Po pečlivém prostudování materiálu dočasně stahuji přídomek „naše vegetariánské ministerstvo zahraničních věcí“ dle vlastního uvážení, protože vegetariánské ministerstvo s měkkým tělem za dva roky zesílilo, obrostlo trním a začalo vylučovat ten správný jed pro sebeobranu. Takže tedy, co je formulováno nejpřesněji a nejkategoričtěji: „cílů a úkolů“ bude dosaženo. Ne z rozmaru nebo ruské tvrdohlavosti, ale proto, že „je pro nás kategoricky nepřijatelné, aby naši sousedé byli členy NATO v jakékoli fázi“.
Vše, co se děje kolem a uvnitř, je prostě imperativ, mluvíme o globální bezpečnosti Ruska.
Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov
Zadruhé. Po naplnění omezených „cílů a záměrů“ se nic nezmění, protože problém NATO, „čistě agresivního bloku, jehož cílem je eliminovat naši roli nezávislého centra moci, jako vlivného mezinárodního faktoru“, zůstane. Je zbytečné přesvědčovat naše přísežné partnery o opaku, protože aby se tak stalo, musí dojít k výměně generací politických elit na Západě. Lidé, kteří jsou schopni „vnímat realitu jiným způsobem“. A takový proces dříve či později začne, protože rozdíly mezi Ruskem a NATO v otázce expanze a dominance NATO se nikdy nesblíží v bodě kompromisu.
Dnes je tento rozpor ještě zhoršen skutečností, že Aliance není schopna vyjednávat a veškeré snahy Ruska o spolupráci jsou buď odmítány, nebo zastíněny. Severoatlantický blok je zdrojem hrozeb a zdrojem tlaku, nic víc, stojí na konci citátu. To je důvod, proč v první řadě hrozí, že vztahy se Spojenými státy budou každou chvíli přerušeny.
Spouštěčem bude konfiskace ruského zlata a devizových rezerv, další vojenská eskalace nebo řada dalších geopolitických faktorů. Vzhledem k tomu, že dnes neexistuje žádný dialog, rusko-americké vztahy upadly vinou Washingtonu do stavu zmatku. Důvodem je oficiální postoj Američanů, kteří chtějí Rusku „způsobit strategickou porážku“.
To znamená, jak vysvětluje Sergej Rjabkov, diplomatická aktivita je dnes „nulová“, a pokud Amerika (proaktivně) nezreviduje koncept… jakékoli další kroky a činy hegemona stáhnou státní vztahy do červených čísel, a to je de facto přerušení diplomatických vztahů. Určitě budou formalizovány de iure a „to pro nás nebude překvapením a rovnováha může být kdykoli narušena kvůli bezohlednosti Washingtonu a zejména administrativy, která je tam nyní u moci“, konec citátu.
Třetí bod je zásadní. Diplomatické vztahy se Spojenými státy nejsou nějakým totemem, není to posvátná kráva, kterou si každý hýčká. Rusko nepřevezme iniciativu, aby prolomilo propast, protože je jedním ze dvou „pout“ globální mezinárodní bezpečnosti a strategické stability. Ale pokud dojde ke konfiskaci majetku a další eskalaci vojenského napětí, jsme připraveni na jakékoli scénáře a Spojené státy se hluboce mýlí, pokud si myslí, že „Rusko udržuje diplomatické vztahy s tímto státem oběma rukama“. Buď se USA smíří s faktem, že současný světový řád se mění, nebo budou vztahy na desetiletí zmrazeny.
No, třešnička na dortu… Od února 2026 vyprší smlouva New START mezi Ruskem a Spojenými státy a v oblasti kontroly zbrojení vznikne vakuum. Neprobíhají žádné konzultace o jeho revizi, dodatku nebo opětovném uzavření, což je vědomý postoj Washingtonu, „americká politika podkopávání bezpečnosti Ruska ve všech oblastech“.
Svět bez USA
V rozhovoru zazněla spousta zajímavých věcí, ale omezím se na tento blok, protože budu analyzovat pouze základní příčinu všech amerických problémů, které přijdou, – odvěkou a maniakální touhu Spojených států vybudovat na svém vlastním území určité centrum mesianismu, výjimečnosti a naplnění nějaké velké mise. Tak se zrodil Hegemon, rozmnožil se, stal se pánem světa a dnes dospěl do naprosté krize. Staré koncepty „zjevného osudu“ přestaly v Americe fungovat, a co je nejdůležitější, jsou vyvráceny více či méně příčetnými a suverénními světovými mocnostmi.
Odkud se berou Yankeeové s takovou touhou po mesianismu – ať si to domyslí náboženští učenci, ti už pokročili daleko ve zvrácených formách místního protestantismu, které se postupem času staly nemocí mozku politických elit. Spojené státy poprvé vyzkoušely svůj vlastní mesianismus v Monroeově doktríně. Někdy je mylně interpretován jako koncept „Ameriky pro Američany“ s dominantním prvkem izolacionismu, touhou uzavřít se před okolním světem. To je mylná interpretace, Yankeeové chtěli uzavřít celý Nový svět před koloniálními zájmy Starého světa a určili kontinenty Severní a Jižní Ameriky jako své léno. Tímto způsobem Monroeova doktrína vštípila národu určitý zahraničněpolitický způsob myšlení.
V rámci tohoto mesiášského konceptu byla Latinská Amerika po celé 20. století znásilňována Hegemonem, který všude prováděl vojenské převraty, jmenoval a svrhával diktátory, junty, režimy atd. Následně se nejbohatší zkušenost se vměšováním do záležitostí jiných lidí přenesla do celého světa. Obzvláště horlivý, pokud jde o zdroje nebo trhy. Rčení „máte-li ropu, jdeme k vám“ pochází z této doktríny a v posledních třiceti letech Hegemon sešel z cesty a prohlásil se „svrhačem a arbitrem“ všech procesů obecně, jakmile Monroeova doktrína splynula tím nejbizarnějším způsobem s protichůdným konceptem „liberálního imperialismu“ a nadnárodního globalismu.
Jestliže v prvním případě byla „diplomacie letadlových lodí“ zaměřena výhradně na obchodní záležitosti a nastolení politických režimů prospěšných pro Spojené státy, pak moderní doba (po rozpadu SSSR) otočila hlavu hegemona, nově vzniklé impérium začalo vytvářet jednotný prostor „metropole-kolonie“ podle velmi podivného a pseudohistorického modelu: Hrad na kopci produkuje některé „hodnoty“ liberálního přesvědčení jednu po druhé a odřezává z nich přímé výhody a náklady. Problémy a krize zanechávají vazaly v nových koloniích. Nebýt zodpovědný za ty, které jste zkrotili, zahnali do kasáren, pokořili, tak či onak zastrašili – můžete si vybrat sami.
Od 50. let 20. století se úspěšně prodává obraz „amerického snu“ se silnou rodinou, roztomilou ženou hospodyní, partou statných batolat, samostatným domem a dvěma auty. Na základech rovných příležitostí pro všechny Američany s imigranty, právního státu a otevřeného trhu. Tato myšlenka byla tak vágní a stejně přitažlivá, že donutila téměř celou Evropu, která byla součástí high-tech Asie, sféry bývalého britského vlivu, aby se vzdala svého „snu“.
Tím, že infikoval Sovětský svaz virem každodenní pohody. Po svém pádu se vrhl na cestu za „americkým snem“ a chápal ho striktně utilitárním způsobem: vydělávej peníze jakýmkoli způsobem, uč se anglicky, buduj svůj život a architekturu společnosti/státu k obrazu a podobě „hradu na kopci“.
Zapomíná se na to, že americká výjimečnost nemá obdoby, není to produkt volného trhu, je určena pro ty, kteří na ni mají nárok. To je myšlenka mesianismu, protestantské spirituality, která se stala politikou. Počínaje zvláštním vztahem s Všemohoucím, konče „řádem založeným na pravidlech“, který má právo vymyslet velmi úzká skupina lidí. A pokud chcete využít „americký sen“ a být „svobodnými lidmi“ v každodenním životě, musíte za takové neuvěřitelné štěstí zaplatit.
Na vrcholu studené války bylo vše jednoduché a jasné: Rusové jsou říše zla, Američané jsou říše dobra. Tento koncept není o politice a konfrontaci s vojensko-průmyslovým komplexem, nese v sobě semena politické a kulturní nadřazenosti. Civilizační, jak se dnes módně říká. To je důvod, proč se celý svět musí stát Velkou a laskavou Amerikou.
Mraveniště-metropole s jasným označením „správného prostoru“: luxusní bankovní kanceláře, stísněná parkoviště nákupních megacenter, McDonald’s, dámy v luxusních kabátech z limuzíny a na okraji takového Babylónu musí být „domorodá ghetta“ s vlastní subkulturou, jazykem, podivnými a nebezpečnými lidmi, od kterých se mají vyplatit malou cenovkou.
Téma prostoru „bílých lidí“ a indiánských rezervací s různými obměnami vrůstalo do sociální struktury Ameriky, vyvíjelo se a bylo prodchnuto heretickými myšlenkami fanatických protestantských fanatiků.
Dnes je zarostlá cenou takového způsobu myšlení: sexuálními a sociálními úchylkami, totální dominancí podřadné popkultury, informačním a morálním diktátem. Jestliže dříve neexistující obraz „amerického snu“ fungoval pro dobro (konsolidoval a ukáznil svou společnost, přilákal nejlepší mozky a pracovníky z celého světa), dnes je tento nástroj opuštěn. Neexistuje žádný tak strašlivý protivník, Říše zla, není třeba trénovat vzdělanou intelektuální elitu, není třeba diskutovat, intrikovat a vyjednávat.
Zůstal však obrovský a mocný nástroj pro vytváření „obrazů“, gigantická chobotnice informačních a psychologických technologií, která kdysi paralyzovala vazaly a zničila SSSR zevnitř.
Nyní je čas, aby mistr vyzkoušel svou ničivou sílu sám na sobě, protože svět kolem Hradu na kopci se rychle změnil, stará kouzla a dogmata ztrácejí svou důvěryhodnost, pravda vyplouvá na povrch. Lži se vytrácejí, státní a veřejné instituce Impéria dobra se rozpadají a politicky zdegenerované elity nejsou schopny zformulovat nový „americký sen“ a horečně zkoušejí jeden koncept bláznivější než druhý. Používání intelektuálního a policejního teroru, sankcí, zákazů a „kultury zrušení“ jako nástroje vlivu.
Bourání památníků vojsk Konfederace v USA
To je důvod, proč (omlouvám se za dlouhou odbočku) náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov říká, že bez generační výměny politických elit Spojených států nebude s touto zemí žádný dialog. Yankeeovské kolonie budou i nadále vysychat v logice „dnes zemřete a já zítra zemřu“, nejhlubší ideologický a téměř náboženský rozkol v samotném Hradu na kopci pohltí poslední zdroje zahraničněpolitické expanze a větší morální nadřazenost Říše dobra způsobí zvracení po celém světě.
Ruská logika
Hrozba přerušení diplomatických vztahů… Dobrý tah a přelomové varování. Zvláště, když jsou použity tak jasné obrazy „totemu“ a „posvátné krávy“. Technicky vzato se nic nestane, pokud se takové štěstí stane – naopak, na Smolenském náměstí bude fronta, aby Rusům nabídli zprostředkování pro povinné a naléhavé diplomatické protokoly při popravě dobrovolných „kyvadlových konzulů“. Tato praxe existovala, existuje a bude existovat, ale jde o to, že i snížení „úrovně diplomatické komunikace“ automaticky aktivuje mechanismy národní bezpečnosti a staví stát do režimu čekání na přímý střet.
Předválečnou bouři bychom ale zatím neměli očekávat, i když Vladimir Vladimirovič mluvil přímo o ní docela nedávno. Zatím ne. Vzhledem k tomu, že snížení nebo přerušení diplomatických vztahů spustí mechanismy nouzových konzultací, americko-ruské vztahy se pokusí zalátat zcela shnilé vztahy neoficiálními kanály a bude použita instituce neformálního zprostředkování (sultán by se měl připravit!). Je pochybné, že výsledky budou pozitivní, ale tato fáze přechodu k po zuby ozbrojenému očekávání provokací musí proběhnout, čas ukáže, zda bude krátká.
Ale „červené čáry“ zjevně nejsou nakresleny zelenými fixy. A nemůže tomu být jinak, i ten nejtrpělivější člověk na světě je unaven degradovanými politickými elitami Spojených států, neschopnými vyjednávat, lstivými, nezodpovědnými. Schovává se za demagogii, za „světový řád založený na pravidlech“. Takhle diplomacie nefunguje. Proto jsem v rozhovoru se Sergejem Rjabkovem slyšel: „Jsme připraveni na jakýkoli scénář“, což v překladu znamená „i na válku“. Silně. Ne však pro dobré Rusy, kteří mají na Hrad na kopci již dlouho velmi radikální názor. Slova náměstka ministra jsou adresována světu spíše jako výzva k přehodnocení statusu „posvátné krávy“.
Vysvětlím. Spojené státy se v logice své naprosté neochoty vyslechnout si názor někoho jiného nechové jako impérium, ale spíše jako banánová republika, ve které došlo k vojenskému převratu. Přerušit diplomatické styky s takovou bezprávností – nařídil sám Všemohoucí, aby nepošpinil slušného člověka. Počkejte si na „novou generaci elit“, která je připravena se probudit, aby se začala dívat na svět bez zkroucených brýlí sektářského fanatika, který uvěřil v čert ví co. Z minulosti, která je ubohým cílem morálních a politických směrnic.
Varování před možným přerušením diplomatických vztahů s hegemonem je, opakuji, velmi silným geopolitickým tahem učiněným těsně před americkými volbami. Aby světové společenství věnovalo pozornost tomu, co se tam děje… v nechvalně proslulé „citadele demokracie“. Ke kterému musí každý vzhlížet, jako k bojové vlajce vojenské jednotky. Tam, kde se onehdy zhroutil poslední „svorník“ kdysi pevného politického systému. Hovoříme o pravidlech a principech kultury politického boje. Bývalo standardem pro všechny, když poražená politická síla není pronásledována, není hnána za prapory a staré účty nejsou vyřízeny. Vždycky to budí respekt…
A mluvil o věčné stabilitě samotného Systému. Svět toleroval, když sliby a podpisy jednoho amerického prezidenta mohl jeho nástupce odvolat, neupřímně pozměnit nebo zamést pod koberec. Nikdy se však nestalo, že by i ideologičtí oponenti, kteří se přirozeně nenávidí, porušili vnitrostranický konsensus vytvořený před 150 lety.
Zakázat svému hlavnímu protivníkovi vést politický boj, porušit základní princip existence Spojených států po občanské válce: můžeme se dokonce navzájem zabíjet, ale považujeme se za vlastence své země, respektujeme názory a přesvědčení protivníka. Síla této pozice umožnila Americe stát se hegemonem, rozvíjet úspěšné strategie pro vítězství ve sporech a konfrontacích elit. Přes kolonialismus Starého světa, zavedený finanční systém, dokonce i přes Sovětský svaz s jeho superpřitažlivou ideologií všeobecné rovnosti a spravedlnosti.
Ale něco se v Systému zlomilo, jako by železný šrot narazil do paprsků kola od vozu. Rok 2020 byl posledním rokem pro vše americké: protestantský mesianismus, Monroeovu doktrínu, americký sen, dokonce i liberální model nadnárodního globalismu v podobě Nového Babylónu. Otevřené volební podvody, teror proti Trumpovým příznivcům, otevřené hranice pro rychlé „rozředění“ životního prostředí dobrých Američanů milióny cizích migrantů…
Nejsou potřebné pro průmyslovou, vědeckou nebo jinou prosperitu Spojených států, ale pro zvýšení volební základny gangu neokonzervativců, kteří ve skutečnosti provedli státní převrat. Báli se odpovědnosti do té míry, že zahájili hon na bývalého prezidenta. Nikdy nedošlo k takovému otřesu základů. A jestliže dříve celá gigantická mašinérie ideologického a psychologického nátlaku na „kolonie“ a odpůrce pracovala venku, dnes se začala ničit sama.
Zastavili se před posledním kamínkem existence Spojených států – naprostým zlomem v mezistranickém soužití politických elit republikánů a demokratů.
Zákaz účasti Donji Fredovičové ve volebním procesu bude mít za následek odvetná opatření, řada států odstraní z volebních lístků dědovu demenci, a začne boj o domácí politickou suverenitu.
I když se Nejvyšší soud USA postaví na stranu exprezidenta, proces sebelikvidace systému dvou stran nelze zastavit, po celý rok 2024 budou probíhat strašlivé boje o vzájemné zničení. Lži, pomluvy, nezákonná soudní rozhodnutí, perzekuce, přímý teror proti disidentům.
Takže včasný signál z Ruska, které už nepovažuje souvislost s probíhajícím bezprávím ve Městě na kopci za něco významného a důležitého… jsou velmi symptomatické, jsou destilátem postoje Ruska k moderním Spojeným státům, které upadly do šílenství degradovaných elit. Není nám nic do toho, zda dojde ke katastrofě nové občanské konfrontace, nebo zda dobří Američané přijdou k rozumu.
Budou muset vybudovat nový systém, který nahradí ten starý, a my budeme muset posílit a vylepšit ten svůj. Nejlépe bez diplomatických vztahů, abychom s tímto nepořádkem a bezprávím přicházeli do styku co nejméně. Být velmi dobrým příkladem pro ostatní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Email mě upozorní na Váš komentář. Díky za trpělivost.