O současném humoru

Tomáš Koloc

Václav Klaus před časem v jednom rozhovoru řekl, že vtipy se u nás opět vyprávějí jen šeptem. Musím mu oponovat. Jak kde. Já jsem se například už podruhé od října minulého roku rozhodl zveřejnit nové exponáty ze své sbírky lidového humoru.

Rodině svých přátel jsem na Vánoce dal pod stromeček lístky na jazzový koncert naší městské filharmonie, který se konal včera. V polovině 90. let, v době před pandemií dekonstruktivismu a showbyznysu, kdy ještě našim scénám vládlo umění, jsem býval v hledišti divadel a koncertních sálů denně, dnes jsem dost paďour. Přesto jsem se ale musel dostavit, abych nahradil jednoho z obdarovaných, který onemocněl.

Nelitoval jsem. Nejenže zpívané části nebyly všechny anglicky, jak jsme si už zvykli, a zněla i čeština, a kupodivu také zvučná portugalština a španělština, ale po jedné písni se dokonce dostavil konferenciér a na celý plný sál s pěti sty diváky (nota bene na představení, jehož oficiálním hostem byl náš regionální ministr propagandy, ředitel ČRo) řekl: 

„Potěšili jste mě. Tuto vánoční píseň jsme zařadili, kdyby zase o Vánocích byla nějaká pandemie s lockdownem, a vy jste jí zatleskali tak, že jsem měl chvílemi pocit, že předčasné volby už jsou tady!“ Jak vidno, nechuť k dennodennímu olupování a ohlupování českého lidu už je na tom jako všudypřítomná zeleň, vypučí i tam, kde by ji člověk nečekal.

***

Naše dějiny znají jednu nepřímou úměru, kdykoli v našich dějinách bylo zle, český humor kvetl. Na začátku dvacátého století všichni Češi věděli, kdo je Starej Procházka, v padesátých letech, kdo je Ušaté torpédo, v letech šedesátých znali Uruguajce, v sedmdesátých a osmdesátých Donalda, později Veškrnu, Kikinu i Emzáka, takže dnes zase všichni dobře znají Stosedmičku, Borůvku či Alzáka. O nadčasovosti některých fenoménů pak svědčí to, že některé vtipy k tomu, aby byly aktuální, vůbec nemusí být současné.

***

Když byl pětibojař David Svoboda za holou větu „Může to být klidně mýlka“, kterou vyřkl v České televizi, povolán na pohovor k ministryni obrany (kterou přetvořený slogan Járy Cimrmana charakterizuje: „Generál je naše máma, Černochová je náš táta“), načež byl vyhozen z komise Českého olympijského výboru a dostal důtku od mateřské Dukly Praha (která bůhvíproč stále nese jméno slavné bitvy, během níž v roce 1944 sovětští vojáci osvobodili první kus Němci okupovaného Československa), zahltil sociální sítě tento vtip:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Má svazák právo projevit svůj názor?“

Odpověď: „Ano, ale škoda mladého života.“

***

Rádio Jerevan, za minulého režimu vzniklý satirický archetyp cenzurovaného rádia, které je věrným zrcadlem každého nedemokratického režimu, se v těchto dnech dostalo opět do módy. Takhle například komentovalo aféru kolem amerického dronu, sestřeleného v březnu nad Černým mořem:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že armáda USA objevila způsob, jak z nadstandardní hloubky dna Černého moře vylovit dron, který byl údajně sestřelen armádou RF?“

Odpověď: „Ano. Americká armáda oslovila tým, který se do stejné hloubky ponořil už v Baltském moři při opravě plynovodu.“

***

Vzhledem k tomu, že Jerevan je hlavní město dříve sovětské Arménie, která je prvořadým spojencem Moskvy na Kavkazu, „tamní rádio“ se někdy ukazuje jako mírně proruské:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč má Bílý dům oválnou pracovnu?“

Odpověď: „Aby tamní obyvatel nikdy nemusel přiznat, že je v rohu.“

***

Jiné „jerevanské“ anekdoty jsou však naprosto objektivní:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Kolik je kilometrů mezi mílí a verstou?“

Odpověď: „Už brzy ani jeden.“

***

Jsou ale i anekdoty, které pracují s fakty, vycházejícími z holé reality:

Babička z venkova se chystá do Prahy a ptá se vnučky, která tam studuje, kde najde sochu maršála Koněva, který ji za války osvobodil z koncentračního tábora.

„Nikde babičko, tu sochu sundali.“

"Tak kde najdu Koněvovu ulici?"

„Taky nikde, zítra už se bude jmenovat Hartigova.“

Babička se zamyslí a zeptá se: „A co Karlův most, ten ještě neodnesl Dněpr?“

***

Vizionářskou tečkou k této anekdotě by mohl být dotaz a odpověď:

„A to už je všechno, co se přejmenovalo?“

„Ještě Mohyla míru ve Slavkově. Ta se bude jmenovat Mohyla války.“

***

A co se týče přestavování paměti druhé světové války:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč nás Sověti v roce 1945 zbavili nacistů?“

Odpověď: „Báli se, že Hitler splní slovo a odstěhuje Čechy na Sibiř.“

***

Jsou ale i jiné vtipy, vycházející ze skutečných výroků:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Co je to měřit dvojím metrem?“

Odpověď: „Když někdo svou žádost o vstup do KSČ ve 22 letech považuje za mladickou nerozvážnost, ale prosazuje právo volit v 16 letech. A přestože sám začal brát důchod v 57 letech, podporuje posunutí hranice odchodu do důchodu nad 65 let.“

***

S tím souvisí aforismus, kolující v těchto dnech po sociálních sítích:

„Až se bude do důchodu chodit v 68 letech, získá poloha 69 úplně nový význam.“

***

Ne, že by všichni politici byli stejně asociální:

Přišla Pekarová Adamová za Fialou s tím, že ji za této situace netěší mít tak vysoký plat, aby jí sehnal práci za méně peněz.

„Měl bych něco na ministerstvu za 120 tisíc nebo na generálním ředitelství za 90 tisíc.“

„Ale to je pořád moc,“ stěžuje si předsedkyně parlamentu. „Chci něco za 30, 40 tisíc.“

„No jo, ale za ty peníze budeš v práci muset něco umět…“

***

K aktuálnímu stavu naší společnosti se samozřejmě váže i řada dalších anekdot:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč u nás máme krizi?“

Odpověď: „Někdo za mořem zaslechl Čechy mluvit o jejich světadílu, ale špatně si přeložil slovo Ev-ropa.“

Přijde pán do drogerie: „Máte jed na krysy?“

Prodavačka: „Máme. Chcete hladkou, nebo polohrubou?“

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že v ČR se novorozencům nedává přes zadeček, aby začali brečet?“

Odpověď: „Ano. V tomto případě jim stačí říct, kde se narodili.“

***

Některé vtipy vyžadují určitou úroveň znalostí:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že poradci Lichačov a Makarov, kteří v 50. letech připravovali politické procesy v Československu, se vrátili?“

Odpověď: „Ano, poradci jsou tu znovu. Jen se dnes jmenují Lee Hacof a Mac Harow.“

Dotaz na Rádio Jerevan: „Kdyby byl Karel Havlíček Borovský dnes naživu, napsal by zase báseň Král Lávra?“

Odpověď: „Ano. Ale napsal by v ní, že král má oslí uši, a ty uši se jmenují Kyjevskopečerská lávra.“

***

Mnohé další glosy naší dnešní reality mají charakter aforismů:

• Je zvláštní, že jen co vytiskli známky s prezidentem Pavlem, zavřelo se tolik pošt.
• V Polsku teď hodně zdražily k…y, ale u nás ty k…y zdražily všechno.
• V naší ulici bouchnul plyn. Děkujeme vládě Petra Fialy, že u nás stále máme (a možná i budeme mít...) něco, co bouchá.
• Vejce stojí 7 Kč, ale náboj do pistole 5 Kč. To není od našich politiků prozíravé.

***

Na závěr tradičně jeden od mých přátel z Ruska:

Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč se putinská administrativa stáhla z Belgorodu?“

Odpověď: „Protože Putin řekl, že cílem této války je osvobodit tamní kraj od diktatury.“

(Za tento vtip jeden dnes už slavný muž z Rjazaňské oblasti Ruska dostal sedm let nepodmíněně. Doufejme, že nedopadnu jako on.)