Nekorektní poznámky

Leo K.

Život na Zemi je ohrožen, varují klimatičtí vědci. Článek se odvolává na „studii“ uveřejněnou v BioScience. Jmenovaný časopis publikuje literární přehledy současného výzkumu v biologii, stejně jako eseje a diskusní sekce o vzdělávání, veřejné politice, historii biologie a teoretických otázkách.

To, z čeho vycházel článek na „Novinkách“ je esej. A je v BioScience v záhlaví označen jako „článek pro časopis.“ Novinář (typický novinář podle Zemanovy definice) z toho udělal trhák. Jenže podle mého mínění by použití slova studie mělo být potrestáno jako pokus vyvolat paniku.

Český rozhlas Plus v pořadu PRO a PROTI konfrontoval předsedkyni organizace Poslední generace a představitele protestní politické strany Motoristé sobě. Od přímé konfrontace se postupně debata přenesla na otázku oprávněnosti protestů souvisejících se změnou klimatu.

Aktivisté Poslední generace se nedávno vydali na protestní pochod pražskou magistrálou. „Pochod je legitimní protest, ať se jedná o jakékoli téma,“ řekla aktivistka Veronika Holcnerová. „Nikdo nemá právo páchat materiální škody obrovského rozsahu nebo ohrožovat veřejnou bezpečnost a šikanovat desítky, možná stovky tisíc lidí v hlavním městě,“ reagoval lídr strany Motoristé sobě Petr Macinka, který přihodil do vyhrocené debaty (Poslední generace má už na rukách krev) příhodu z Rakouska: Na vídeňském předměstí Schwechat zemřel ve středu ráno 69letý muž, protože se záchranáři nemohli včas dostat na kliniku. Přístupové cesty blokovali členové „Poslední generace,“ jak psal Kronenzeitung. Na debatu reagoval influencer Svatopluk Barek (@ svataba):

Můžu se zeptat Českého rozhlasu, proč v roce 2023, kdy už jasně pociťujeme dopady klimatických změn a klimatologický konsenzus je prakticky 100%, tak zvete do svého vysílání otevřeného popírače lidmi způsobených změn klimatu? Myslel jsem, že cílem rozhlasu je kultivovat veřejnou diskuzi…

Kdo je to influencer (česky ovlivňovač) – je to označení pro někoho, kdo se rozhodl živit se tím, že prostřednictvím nahraného obsahu (typicky autorská videa) ovlivňuje postoje, názory nebo chování významného množství svých sledujících a je za to odměňován. Poznámka off topic: Mezi influencery je čestnou výjimkou Lukáš Codr, řečený Čočík, který svá četná videa točí výhradně ze záliby (a pro své ego).

Klimatická změna je…vlastně klimatická krize, jak vás poučí Milan Vítek z Greenpeace. Milan Vítek, když pátráte kdo to je – tak se dozvíte, že online freelancer and online marketing strategist. Tedy pracovník na volné noze. Nejspíše ho živí Greenpeace.

Klimatická krize je v současnosti nejčastěji skloňované sousloví. Vyvolává podvědomou představu apokalypsy jak ze Zjevení sv. Jana ilustrovanou čtyřmi jezdci:

Prvním byl  bílý kůň a na něm jezdec s lukem. Byl mu dán věnec dobyvatele, ale může jím být i infekční onemocnění (dříve nazývané mor).
Druhý je ohnivý kůň a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír.
Třetí kůň je černý, a jezdec má v ruce váhy. Za denní mzdu jen mírka pšenice.
A konečně čtvrtý  kůň je sinavý, a jméno jeho jezdce je Smrt.

Kdyby tato ilustrace někomu nepostačovala, tak kniha Zjevení sv. Jana polopaticky dodává – těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami. No, dovedeme si představit modernější verzi, ale faktem je, že byť ateisté, tak s mateřským mlékem pijeme i dědictví Desatera a odstrašení biblickou Apokalypsou. Co to tedy ale krize opravdu je?

Je to vyvrcholení nějakého nepříznivého děje, který dospěl do rozhodujícího obratu.

Mohli jste to registrovat celkem nedávno, když bizarní osůbka Gréta Thunbergová vykřikovala: „Váš dům hoří!“ – aby vás probudila z letargie a vy se pustili do…do čeho vlastně?

Do redukce emisí oxidu uhličitého?

Je neuvěřitelné jaký vliv mohou mít nevládky, Nepíšu neziskovky, protože řada především těch vlivných, je zisková až, až. Když budete hledat začátek příběhu, který dnes končí tvrzením o klimatické krizi, narazíte na nevládku Greenpeace. Jak to bylo s Greenpeace jsem krátce popsal v článku Kdo nevolí zeleně. ale pro jistotu ještě připojuji pár řádků z knihy Environmentalisté pro jadernou energii autorů Bruna Comby, dr. Patricka Moore a prof. Jamese Lovelocka:

…V polovině osmdesátých let se Greenpeace rozrostl ze skupinky z kostelního suterénu v organizaci s příjmem 100 milionů USD ročně, kancelářemi v 21 zemích světa a přes 100 kampaněmi ve světě zabývajícími se toxickým odpadem, kyselými dešti, dolováním uranu a rybolovem do tažených sítí a rovněž organizačními problémy. Pro své názory jsme získali většinu veřejnosti v demokratických zemích. Prezidenti a ministerští předsedové mluvili o životním prostředí denně. Pro mě (říká dr. Patrick Moore) to byl čas změny. Devět let (1977–1986) byl prezidentem Greenpeace Kanada, 7 let ředitelem Greenpeace International. Prostě jsem se nedokázal ztotožnit se stále silnější snahou o odmítnutí udržitelného rozvoje a konsenzuální politiky ve prospěch neustálých konfrontací a narůstajícího extremismu, hnutí se mě začalo jevit jako dogmatické a ideologické a rovněž se začalo zaměřovat spíš na mediální prezentaci svých aktivit než na skutečné řešení problémů životního prostředí. V průběhu 15 let jsem byl každý den proti třem akcím ze čtyř. Pro změnu jsem se rozhodl být PRO něco… (A opustil Greenpeace jež spoluzakládal)

Od chvíle, kdy opustil Greenpeace v roce 1986, Moore kritizoval environmentální hnutí za to, co on označuje jako taktiku strašení a dezinformaci a řekl, že environmentální hnutí opustilo vědu a logiku ve prospěch emocí a senzacionismu. Podle Greenpeace, je zase Moore placený mluvčí jaderného průmyslu, těžebního průmyslu a průmysl genetického inženýrství který využívá své dávno minulé angažmá v Greenpeace pro propagaci své současné role mluvčího různých korporací. Je členem organizace Environmentalisté pro jadernou energii a zakladatelem poradenské firmy Greenspirit Strategies, kterou řídí. Od doby, kdy opustil Greenpeace, Moore často zaujal ostré veřejné postoje proti řadě hlavních environmentálních skupin, včetně samotného Greenpeace, v mnoha otázkách, včetně lesnictví, jaderné energie, geneticky modifikovaných organismů a používání pesticidů. Moore také popřel konsenzus vědecké komunity v otázce změny klimatu, když uvedl, že zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v zemské atmosféře je prospěšné, že neexistuje důkaz, že antropogenní emise oxidu uhličitého jsou odpovědné za globální oteplování a že i kdyby to byla pravda, zvýšená teplota by byla prospěšná pro život na Zemi.

Ale Holznerová, Barek a Vítek přece říkají, že existuje stoprocentní vědecký konsenzus…No kdyby to byli jenom ti tři. Takových je, jakoby je někdo z nebe shazoval. Extinction rebellion, Friday for future, Just Stop Oil, Poslední generace atd. Všechny je spojuje jedno:

Jsou si stoprocentně jisti věci, o které vůbec nic nevědí a o které se ani nic nechtějí dozvědět.

Mají svoji víru…která je pro ně dobrá dost. Macinka měl pravdu. To srovnání s náboženstvím sedí. Kde je dogma, tam není diskuse. Přitom existují fakta přístupná všem i bez nějakého speciálního vzdělání. Když si v obyčejné Wikipedii nalistujete heslo fotosyntéza můžete se dočíst o zázraku, o jediném způsobu kterým na Zemi vzniká kyslík, který umožňuje život. A co je k němu třeba? Zelené rostliny, sluneční záření, voda a oxid uhličitý. A také, že množství CO2 ve vzduchu není optimální, je malé, což lze optimalizovat přesunem rostlin do skleníku. Patrick Moore viděl dobře, když říkal, že environmentální hnutí opustilo vědu a logiku ve prospěch emocí a senzací.

Kde nejsou znalosti, nazývá se hloupost věděním.

Jedním z rozhodujících momentů, který donutil Mooreho k odchodu z Greenpeace byla akce, která poukazovala na škodlivost chloru a chtěla jej vytěsnit z používání. Autorům vůbec nedošlo jak důležitou roli hraje chlor v úpravnách vody a co všechno by bylo důsledkem. Když moudřejší ustoupí, hlupák si prosadí nesmysl! Ještě, že to Greenpeace odpískali. Dovedu si představit Ursulu von der Leyen jak rozvijí myšlenku ozonizátorů napájených zelenou elektřinou.

Jak je to s tou logikou? Inu zjistilo se, že když se geologických dějinách zvýšila teplota, zvýšila se také koncentrace oxidu uhličitého. To vedlo některé „vzdělance k myšlence,“ že když snížíme koncentraci oxidu uhličitého, snížíme také teplotu. To je ovšem proti logice. Jako příklad dám výrok: Když nebude pršet, půjdu do práce. Z toho by klimatičtí aktivisté usuzovali, že obráceně, když půjdu do práce nebude pršet. A tomu se vzpírám.

Takový závěr z implikace je nesmyslný.

Navíc z té závislosti teploty a koncentrace CO2 – je to tak, že když se zvýší teplota, tak se s časovým odstupem zvýší koncentrace oxidu uhličitého. Když je tedy CO2 produkt oteplování, tak jaký smysl dává vinit CO2 z oteplování? Bzzzum, bzum.

Ale proč se divím? Frans Timmermans (bývalá těžká váha Green dealu) je graduovaný znalec francouzské literatury – ptát se ho na výrokovou logiku? John Kerry – Bidenův klimatický car – sice vystudoval politologii na Yaleově univerzitě, ale jak ze životopisu vidno, pokládá za důležitější, že se stal se stal členem tajného spolku „Skull and Bones“ (lebka a hnáty). Ursula von der Leyen – to snad není ani nutné komentovat.

Konsenzus vědecké komunity, se kterým šermují bez výjimky všichni „zelení“ aktivisté je silně manipulativní polopravdou, něco jako nadnárodní institucí (OSN) posvěcený hoax. Tím konsenzem se totiž rozumějí hodnotící, technické a speciální zprávy, které (pod patronací OSN) vydává IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu) jenž sám sebe označuje jako vědecký orgán. Problémem je, že jeho členy vybírají vlády národních států. A protože zároveň tyto vlády ignorují nesouhlasné hlasy. které dokonce „na truc“ založily instituci NIPCC,

obraz jednotné vědecké komunity, která předkládá nezpochybnitelná fakta, se při podrobnějším pohledu rozplývá

a IPCC se jeví jako nadnárodní lobbistická instituce. A to ještě neberu v úvahu, že hodnocení práce vědců je v současném systému založeno na tom, jak často je jiní vědci citují. Tak si online vytvářejí kroužky, kde se citují navzájem, aby uživili rodinu. A v žádosti o částku peněz (grant), kterou na každý jednotlivý výzkum potřebují musí být uvedeno, co ten výzkum řeší.

To pochopitelně nesvědčí základnímu výzkumu a také nutí vědce, aby cíl byl pojmenován co nejskandálněji nebo nejsenzačněji. Když se potom octnou v aparátu s jasným programem a pokrytém váženou nadnárodní institucí, kde je přísun peněz zaručený bez denních naschválností a nervy drásajícího čekání, tak jsou i ochotni vyjít vstříc politickým požadavkům. I vědci jsou totiž jenom lidé. Je to tím snazší, že jejich zprávy nejsou předpověďmi nebo prognózami(!) v pravém slova smyslu, ale počítají s nákladově efektivními přístupy a politickými opatřeními(!) Tedy laicky řečeno:

„Domníváme se, ale nic netvrdíme, nicméně počítáme s tím, že se tak budete chovat.“

I když neberu v úvahu slabou stránku lidské povahy, tak Konsens klimatických vědců je jasný hoax. Ale ani vědeckou komunitu vědců mimo obor nelze podezřívat z jednohlasnosti. Americký vědec, jeden z předních světových autorit na kvantovou mechaniku a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2022 John F. Clauser se nedávno stal členem správní rady vědecké koalice CO2 a vědu o klimatu označil za „masivní a šokující novinářskou pseudovědu“. „Příběh o klimatické krizi je podvodem globální elity a nebezpečnou korupcí vědy, která ohrožuje světovou ekonomiku a blahobyt miliard lidí,“ uvedl Clauser ve svém prohlášení s tím, že se věda o klimatu stala „obětním beránkem“ pro celou řadu nesouvisejících neduhů.

Chybující klimatická věda se stala masivní a šokující novinářskou pseudovědou,“ uvedl Clauser v prohlášení, které vydal v rámci svého zvolení do správní rady vědecké koalice CO2. Tam byla založena v roce 2015 s cílem vést diskusi o změně klimatu, úloze člověka v klimatickém systému a důsledcích povinného snižování emisí CO2. „Zato ale existuje velmi reálný problém se zajištěním slušné životní úrovně největší světové populace a s tím související energetická krize,“

Světovou klimatickou deklaraci podepsalo přes 300 profesorů a vědců, kteří se zabývají klimatem. „Neexistuje žádná klimatická nouze,“ tvrdí slogan dokumentu, jehož hlavním signatářem je nositel Nobelovy ceny za rok 1973, profesor na Univerzitě v Oslu a norský fyzik Ivar Giaever. Manifest uvádí, že klimatické modely „nejsou ani vzdáleně věrohodné jako nástroje globální politiky“ a vliv skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, se přeceňuje. Věda o klimatu se změnila v diskusi o vlastním přesvědčení a aktivismu“ a vzdaluje se od solidní a sebekritické vědní disciplíny, uvádí deklarace.

Co je třeba říct na závěr: Když neexistuje dialog, ale hučí jen jedna strana,

tak nikdy nejde o vědu, ale o propagandu.

To už bychom měli respektovat. Klimatická změna je jednou z málo prozkoumaných vlastností této planety a jestli nechceme jako rod homo sapiens sapiens vyhynout musíme najít způsoby jak se jí přizpůsobit. Hledat inženýrský způsob jak tuto změnu řídit, či dokonce zabrzdit, je neuskutečnitelné a proto je nesmyslné plýtvat silami a prostředky na uskutečňování nepodložených představ. Proč je to neuskutečnitelné? Protože ani neznáme všechny vlivy, které vytvářejí planetární klima a nevíme (a nemáme jak to zjistit) jaký dopad by měl částečný zásah. Je jistě užitečné omezovat škodlivé emise, ale ještě škodlivější je s ohledem na současnou situaci na trhu, na rostoucí ceny energií a komodit, na narušení dodavatelských řetězců a nedostatek zboží utrácet své síly na cíle ničím nezdůvodněné Víry.

Určitě může existovat nějaká rozumná Zelená dohoda, ale musí to být dohoda a nikoliv diktát, což znamená, že musíme pečlivě spočítat její náklady, posoudit její dopad, stanovit individuální cíle a poskytnout členským státům EU maximální flexibilitu v jejím uskutečňování.

Prostě bez stanovení realistické strategie nelze nikdy a nikde (ani v EU) dojít k žádnému cíli.