Kancelář na uvádění zpráv z tisku na pravou míru

Tomáš Koloc

Každou středu chodím na modlitbu ke kamarádu Štefanovi, se kterým se vzájemně posilujeme v předsevzetí přežít dnešní dobu. Jednou jsem mu řekl, že mým vzorem je Zdeněk Jirotka. Roku 1942, v tom nejhorším roce druhé světové války, když bylo temno nejen obrazné, ale ani skutečně večer z bytů pod přísnými tresty nesmělo bliknout ani světýlko (aby Spojenci nenašli cíl pro své bombardování), si Jirotka vzal psací stůl, stroj a lampu do koupelny v bytovém jádru – a po nocích tam napsal Saturnina.

Štefan mě překvapil. Řekl, že tu historku zná, pak mě vzal pod paži, přivedl mě k (zatím nezatemněnému…) oknu, napřáhl ruku a ukázal přes ulici:

„Vidíš ten dům? Tak tam se to stalo…“

Do té chvíle jsem nevěděl, že Saturnin byl napsán v blízkosti mých schůzek se Štefanem. Od ní jsem ale věděl, že v této rubrice chci udělat něco podobného jako Štefan. Svou ruku ale napřáhnu jen symbolicky. Určitě si pamatujete, kde Jiří Oulický (ve filmu ho hrál Ondřej Havelka) zanechal svého sluhu? Ano, u dědečka, se kterým Saturnin (tedy Lubomír Lipský a Oldřich Vízner) založili Kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru. Možná ale nevíte, že oba pánové se citáty zabývají dodnes. Jen svoji činnost obrátili: dnes mají „Kancelář na uvádění zpráv z tisku na pravou míru skrze literaturu a film“:

Dědeček ze Saturnina, který seděl v pohodlném křesle v rohu knihovny, vzal do ruky noviny z této středy a četl:

„OSN žádá okamžité příměří v Gaze. 153 zemí hlasovalo pro, proti byly jen Česko, Rakousko, Guatemala, Izrael, Libérie, Mikronésie, Nauru, Papua a Paraguay. Pak samozřejmě Izrael a USA, které pokračují v jeho válečné podpoře: Tak co tam k tomu máte?“

Saturnin, který na rozdíl od dědečka seděl u dokonale vybaveného počítače, dvakrát klikl a z obrazovky reprodukoval: „Karel Čapek: hra Bílá nemoc, 1937, role maršála:

"Byla jen jedna cesta: zničit trestnou výpravou ten obtížný státeček, který soustavně ohrožoval náš mír; zničit ten malý a méněcenný národ, který ani nemá práva žít; zničit jej, ať jej chrání kdokoliv, – a teď ať ty druhé mocnosti ukážou své karty! Pravím jen, že my se nebojíme nikoho! Za vaši čest jsem poslal své nádherné vojsko do boje. Stejně tak za vás prohlašuju celému světu do očí: My jsme tu válku nechtěli, ale my ji vyhrajeme! Vyhrajeme ji z vůle boží – Vyhrajeme ji, protože my jsme v právu!“

„Dost přesné,“ řekl dědeček. A hned čtu dál:

„Prezident Zelenskyj poděkoval za 113 miliard dosavadní americké válečné podpory Ukrajině a prohlásil, že další pomoc je nezbytná nejen pro jeho národ, ale pro celou Evropu.“

Saturnin klikl znovu a počítač hlasem televizní hlasatelky z roku 1964 ohlásil:

„Jaroslav Dietl: Tři chlapi v chalupě po roce.“

Pak se ozval se stařecký hlas dědy Potůčka v podání Lubomíra Lipského:

„Dycky když něco děláme, tak to máme dělat jménem někoho jinýho. To já sem znal jednoho, ten přišel do svýho podniku a říká: Tak, soudruzi, dnešním dnem sem vaším jménem prošustroval třicet milionů korun!“

Dědeček ze Saturnina (kterého hrál taky Lubomír Lipský…) pod vousy trochu vyprskl.

„Sám bych to neřek líp! To… to už by se snad dalo říct líp jenom ve verších…“

Saturnin, jako by na to čekal, spustil další záznam:

Z reproduktoru se ozvalo:

„Ó, lide zdali znáš
že kontinent náš
je nemocen až hanba
ó, Evropa mocná
je moc nemocná
v zimě na podzim v létě na jaře
Evropa zavolá si lékaře
a volá:
Já budu mrtvola
tak jí na noc daj napít lektvarů!
vyinkasují za to pár dolarů
takhle to teda běda přeběda
takhle to teda tady vypadá
takhle to teda dělat se nedá
takhle to teda nemá vypadat“

Dědeček ze Saturnina (který si během písně podupával do rytmu) po skončení záznamu vykřikl:

„To znám – Voskovec a Werich. To napsali, když ve 30. letech začaly krachovat první továrny. Což mi připomíná – kde jsem to – poslechněte si, co jsem dneska čet:

„Kvůli tomu, že ČR má díky sankcím a burzovní politice nejrychleji rostoucí ceny energií, se týdně dostane na úřady práce několik tisíc nových uchazečů. Sklárna v Květné na Uherskohradištsku zkrachovala po 230 letech. Majitel uzavíraného novojičínského uzenářského kombinátu vyzval zaměstnance, aby se za prací přesunuli do Polska, kde jsou násobně nižší ceny energií, potravin, a vyšší mzdy. ČEZ naopak mezikvartálně navýšil zisk o 218 procent, nicméně zvýšil ceny energie pro odběratele v České republice. Na neplatiče bude aplikován zákon o exekucích 120/2001 Sbírky, podle něhož se za nezaplacení v řádu stokorun mohou neplatiči dočkat dluhu v řádu statisíců.“

Dědeček posmutněl:

„Víte, Saturnine, že jsem byl za první republiky ředitelem elektrárny? Ale takhle jsme se k lidem ani za krize nechovali…“

„Vidíte, pane řediteli,“ hledal ve svých databázích Saturnin. „A přesto vám už tehdy jeden poslanec řekl tohle:

„Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na pozemcích zabavených rakouské šlechtě, na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete exekutora na domkáře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům…“

„Dál to radši už číst nebudu…“ skončil s četbou v půlce Saturnin. „Ani nemusíte,“ řekl dědeček.

„Známe to všichni. Už proto, že se pár let nato stal prezidentem. Jenže, řekněte mi, Saturnine – má tam ten váš moudrý stroj taky radu, co dělat, aby se to všechno neopakovalo znovu?“

Saturnin se zamyslel. Pak prohlásil:

„S tím nám, pane řediteli, neporadí už ani teta Kateřina. “

(Za týden ale u Lipníku nad Bečvou ale zakoupil hausbót jménem Odra. Další zprávy „Kanceláře na uvádění zpráv z tisku na pravou míru skrze literaturu a film“ už byly odeslány z Polska.)