Žiji si nad poměry

Přemysl Votava

Všechno to začalo sdělením pana premiéra, že nás důchodců je moc, dětí zase málo a že důchodový účet to neunese. Jsem viník, státní kasu tuneluji již 18 let.

Druhý den na cestě metrem jsem na cestujících viděl, že mě ta vina přímo kouká z očí, oni jedou z práce a já hříšník jedu od vnoučat zadarmo a dokonce sedím na sedadle mě cedulkou vyhraženém.

Podobně to bylo i v supermarketu, kde jsem vzbudil pozornost vánočkou, citrony a třemi pomeranči… Je nesporné, že mou vinou budou Vánoce pracujících chudší. Žiju si nad poměry.

Na Štědrý den jsem nemohl usnout z toho mého hříchu. A když jsem už zabral, přišel zlý sen… jsem jak ten zločinec na pranýři, pan premiér mě peskuje za tu mou drzost, požadovat navýšení penze, když důchodový účet je v mínusu. Potím se a slyším jeho výtky:

Člověče, vy jste se zbláznil, teď v době energetické krize, války na Ukrajině a v Gaze, vy chcete přidat. Nemáme peníze na sešity a barvičky pro školáky, neurodily se brambory, mrkev, cibule… a vy chcete přidat.

Považte, to zvýšení pro důchodce by nás vyšlo pěkně draho a to v době, kdy potřebujeme stovky miliard na nová letadla F-35, na nové tanky, také pražská ZOO hledá u mne miliardu pro medvědinec.

Člověče vy nevidíte stávky učitelů, protesty lékařů, se mzdou jsou nespokojeni i školníci, uklízečky a kuchařky? Je dokonce možné, že v této chvíli ve Sněmovní ulici stávkuje parlamentní kuchyně a já zítra budu bez oběda. A zrovna má být domácí svíčková s knedlíkem a s brusinkami, na kterou jsem se tolik těšil a to vše za 30 Kč.

A to nedej Bože, kdyby stávkovaly kuchařky celý týden. Vy si snad myslíte, že si ty peníze někde ve vládním sklepě tiskneme. Každému říkám, i my ve vládě šetříme, já například jezdím nakupovat do Německa Nutellu, tam ji koupím za polovičku! Podobně pan prezident, ten zase zajede na motorce do Polska… Musíte se více snažit.

Pan premiér pokračoval ve svém ekonomickém rozboru, vysvětlil mně tajemství výhodného nákupu zemního plynu (LNG) ze zámoří, místo toho levného ze Sibiře, k tomu přidal hněv na Orbána, Fica, že oni sobecky myslí jen na ty své domácí, nešetřil ani Babiše, ani Čínu, … ráno mě z toho zlého snu rozbolela hlava.

Přitom jsem chtěl panu premiérovi toho tolik říci, o mých 40 letech práce v ČKD, o desetitisících tramvajích, které jsem pomáhal kompletovat a které stále jezdí v Praze, Brně, Plzni… ale i v Kyjevě, Charkově, Koreji, dokonce i v Africe.

Chtěl jsem mu ještě povědět o miliónech podnikových a družstevních bytech postavených v Československu, v jednom z nich již 45 let bydlím, ale i o vodních dílech na Vltavě, o cementárnách, o ocelárnách, o energetické soběstačnosti, o soběstačném zemědělství, o vesnici pulsující životem, ale i o populační explozi na počátku sedmdesátých let. Do penze se chodilo v šedesáti, maminky dokonce ještě dříve. Povědět mu také o podnikové rekreaci, o zdravotní a sociální péči…

Omlouvám se panu premiérovi, vím, že má jiné starosti a na mne starého dědka nemá zrovna čas. Dnes je zde, zítra v Bruselu, pozítří v Kyjevě, popozítří v Africe, ono řídit celý svět není legrace. Mezitím mu doma, ti podobní jako já stávkují, nebo nemravně chtějí přidat k platu, či k penzičce.