Pryč s princeznou (a ještě k tomu pyšnou)

Michal Čenko

V sobotu večer zase televizi dávali Pyšnou princeznu. Za posledních 27 let tento film promítali v televizi na všech českých kanálech možná nejméně tak třikrát ročně. Celkem to znamená, že ji čeští diváci viděli nejméně 81 krát. Co na tom pravěkém černobílém a digitálně neupraveném filmu bez elektronických efektů může někoho zajímat a bavit?

Už se na ten jurský komunistický film nemohou vůbec dívat. Jak to, že u nás není taková komunistická propaganda zakázaná? Přece byste nechtěli, aby se komunistický režim vrátil?

My, pracující důchodci, po něčem takovém rozhodně netoužíme. Museli bychom zase pracovat. Nemohli bychom svobodně volit nebo nevolit. Regály by zely prázdnotou. Do kostela by mohli chodit jen straničtí funkcionáři a estébáci. Nemohli bychom veřejně privatizovat a masturbovat.

Pyšná princezna je dnes skutečně pohádkou. Každý soudný člověk si to náležitě uvědomuje. Za reálného socializmu to úplně taková pohádka nebyla. 

Dnes je to naprostá virtualita, která ohlupuje naše děti, mládež a senilní důchodce. Cožpak nemáme k dispozici dost výtečných a kvalitních amerických filmů? Mezi námi děvčaty, a to přitom ten socializmus za moc nestál. Nechtěli jsme třeba hulit trávu.

K čemu jsou nám takové nesmyslné pohádky, ve kterých například nepobíhá beztřídní aristokracie, uprchlíci a jiní bezdomovci s mobily u ucha? Dokument bez posledních technických novinek a vymožeností je naprosto reakční. Svojí zaostalostí snižuje především ekonomické výnosy. Kdyby měl princ alespoň v ruce místo palcátu lehký kulomet jako ten známý americký herec či rakouský černočernoch.

Kde jsou všichni ti kolaboranti a nadšenci s těmi jejich stupidními popěvky, hvězdami a popruhy? Proč nezasáhnou? Proč nekvílí ty své slabomyslné agitky, které uchu davu nejlépe ladí? Za tím vším nešvarem jsou jistojistotně ti zlí teroristé, ruské rozvědky, Rusové a ten jejich z juda vykutálený prezident.

S těmi prezidenty je to dnes opravdu velká potíž. Jak mi například včera sdělil jeden vysokoškolsky vzdělaný odborník na finance a politiku, tak náš prezident prý prodal naši republiku (jako by nám patřila) čínskému prezidentovi. Ale to není všechno. Podle této prozíravé logiky pak ten čínský diktátor odletěl do Ameriky, kde zase od amerického prezidenta koupil celou republiku americkou.

No, to jsou vám věci, co se dneska dějí! Představte si, že vám potom takový odborník, specialista a inteligent spravuje třeba zuby nebo předepisuje léky na erekci. Anebo sedí v parlamentu nebo ve vládě. Každý chápe, když to takový inteligent nebo šmejd nemyslí vážně, a když ze sebe a druhých dělá špičkového idiota. Ale co potom, když jako v mém případě, se jedná o takového hňupa a vzdělance, který takové hovadiny myslí doopravdy? Vždyť takto vytváří příznivé klima pro xenofobii, extrémismus a terorismus.

Ta Pyšná princezna mne dojímala k slzám. Nostalgicky jsem vzpomínal na reálný socializmus, kterému jsem tenkrát nemohl zaboha přijít na jméno. Film mi připomínal tehdejší mezilidské vztahy, kdy si prostí chudí pracující pomáhali proti komunistické aristokracii a staré vrchnosti. Kolik měl takový nevolník všude přátel. Jako v té Pyšné princezně.

Stejně jako v tom komunistickým filmu, kam obyčejný občan mezi své přišel, slovo dalo slovo, a chudí lidé mu obvykle pomohli. Byla to pohádka. Zato dnes se zadlužení žebráci vydávaní za občany mezi sebou nenávidí a přitom plni závisti obdivují demokratickou aristokracii a novou vrchnost. Nesnášenlivost se stala prvořadou občanskou a demokratickou ctností.

Už jsem se na tu volovinu nemohl dívat a tak jsem přepnul na jiný pořádný televizní kanál. Tam byla obvyklá žumpa plná hnusu, která mne uklidnila. Napřed mi v reklamě MUDr. Radim doporučil prášky na erekci. To abych se psychicky srovnal do správného obrazu. Potom tam byla v jednom americkém filmu jedna pyšná princezna, která se plazila po zemi s rozbitým ksichtem. Crčela jí z nosu a huby krev. A král Miroslav nad ní stál s pistolí v ruce, aby jí prostřelil hlavu. Už jsem byl zase doma. Není nad sobotu, svobodu a demokracii.