Likvidační komando českého národa

Petr Sak

Homer Simpson uvádí zkrácený článek Petra Saka, jehož plnou verzi si můžete přečíst na webu První zprávy. Zkrácením byly zvýrazněny hlavní myšlenky článku, tak jak je vidí HS.

Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý:

• krátce před volbami změna pravidel pro volby Pavlem Rychetským, tím samým legislativcem, který předchozí pravidla voleb prosadil;
• tři dny před volbami vyvolání falešné mediální kauzy Pandora Papers (Holecová) proti předsedovi nejsilnější strany;
• zcela asymetrická volební kampaň v médiích prosazující určité politické strany a dehonestující jiné, včetně nálepky fašistická strana.

Do demokratických procesů vstupují i zahraniční síly, vycházející z jiných než českých zájmů. Mají rozpracované metody pro zajištění vítězství sil, které prosazují. Příkladem je miliardář G. Soros, Američan maďarsko židovského původu, který prostřednictvím placených disidentů a placených neziskových organizací ovlivňuje demokratické procesy po celém světě. 

Základního axiom demokracie je "vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu.“ Vláda nevychází z vůle lidu, ale naopak svou vůli chce vnutit lidu, a to jakýmikoliv prostředky, především silovými, které s demokracií nemají nic společného, ale jsou součástí každé totality.

Kritika vlády je často postavena na hodnocení vzdělanosti, inteligence a kompetentnosti jejich členů. I když deficit politiků ve všech těchto oblastech je výrazný, sám o sobě by nestačil.  Škody, které působí českému státu a českému národů, jsou výsledkem cílených aktivit, nejen hloupostí.

Otočili směr vůle od vlády a státu k lidem. Pregnantně to vyjádřil ministr Kupka (ODS) tvrzením, že lidé se musí chtít podvolit. V demokratické společnosti není legitimním právem státu a vlády určovat co si má občan myslet, říkat a psát. 

Premiér Petr Fiala tvrdí, že lidé mají právo na regulované informace (cenzuru) a vyžaduje, aby udávali. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž (bývalý komunistický vojenský prokurátor a vyšetřovatel) vyhrožuje lidem: „Pokud budou mít jiné názory než vláda, tak budou trestně stíháni se sazbou do 3,5 roku vězení“. Politicky jsme se vrátili do feudalizmu, v němž platilo, že náboženská víra poddaných byla určena náboženskou příslušností feudála. Dnes to není feudál, ale vláda. Již probíhá kolem 100 politických procesů a někteří občané již byli odsouzeni. Učitelé ve školách se bojí a jako exemplární příklad pro zastrašení, učitelka, která mluvila o Ukrajině jinak než Česká televize a ministři, byla na hodinu vyhozena ze školy.

Policie se přestává chovat podle pravidel demokratického státu. U Národního muzea byl bezdůvodně brutálně zmlácen (kopy do obličeje) policejním komandem Karel Kočí, kterého odvezla záchranka a po několika měsících se stále léčí. Podal trestní oznámení, které bylo odmítnuto s odůvodněním, že několik úderů bylo vytrhnuto z celkového kontextu.[1] Má to být precedens pro obhajoby vražd? Jedna kulka, jedna rána nožem, jeden úder budou bagatelizovány vzhledem k celkovému kontextu? V případě vraždy J.F. Kennedyho šlo údajně o jednu kulku. GIBS by nejspíše řekl, že jde o vytrhávání z kontextu, vždyť šlo jen o jednu kulku. Nejenže trestní oznámení oběti policejní brutality bylo zamítnuto, ale „policejním orgánem GIBS bude postoupen podnět k prověření, zda se svým podáním, zejména pak úmyslně nepravdivými informacemi v něm, oznamovatel nedopustil trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku, neboť to, jak oznamovatel lživě a tendenčně popsal jednání policistů, mohlo vést k jejich případnému trestnímu stíhání.“ Zde nejde pouze o jednu oběť, zde se jedná zastrašování všech občanů, aby se neodvážili bránit policejnímu násilí a policejní zvůli. Kdybychom hledali ilustraci jednání policejního státu, máme ji zde.

Jako nejen nepotřebné, ale jako překážející, bylo odloženo listopadové heslo: „Nejsme jako oni“. Je ničena i akademická svoboda a lidé s kritickým přístupem ve vědě jsou exemplárně likvidováni, viz děkan M. Ševčík, prof. P. Drulák.

Účelovost zásahů do akademické sféry vidíme na odlišném přístupu k neoprodloužení smlouvy Tomáše Petráčka z katolické teologické fakulty, který byl jedním z iniciátorů výzvy na odstranění ze státních struktur „Aliance pro rodinu“, podporující tradiční rodinu. T. Petráček je svými názory a jednáním v rozporu s učením katolické církve o rodině. Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková je znepokojena situací na katolické teologické fakultě v souvislosti s výpovědí T. Petráčka, zatímco rektor VŠE byl v čele štvanice na děkana M. Ševčíka.

Ve vědě je metodologie K.Poperra a jeho princip falzifikace nahrazen rozhodováním evidentně nedovzdělaných soudců (viz T. Hübner v procesu J. Skály, L. Horáková v procesu výpovědi učitelky Bednářové).

Sociologicky a politologicky je velice zajímavé, že generace, které vyrůstaly již v polistopadové společnosti, jsou ve vztahu ke společnosti totalitní, a ačkoliv proklamují demokracii, jsou vyhraněně antidemokratičtí a nejspíš ani nevědí, co je to demokracie. Nově to prokázala skupina, která se explicitně vymezuje demokraticky – Milion chvilek pro demokracii, která na své demonstraci proti Pavlu Blažkovi ho na své demonstraci odmítla a neumožnila mu ani jednu chvilku pro demokracii.

Specifickou skupinou jsou mladí novináři, kteří připomínají novináře Jiřího Rumla, který v době mládí a politických procesů padesátých let vysílal v rozhlase do éteru hesla „Psům psí smrt“. Nejen běžní příslušníci generace, ale i profesionální výzkumníci jsou v rozporu se základními principy demokracie, jak ukazují aktivity subjektu SYRI, což je výzkumné konsorcium financované ze státních peněz. Výzkumníci popisují vztah veřejnosti k tzv. dezinformacím. Zkoumají a rozdělují občany na ty správné a nesprávné. Jejich úhel pohledu naznačuje, že „správné občanství“ značí kladný vztah k EU, k listopadu 89 a k Ukrajině.

Je legitimní, aby občan hodnotil stát a vládu, protože jejich existence je výrazem vůle občana. Naprosto nelegitimní je však, aby stát a jím ustavené entity hodnotily správnost občana. Názory občana na EU, listopad 1989 válku na Ukrajině ani v nejmenším nevypovídají o správnosti občana. Navíc se zdá, že výzkumný tým se neorientuje v událostech 17.11. 1989. 

Můj kamarád tvrdí, že katastrofální stav justice je způsoben množstvím soudců, kteří působili před listopadem, a protože mají máslo na hlavě, tak to jsou poslušné loutky. Já s ním nesouhlasím, protože otřesné je i působení státních zástupců a soudců, kteří zahájili kariéru až po listopadu 1989.

Problém je, že i přední političtí a intelektuální představitelé alternativy či opozice mají zkreslenou a někdy i naivní představu o společnosti a o její historii. 

Legitimita politiků a nového politického systému v roce 1989  vyplývala z projevů a prohlášeních politiků na tribunách a v médiích, s nimiž se lidé ztotožňovali. Ovšem společenská a politická realita byla od samého počátku jiná a současná mladá generace politické proklamace z roku 1989 vnímá jako provokativní dezinformace. Kdo dnes uvěří, že V. Havel řekl: “Pomlouvají mne, že jsem proti socializmu, ale uvidíte, že je to jinak“. Kdo uvěří, že chtěl rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO?

Téměř nic z toho, co v listopadu politici slibovali se nenaplnilo a téměř vše, co se stalo, nebylo na listopadových mítincích řečeno.

Mluví se o svobodě devadesátých let, ale spíše šlo o záměrně vyvolaný chaos, v němž lépe probíhal majetkový převrat a likvidace české ekonomiky a její přeměna na ekonomiku koloniální.

Chaosu napomáhala amnestie zhruba dvaceti tisíc vězňů a destabilizace a destrukce policie.

O údajné svobodě devadesátých let také vypovídá štvanice na autora Analýzy 17.listopadu 1989, v komunistickém režimu dvacet let vězněného Miroslava Dolejšího. Neznám prognózu, která by se tak naplnila jako po více než třiceti letech prognóza M. Dolejšího. Dokonce i bratr M. Dolejšího, který se ho zastal, byl vyhozen nejen z funkce ředitele zdravotnické školy na Kladně, ale i ze zaměstnání. To jsou ta svobodná, demokratická devadesátá léta, včetně prověrek, obdobných prověrkám v normalizaci.

O převratu realizovaném StB svědčí i to, že ačkoliv mediálně bylo StB a KSČ zatracováno, náčelník StB Alois Lorenz byl náměstkem ministra vnitra a poradcem ještě po listopadovém převratu a polistopadovým ministrem vnitra byl agent komunistické vojenské rozvědky Richard Sacher, který svazky všech nových politiků shromáždil do Fondu Z, který uložil neznámo kam. Předsedou vlády se stal vysoký komunistický představitel M. Čalfa, a i v dalších letech, navzdory mediálním kritickým mimikrům,[4] byli a jsou ve vysokých ústavních funkcích bývalí komunisté, agenti StB a rozvědčíci.

To můžeme vidět na obsazení klíčových ústavních pozic lidmi, většinou ve významných pozicích i v předlistopadovém režimu. Prezident Petr Pavel dříve komunistický rozvědčík, (předtím bývalý komunista M. Zeman), předseda Ústavního soudu J. Baxa [5] (předtím bývalý komunista P. Rychetský), Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, dříve vojenský prokurátor a vyšetřovatel, předsedové vlády, bývalí komunisté (Babiš, Tošovský, Zeman, Špidla, Pithart, Čalfa, Fischer, Rusnok). Takže „vše jinak“ bylo ne z vůle lidu na ulicích, ale protože došlo k průsečíku shody významných mocenských sil (StB, část vedení KSČ, Soros, CIA, KGB, Gorbačov, Bush).

Také pohled J. Rajchla [6] je v lepším případě naivní. Připomenul události z listopadu 1989 a tehdejší generální stávku a pronesl, „že to je „jen o lidech. Je to jen o těch lidech, pokud dají hromadně najevo nespokojenost s vládou, tak vláda padne.“
Pokud vnímá předseda strany PRO společenskou a politickou realitu tak naivně, že vidí analogii mezi situací listopadu 1989 a současností, tak nevidím budoucnost optimisticky.

Otřesnou vizitku nasadil straně PRO místopředseda Petr Vacek [7], který na tiskové konferenci prohlásil:
„Nejsme obdivovatelé ničeho, co přichází z východu, protože to vždy znamenalo utrpení, bídu, drancování a ponižování českého národa. Odvoláváme se na nejlepší demokratické prvky první republiky a zakladatele naší republiky Tomáše Garrigue Masaryka.“

Proklamace místopředsedy strany PRO JUDr. Petra Vacka jsou pro mne naprosto nepřijatelné a v podstatě se neliší od toho nejhoršího, co mohu slyšet od politiků pětikoalice.

Jen primitiv je schopen se odříznout podle nějakého formálního kritéria od částí světové kultury a lidské civilizace. Osobnost takového člověka je omezená a chudá. Strana, která hlásá tak primitivní tezi jako Petr Vacek, je pro národ nebezpečná a je třeba se jí vyvarovat.

Pomýlený je i názor zakladatele a ředitele Společnosti na obranu svobody projevu Vlastimila Veselého:
„Ten listopad 89 jako návrat k demokracii a západním hodnotám bych jako základ politického systému bral“. [8]

Západní hodnoty jsou často používanou frází. Jaké jsou však ty západní hodnoty? Hodnoty mohou být deklarovány subjektem, entitou (např. Evropskou komisí) nebo je můžeme odvozovat z jednání subjektu, protože hodnoty se podílejí na formování jednání, a proto je můžeme z jednání zpětně odvodit. Deklarované hodnoty mohou být pouhá iluze, zatímco z jednání odhalené hodnoty jsou reálné.

Humanitární bombardování bývalé Jugoslávie a podpora kosovské organizace, předtím vyhlášené za teroristickou, která rozprodávala orgány srbských zajatců, za což je v současnosti trestně stíhán bývalý kosovský prezident, je také ukázkou západních hodnot. Mouřenín splnil svůj úkol, tak může jít. Zajímavý bude osud V. Zelenského a jeho miliardových nemovitostí.

V padesátých letech byli v Československu diskriminováni lidé na základě tzv. třídního původu, což je oprávněně do dneška kritizováno. Ve stejné době a i později, kdy v Československu třídní diskriminace již nebyla, v USA daleko větší podíl populace a ve větší míře, byl diskriminován na základě barvy kůže. Zatímco Československo si vysloužilo nálepku totalitní diktatura, USA mělo označení největší a nejskvělejší demokracie světa.

Svoboda slova je v USA jištěná 1. dodatkem americké ústavy. Nic tak nevypovídá o svobodě slova v USA, jako skutečnost, že ve volební noci byl úřadující prezident během projevu náhle cenzurován všemi médii ovládanými deep state. Vypovídá to nejen o svobodě slova, ale i o skutečné, ne o té deklarované demokracii. Když je cenzurován prezident, jakou svobodu slova má běžný občan.

Finanční kapitál se přestává spokojovat skrytým působením a začíná vstupovat do společenských procesů přímo. Nově se zapojily do cenzury banky a klientům s názorem, který není ten „správný“, ruší účty (Farage). Rakouská Česká spořitelna chce rozhodovat o vedoucích funkcích akademických institucí. Preferenční aktivitou Evropské komise je všemi prostředky zajistit absolutní cenzuru, samozřejmě pod hlavičkou ochrany svobody slova, podobně jako P. Fiala v orwellovském newspeaku tvrdí, že občan má právo na korigované informace (rozuměj cenzurované).

Ve skutečnosti jedinou reálnou skutečnou hodnotou Západu je „zlaté tele“ (zisk, majetek, osobní prospěch). A tuto hodnotu jsme po listopadu jako společnost převzali dokonale (špinavé peníze neexistují, o peníze jde až v první řadě) a nyní jsme konzumně hedonistickou společností bez transcendentního přesahu.

Pro kryptokracii, skutečnou, skrytou moc, jsou vlády a politici spotřební zboží. Když splní své úkoly a jsou opotřebovaní a mezi lidmi již příliš „profláknutí“, klidně je odepíše, avšak má již za ně náhradu, která se třeba i postaví do boje proti opotřebovaným politikům. 

Proto je třeba si dát pozor na subjekty opoziční politiky a alternativní intelektuály, protože ne všichni jsou skutečnou opozicí, skutečnou alternativou „zprofanované vlády“.

Vláda a vládní politici - bez zajímavosti není společná osobnostní výbava vládních politiků. Agresivita, drzost, absence empatie, studu a mravnosti, absolutní sebestřednost na své ego a osobní zájmy, protičeská, protivlastenecká orientace, naprostá absence sebereflexe a z toho plynou sebekontroly. Výsledky:

• nehorázná je selektivnost vládních politiků a vlády jako celku. Pokud se jedná o Ukrajince, tak argumentují morálkou, ale když se jedná o seniory a české občany, tak již morálka jde stranou a používají se ekonomické zřetele;
  
  
• český občan bez vakcíny se stal občanem druhého řádu, byl diskriminován, a i trestně stíhán (dokonce i bývalý prezident V. Klaus), ale ani jeden Ukrajinec nebyl očkován. Lze tento rozpor vysvětlit jinak, než jako útok na českou populaci?
  
  
• ministři rádi dávají příklad ekonomiky domácnosti: která domácnost, když je zadlužená, si půjčuje, aby mohla peníze někomu dát. Která zadlužená domácnost garantuje půjčku subjektu, o kterém se navíc ví, že jí nikdy nesplatí. Již dnes jen úroky ze státního dluhu dosahují 80 miliard. Jaká bude dluhová obsluha až Ukrajina nezaplatí úvěr, který garantujeme. Kolik let takovéto vlády ještě vydržíme, než dospěje Česká republika k bankrotu? Tento čin nelze hodnotit jinak než jako vlastizradu vedoucí k záměrné ekonomické likvidaci státu.
  
  
• v rozporu s národními zájmy a se zájmy občanů provádí vláda energetickou politiku. Elektřina vyrobená v elektrárnách postavených z peněz občanů je českým občanům a továrnám prodávána za mnohonásobně vyšší cenu, než je cena výrobní. Tato cena je určována v Německu. I elektřina z Temelína, většinově vlastněného státem, je českým subjektům prodávána za nehoráznou cenu s absurdním zdůvodněním, že menšinoví vlastníci by se při nižší ceně zlobili. Od ruského plynu a ropy jsme se z quasi morálního a politicky negramotného důvodu odstřihli a raději tyto ruské komodity kupujeme přes zprostředkovatelé za výrazně vyšší ceny. Tato politika vlády má tragicky dopad nejen na občany, ale i na českou ekonomiku. V důsledku drahé energie nekonkurenční výrobky těžko prodáme se zdůvodněním, že nás V. Zelenský chválí. Také můžeme očekávat v důsledku drahých energií odchod firem z Česka. Vládní energetická politika je vůči ekonomice likvidační a svými dopady má charakter vlastizrady;
  
  
• působení vládních stran a politiků má mafianský charakter. Občas se provalí to, co se děje pravidelně a má systémový charakter. Mafiánským duchem je prolezlé hnutí STAN. Jejich hodnotový systém je tak vzdálen tradiční morálce, že si často ani neuvědomují nepřijatelnost svého jednání a proklamací. Propojenost špiček STANU s organizovaným zločinem se ukázala v kauze Dozimetr. Vzápětí na sjezdu STAN si zvolili místopředsedou J.Farského, podvodníka, který chtěl souběžně užívat všechny prebendy jako poslanec, a přitom být na studijním pobytu v USA; 
  
  
• zakoupení nejdražších letounů s nejdražším provozem, přičemž tyto letouny jsou pro Česko naprosto nevhodné a nepoužitelné. Nad Českem se ani neotočí. V podstatě český občan takto sponzoruje americký zbrojní průmysl a dotuje americké vojenské eskapády. Tyto výdaje také urychlují cestu Česka k ekonomickému bankrotu a ve své podstatě jsou vlastizradou. Proč to J. Černochová dělá? Napadá mi bonmot Jana Wericha: „Dělá to z blbosti nebo za peníze“;
  
  
• vláda poškozuje českou státnost i v symbolické rovině, v zacházení se symbolem české státnosti, s vlajkou. V ČR se v § 13 zákona č. 352/2001 o užívání státních symbolů České republiky hovoří o jejich zneužití takto: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že zneužije, úmyslně poškodí nebo hrubě zneváží státní symbol České republiky“. V průvodu Prague Pridu, jehož se účastnili také Z. Hřib, J. Lipavský a I. Bartoš, českou vlajku, jeden ze státních symbolů, navlékli do barev Prague Pridu. V rozporu se zákonem je také nahrazování české vlajky ukrajinskou na státních a jiných budovách.

Ovšem vrcholem cynizmu vládních politiků je, pokud se jedná o ně.

Neustále vykřikují peníze nejsou, ale zvýší si platy. Seniorům s příjmy pod dvacet tisíc se přidat nemůže, ale ke svým stotisícovým platům si opět nasypou do koryta. Jejich argumenty, že toto zvýšení není pro státní rozpočet podstatné, naprosto neobstojí, a naopak je degraduje. Veřejné působení vedle ekonomické dimenze má také dimenze politickou a morální a ty by měly být v souladu. Skuteční vůdci a politici se vždy snažili být v souladu s občany a nechtěli na nich parazitovat. Symbolická rovina chování politiků má značnou integrační funkci.

Po tom, co k rozcapenému zneužívání moci pod heslem nejsou peníze, si zvýšili platy, ztratili legitimitu a věrohodnost. Již mohou říkat co chtějí, ale pro myslícího občana jsou mimo pásmo normality, nebo dokonce je vnímá jako pitvořící se skřety (Pekarová, Černochová).

Zdroje:

[1] Touto argumentací projevila policie svou nízkou intelektovou úroveň a potvrdila pravdivost analýz a závěrů mého článku „Vzdělanostní a intelektuální úpadek MV ČR“.

[2] Na internetu jsem publikoval studii 17.11.1989, mýtus a realita.

[3] Podobně chtěl M. S. Gorbačov uvést do pohybu masy v Sovětském svazu pod hesly glasnost a přestavba.

[4] Viz omílané heslo V. Havla: “S komunisty se nemluví“. Toto heslo mu však nebránilo, aby agent StB a tehdejší člen ÚV KSČ ředitel Chemapolu od něho nekoupil za nadhodnocenou cenu Lucernu, kterou zaplatili občané, protože koupě byla financována ze státního rozpočtu.

[5] Je náhoda, že byl v minulosti trestně stíhaný, stejně jako předchozí předseda Ústavního soudu O.Motejl a předseda Vrchního soudu v Praze, ministr spravedlnosti a kandidát na prezidenta J.Bureš?

[6]https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pad-vlady-Zari-muze-rozhodnout-Rajchl-vystoupil-s-rozhodujicim-scenarem-741092

[7]https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/je-potreba-vymenit-kapitana-fialu-a-celou-posadku-vyzval-rajchl/

[8]https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vitr-se-obraci-Cas-na-konzervativni-pochod-institucemi-Vlastimil-Vesely-o-cenzure-a-svobode-740927.