodné Evropy, o tvořivosti, konkurenceschopnosti, soutěživosti a blahobytu. Tedy o pokroku a věcech, které jsou lidstvu k dobru. A byly by k ještě dobřejsímu, kdyby vše nekazili komunističtí zmetkové. Jako například ti, kteří v odporné agitce posouvali svoje zrudné vize až do středověku:

My všichni budem na tom lépe,

když dáte rady nám a my vám dáme své rady,

když všichni všechno všechněm dáme,

tak budou všichni lidi všechno mit dohromady.

A budem společně svět a mír milovat,

a budem společně pro ten svět pracovat,

když všichni všechněm všechno dáme,

tak budem všichni všechno mít dohromady.

Úchylnost popěvku odhalují slova spojení „svět a mír“. Tehdejší „správný kapitalismus“ nedbal na laciné mámení a pokročil směrem k fiktivní „globální vesnici“. Jsme přece všichni na jedné lodi, říkali i když bez důrazu na rozdíl mezi posádkou v podpalubí a hodujícími na palubě. 

Potíž byla, že k zítřkům zářných zisků bylo třeba plout stále rychleji a tak se do podpalubí přesouvaly za levnou pracovní silou i technologie a know how. Původní myšlenka o vsi bohužel narazila na vychytralost Asiatů. 

Nespokojili se s nabídkou odměny za práci, ale začali drze zaplavovat svět vlastními výrobky. Západ mezi tím ztratil materiální i pracovní základnu a tak není schopen konkurovat přívalu všeho od špendlíku po lokomotivu. 

Heslo „America first“ nemá viditelné výsledky. Ve stejnou dobu, kdy bylo vyřčeno, oznámil Trumpovi šéf Fordu, že na hesla sere a převádí výrobu malých vozů do Mexika. Je tam levnější pracovní síla. 

Tak se stalo, že se soutěživý kapitalismus postupně změnil na konfrontační. Jeho atributy jsou sankce, cla, embarga a snaha rozložit konkurenty zevnitř kecy o našich hodnotách a lidských právech nebo zvenčí bombami. 

Kvůli surovinám a budoucím vojnám se uzavírají strategická partnerství, třeba i s komunistickým diktátorem ve Vietnamu. I náš Vůdce tam odletěl testovat vody. Jak mu chudákovi asi bylo, když ho vzali do Památníku neznámých vrahů amerických vojáků. 

Uronil tam po krylovsku slzu mistrnou? O pokloně echt komoušovi Ho-či-minovi v jeho Mausoleu ani nemluvě. Dostali jsme se do období formování nového kapitalismu.

Rok pokračující války a nebezpečna

Putin není hlupák typu Gorbačova, který nalítl na vycíděné úsměvy západních politiků a tak vystupoval smířlivě a do poslední chvíle používal pro západní politiky oslovení "naši partneři". To skončilo, když mu Američané prostřednictvím teze "Každý stát a tedy i Ukrajina má právo zvolit si s kým půjde (když to budeme my)" vzkázali: “Putine, vyser si voko". 

Tak došlo k 24 únoru 2022. Západní propaganda tvořivě posunula začátek moderních dějin k tomuto datu. Zapomenut byl Majdan i boj proti ruskému jazyku, který používá na 14% populace. 

Když se na původní genocidu pozapomnělo, byl z ní nařčen Putin. Jakýkoli „nesprávný“ výrok o Rusku, je tudíž žalovatelný jako souhlas s genocidou. Proto nelze argumentovat, že anexe Krymu se neliší od anexe syrských Golanských výšin Izraelem. Zapomenuta je občanská válka i Minské dohody. K dehonestaci Putina slouží i "správná" volba slov. 

Proto z našich medií slyšíme "Putin zavraždil dítě“. Autentický výrok Albrightové, že předčasná smrt půl milionu iráckých dětí v důsledků sankcí zahrnujících léky i lékařskou literaturu, za odstranění Husseina stála, dávno zmizel v hlubinách archivů. Stejně šlo o spratky, kteří by jednou vraždili naše vojáky.

Válku na Ukrajině si přály Spojené státy v rámci svých geopolitických cílů, které zahrnují rozparcelování Ruska. Rozpoutat rasovou, ideologickou a nebo i sportovní nenávist je snadné. 

Masakr Babí Jar, Volyně a konec konců i Lidice se vymykají co do hrůzy lidské představivosti. Jenže lidé možná mají násilí v genech a proto stačí vymyslet správný název a dát impuls k zabíjení a mučení v zájmu těch „správných hodnot“. 

Brežněv, sám Ukrajinec, dokázal přerušit vlnu nenávisti, kterou světová válka hojně podpořila. Jenomže nevíme, jak to ten čerchmant zvládl. Ke zvratu došlo nějakých 20 let po zániku SSSR. Z amerických pramenů víme, že USA vynaložily na 5 mld USD na přípravu „revoluce“, která nastolila prozápadní vládu v Kyjevu. 

Proto je zbytečné pátrat, proč USA neusměrnily kyjevské slouhy, kteří po Majdanu začali vydávat zákony proti ruštině. Lze je považovat za jazykovou genocidu 14% ruské menšiny na Ukrajině. 

Poctivá služebnice Černochová vyslala signál potlačením lítosti nad dívkou, kterou zabila bomba nastražená na jejího otce: Spratky lze ničit, žádné sraní s nimi. Podslouhové se předhánějí v zobrazování Rusů jako podlidí. Jejich předchůdci tak v jiné době mluvili o Židech. Do dutých mladých hlav musíme nalít něco potřebné nenávisti, třeba takovou, jež přetéká z textu jakéhosi Padevěta, druhdy poradce bývalého ministra školství Gazdíka:

„(Brno opustila) armáda nacistických hrdlořezů, aby je vystřídali komunističtí primitivové. Místo bojování za svobodu totiž mnoho vojáků rabovalo a znásilňovalo (…) Rusům tak jako by chybělo krveprolití, a tak si jako vybití přebytečné energie vybírali nevinné místní. Krom rabování a krádeží se dopouštěli i stovek, možná i tisíců znásilnění (…) Ihned po osvobození vytáhli v Brně z krytu všechny ženy a včetně jedné seniorky je do jedné znásilnili. 

Byli ale stále lační po krvi – kromě vyvražďování Němců se často pouštěli i do civilistů. Jsou zaznamenané případy vražd nevinných, kteří jen chránili své dcery či ženy před znásilněním… Toho všeho se dopouštěli, i přesto že byli pachatelé často ihned po dopadení zastřeleni. A pak skončili v hrobě vedle vojáků, kteří opravdu padli jako hrdinové v boji. Rudoarmějci byli tak žhaví na nabytí majetku, že si ho rozebírali, zatímco vedle nich chladla těla jejich obětí.“

USA války potřebují, bez nich nemohou "vést svět". Potřebují vytvořit situaci, aby "druhému" nezbývalo reagovat jako první. O tom je Ukrajina. Na životech Ukrajinců ani Rusů nesejde. 

Zbývá ještě Čína, ale ani naše jistě slavná a vítězná bitva s potomky Velkého Maa nezaručí, že další války nebudou. Nemůžeme si zničit zbrojní průmysl. Navíc každé bourání vede ke stavění a naopak. Prý na tom i my jednou vyděláme hájí investice do války jeden z našich předních slouhů. Proto mizí naděje, že nenávist a lež budou nahrazeny pravdou a láskou. 

Není dost statečných, kteří by ochránili globální vesnici před demolicí. Když (zmetek) Robert Fico naznačil, že bude mluvit svobodně, stal se osobou hodnou opovržení (a možná i odstřelení). Jak si mohl takovou drzost vůbec dovolit? Náš rozvědčík nás v tom nenechá a sám nás povede do boje se zavrženíhodným chcimírem, který kazí naše (bohulibé) usilování. Vždyť se vyzná v boji proti jakémukoli nepříteli.

Nic není horší, než býti sám ve dne, v noci.

V bouři, ohni, krupobití, sám bez pomoci.

Horší je jenom válka, kdo by se jí nebál.

Války by se nebál jenom neutrál.

Máme všichni války dost, ať mi někdo řekne, proč se válka vede.

Z války může mít radost, ten jenom který tu válku sám nevede.

Kdyby každý zůstal neutrálem, zhynula by válka, byl by mír.

Válka, ať se nevede, ať máme stále mír. 

Tak zpívali V+W v roce 1930, ale nebyl zájem

Máme statečné plánovače války, máme slouhy kteří by se podělali blahem, kdyby se mohli vyfotografovat v Bílém domě i hňupy, kteří slovo mír považují za nadávku, protože nikdy nečetli

Článek 1. Severoatlantické smlouvy NATO:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

Vláda ČR schválila 3.10. 2023 Obrannou strategii, která je v přímém rozporu s uvedeným principem. Například „odstrašování“ je hrozba silou. Musíme se prý bránit proti snaze některých států, zejména Ruska a Čínské lidové republiky (ČLR), změnit mezinárodní řád a prosadit vlastní představu globálního uspořádání. 

Fialova vláda lže, když tvrdí, že máme povinnosti vůči NATO. Nemáme, protože cokoli můžeme vetovat. Nemáme povinnost dávat 2% HDP na zbrojení, stejně jako ji nemá Německo se svými 1.1% HDP. Naši slouhové přijali zákon, že budeme dávat nejméně 2% HDP na zbrojení. 

Teď tvrdí, že nelze jinak, protože v naší demokratické společnosti musíme dodržovat zákony. Obrovské peníze bude stát nákup a provoz letadel F-35. Na ně půjčíme, stejně jako na náklady na „dočasný“ pobyt (nejméně deset let) amerických vojáků. 

Obrannou smlouvou překonala momentálně vládnoucí klika Bil’aka a spol Náš nepřítel se mění podle potřeby našeho pána. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let uznávaly Spojené státy jen Tchaj-wan, kde měly svoje velvyslanectví. 

Když se ukázal geopolitický potenciál napětí mezi SSSR a ČLR, nastoupila tak zvaná ping-pongová diplomacie, která vedla k Nixonově návštěvě Číny v roce 1972. Proces zbližování dokončil prezident Carter v roce 1979 podepsáním dohody, která znamenala uznání principu jedné Číny (čti: odkopnutí Tchaj-wanu). 

Potíž je v tom, že se Ćína v mezidobí stala ekonomickou velmocí. Tím ohrozila ziskový projekt zvaný globální vesnice, tedy zdroj bohatství z levné práce vesničanů. Západní vládcové se ale nevzdali myšlenky na zisky a kontrolu nad světem. 

Globální vesnice šla do kopru a ke slovu se místo spolupráce dostaly sankce, cla a označení Číny za vojenskou hrozbu. Americkém a britské válečné lodě rozvlnily vody Jihočínského moře a přišly sliby hájit svobodu Tchaj-wanu do posledního muže. I my jsme, ještě za Trumpa, přispěli svojí troškou do mlýna. To když Pompeo, americký ministr v roli Čapkovy matky, řekl "jdi" a plácnutím po zádech povystrčil našeho Vystrčila směrem na Tchaj-wan.

V Číně to vzbudilo nelibost a Tchaj-wan rychle objednal zbraně za 2 mld USD. Obranná strategie mluví o nebezpečí spojeném se sbližováním Putina s Lukašenkem, které prý ohrožuje Pobaltské republiky. Pokud šlo o spor ohrožující mezinárodní mír, měl být řešen mírovými prostředky. Místo toho nastoupilo odstrašování. 

Daleko větší mezinárodní problém představovala instalace proamerické vlády na Ukrajině. Ta mimo jiné vedla k potlačování ruštiny, kterou používalo na 14% Ukrajinců. USA odmítly jednat s Ruskem o přibližování NATO k Ukrajině. Členové amerického Kongresu se napříč politickým spektrem cítili dotčeni, že Rusko chce vyjednávat s Amerikou jako rovný s rovným. 

Mluvili o ztrestání drzého protivníka meči, šavlemi a třeba i atómem. George Friedman již v roce 2015 vysvětloval rozhodnutí USA narušit ekonomické vazby mezi Německem a Ruskem. 

To vedlo k sankcím proti společnostem, které se podílely na stavbě plynovodu NS-2. Oba byla zlikvidovány a nikdo se neptá Bidena, jak uskutečnil svůj veřejně pronesený slib že to USA dokáží. 

Naše Vládní strategie zmiňuje obranu 266x, kdežto slovo občan jen 16x a to většinou v souvislostí s výchovou k lásce k vlasti, kvéru a munduru. Přesvědčit mladou generaci, aby se jménem Černochové a Fialy na rtech vyběhla protí Putinovým kulometům, nebude snadné. 

Možná vládne představa, že se boj bude odehrávat východně od Slovenska a v Podřipsku bude klid. Proto zatím nepadlo jediné slovo, jak bude chráněno obyvatelstvo, které zůstane doma ani kolik to bude stát. Budeme chránit i zneužívače dávek a ten asi milion spoluobčanů, kteří žiji v chudobě?

Rok válečných zločinců a jejich slouhů a podslouhů

Naši slouhové mocných podporují války, které potřebují ti, kteří na nich vydělávají. Válka na Ukrajině nemusela být, kdyby si ji nepřáli Američané. Je to jejich začátek tažení na Východ. Vyplývá to z materiálů blízkých Kongresu a CIA, které stateční podslouhové doma censurují. 

Proto naše veřejnoprávní media nikdy neanalyzovala Bidenův programový výrok o síle příkladu a příkladné síle. Vládnoucí srabové si netroufnou vzkázat za Atlantik: Jsme chudí, nemáme na vaše kvéry a letadla ani na přestavbu mostů a vozovek, aby unesly tanky nach Osten. 

Chlubí se Havlem, že nám zajistil bezpečnost do budoucna přijetím do NATO. Nedochází jim, že vlastizrádnou Obrannou dohodou s USA přijali teorii omezené suverenity a tím legalizovali Srpen 1968. Američané potřebují jednotlivé obranné smlouvy, aby mohli obejít NATO, v němž stále existuje právo veta. 

Jsou to spratkové, kteří kriminalizují slovo mír, rozsévají nenávist a rozvracejí naši společnost. Prosebný dopis Fialovi, aby nás před censurou uchrániti ráčil byl naprosto zbytečnou akcí, které se náš přední slouha bude jen přitrouble posmívat. 

Jediná možnost protestu je veřejně publikovaná stížnost k Ústavnímu soudu. Hovadní politici, kteří chtějí vést svět, mění plány podle sloganu: „nic netrvá v světě věčně ani láska k jedný slečně.“ 

Kam se podělo zmírnění vztahů s Ruskem (tehdy se SSSR), kolikrát se proměnil vztah k Číně od pingpongové diplomacie a Carterova odkopnutí Tchaj-wanu v roce 1979, přes boj s čínskou ekonomikou prostřednictvím sankcí a cel až po hrozbu, že budou Tchaj-wan bránit ze všech sil. Přitom formálně a celosvětově existuje politika jedné Číny. 

Zapomenuta je vietnamská válka, která měla kdysi zničit svět ohrožený komunismem. A tak se v Hanoji ocitl sám Biden, a to za příčinou navázání strategického partnerství s komunistickým Vietnamem. Bude se možná hodit proti Číně. 

V případě Ruska vstoupili do hry tvořiví manipulátoři veřejného mínění. K jejich největšímu úspěchu patří vydání zatykače na Putina. To je základ výmluvy, že se sprostým podezřelým nelze vyjednávat. 

Poté přišly sankce a embarga i na sport a umění. Vše doprovázeno kecy o našich hodnotách, liberální demokracii a lidských právech. Západ se musel zbavit závislosti na ruském plynu a ropě, protože Putin sedí v Kremlu a mohl by nás předeběhnout a zavřít kohouty dřív než to napadne nás. 

Musíme si uchovat hrdost a nelitovat grošíky za bezpečnější závislost jinde. Ruský odér z nafty a plynu se podařilo odstranit příměsí z košer zdrojů. Navíc lze žádat o výjimku z hrdosti a povolit dovoz z Ruska. Na plyn, ropu a třeba železo, které potřebují naše válcovny plechu. 

Také jsme se šikovně předzásobili ruským palivem pro Temelín. 

Dalším skvělým krokem bylo posunutí začátku dějin o víc než 10 let a to do 24. února 2023. Nemusíme se zabývat způsobem, jakým USA ovlivnily vývoj na Ukrajině, naplánovaly narušení hospodářských vztahů mezi Ruskem a Německem a odmítly jednání s Ruskem o neutralitě Ukrajiny. Informace o tom, že Dohoda Minsk II z roku 2015 byla podvodná, se svět dozvěděl o 8 let později, když to světu vyjevili bývalá kancléřka Merkelová a francouzský prezidenta Hollande. 

Dohoda měla zastavit konflikt podobající se občanské válce a zahájit jednání o autonomii rusky mluvících oblastí v rámci Ukrajiny. Jenže šlo o přípravu Ukrajiny na válku, kterou Západ očekával, ne-li plánoval. Přestalo se mluvit o potlačování ruského jazyka, který na Ukrajině používá asi 14% populace. Šlo o genocidu, protože jazyk je základním atributem národa. Genocidou se ovšem nesmí plýtvat, ta je zbraní proti nepříteli. 

Existují ještě další užitečná slova, například agresor, okupant, vražda a válečný zločin. My k nim máme svoje eufemismy. 

Naše agrese se mění v osvobozování, okupant na osadníka, okupované území na disputed territory, nad dětmi zabitými v Gaze se mávne rukou, stejně jsou všichny Hamás. 

Přesun ještě živých dětí z východní Ukrajiny do Ruska za zločinný únos. 

Slovo genocida se stalo mocnou zbraní státních zástupců, kteří mohou jakýkoli prorusky vypadající výrok označit za trestný čin schvalování genocidy.

Zapomenout nesmíme ani na znovuzrození osy zla. Tu kdysi pro mladšího Bushe vymyslel autor jeho projevů. Kanaďan David Frum. 

Každý pak musí uznat, že USA nemohou vyjednávat s Putinem, který je podle mínění Mezinárodního soudu v Haagu hledaným zločincem a Rusko je součástí "Axis od Evil". Vrcholem tažení proti Putinovi je zatykač vydaný Mezinárodním soudem v Haagu. To je absolutní majstrštyk, který znemožní, aby mohl bývalým partnerům osobně připomínat jejich lži a podvody. 

Posledním výdobytkem na poli propagandy je posun od odstrašení Ruska k jeho vystrašení. Třeba tím, že na ještě nedávno volnou finsko-ruskou hranici pošleme několik tisíc vojáků NATO, aby se pocvičili pro případ, že tam vystrašený Putin zaútočí. Kdo je vystrašený může reagovat, jak NATO potřebuje.

Rok nové totality

Potřebujeme „pravdivou historii“, říkají „moderní badatelé“ a tak rozvíjejí ad absurdum slova „hnus“ a „devastace“, jimiž jakýsi Farský charakterizoval naši minulost. 

Hloupost spojená s propagandou a zákonem o protiprávnosti minulého režimu postavila naši minulost nejen mimo zákon, ale také mimo kontext dějin minulého století. 

V naší společnosti platil a platí dávný bonmot Jiřího Suchého: „Je nebezpečné domnívat se cokoli.“ Dnes je dvojnásobně nebezpečné domnívat se, že historie let 1948-89 vlastně byla fascinující, protože jsme byli svědky takměř kontinuální proměny tehdejšího systému. 

Za komoušů existovaly dva nepřátelské světy, náš a ten druhý, který nás chtěl zničit. Střetu se říkalo Studená válka. Obrazně řečeno, vláda bojovala prostřednictvím censury a sledováním podezřelých osob s vnějším nepřítelem a jeho domácími přisluhovači. 

Byla to svým způsobem zvláštní situace, protože zákazy byly víc na jména než na myšlenky. Proto tehdy bylo možné, aby autoři publikovali pod pseudonymem a nebo prostřednictvím kamarádů, kteří nabídli vlastní jména. 

U herců to bylo složitější a tak se dočasné zákazy týkaly určité činnosti nebo místa. Zajímavý je případ Rudolfa Hrušínského st. který odmítl odvolat podpis pod Vaculíkovým Manifestem 2000 slov. Jako umělec byl nepřehlédnutelný a tak pokračoval významnými rolemi v ND. Nakonec se vrátil do filmu i TV a v roce 1988 se stal Národním umělcem. 

Vaculík se naopak stal nepotřebným a o jeho Manifestu 2000 slov se přestalo mluvit. Ještě za Dubčeka oznámil ministr vnitra Josef Pavel zrušení censury jako instituce. Navíc vyzval občany, aby přestali posílat posílat anonymní udání. Ministerstvo je nebude brát na vědomí. 

Pak přišel Listopad 89, do ústavy se dostala svoboda slova a šíření názorů a zákaz censury. A lid volal Hurá, Hurá a ještě jednou Hurá, nastala nám zákonem potvrzená svoboda! 

Vláda to nějakou dobu unesla, jenže časem se ukázalo, že není možné, aby všichni kafrali do všeho a neexistoval sjednocující „správný“ tedy vládní názor. Jakmile naladil Vůdce Fiala soudy, Senát a veřejnoprávní media na společnou notu prohlásil: "Vláda má právo bojovat s nesprávnými názory“. 

To je pošlapání Listiny základních práv a svobod, která nezná pojmy pravda, lež a nesprávný názor. Vláda smí dělat jen to, co jí povoluje zákon. Dezinformace je konstrukt umožňující dále omezovat svobodu slova. 

V naší republice neexistují nezávislé soudy. Důkazem toho je případ Čapí hnízdo. Na počátku byl podnikatelský záměr postavit na místě rozpadlého lihovaru cosi užitečného. Jeho součástí bylo podání žádosti o dotaci z EU. Ta byla českými i unijními orgány doporučena, a vyplacena. Stavba byla dokončena a v roce 2015 splnila podmínku provozování podle pravidel EU. Pak se objevil občan Kapler s udáním, že se z medií dozvěděl, že s ČH je cosi v nepořádku. Začalo se vyšetřovat. Pokud žádost o dotaci nebyla v pořádku se věc dala vyřešit uvědoměním majitele ČH, že došlo k chybě a dotace musí být vrácena. Ne tak u nás. 

Došlo k obvinění špiček Hnutí ANO 2011, Babiše a Faltýnka a dalších deseti lidí včetně členů Babišovy rodiny. Zvonku to vyzeralo na snahu zlikvidovat Babišovo hnutí. Navíc k EU odešlo udání, že my Češi jsme podvodníci - takže pozor na nás. 

Případ byl podle potřeby přihříván na plotýnkách politického sporáku. Ani po devíti letech nesmí vychladnout, protože Babiš je ještě v politice. Když padl osvobozující rozsudek, státní zástupce se odvolal. V mezidobí byla dotace dobrovolně vrácena, navíc šlo o částku rovnající se 1/5 ceny parkůrového koně, kterého nebožtík Kellner koupil své dceři Anně. 

Termín nová totalita je odvozen i od výzev, k ohlašování a oznamování nevládních, tedy ne správných názorů a udávání jejich nositelů. 

Existuje hrozba trestním stíháním a vyhazování z práce za „nesprávné“ názory. To je zatím v samém počátku, ale ono se rozjede. 

Nová totalita nabyla plnou sílu ve Sněmovně, kde pětikoalice zamítá jeden a každý návrh opozice.